Sdílej
Nacházíme se v situaci, kdy máme v republice skoro více interpretů než posluchačů. Je to samozřejmě myšleno nadnešeně, ale pravdou je, že každý zkouší, zda právě on není novou hvězdou lokálních rybníků. Problém nastává tehdy, když se má rozsoudit, zda talent opravdu má či ne. Ne každý dokáže ukočírovat své ego a postavit se pravdě čelem. Na počátku je jen touha splnit si svůj sen, někam patřit, být vidět, být lídrem, ale vůdčí osobnosti mezi námi nerostou jako houby po dešti. Vše lokální zákonitě není zlé a dá se tomu s přimhouřenýma očima naslouchat, ale dostat se za hranice svého města, a plout na celorepublikové úrovni, chce lokty, talent, kuráž a originalitu, nebo tě lačný dav a systém semele.
V řeči konkrétních faktů a poukázání se dnes podíváme na zoubek jihočeského interpreta přezdívaného WBBS a jeho desce Cesta válečníka. Hned na začátku bych pár slov věnoval obalu, který skutečně funguje jen jako obal. Zpracování papírové schránky není příliš lákavé z marketingového hlediska a zavadit o tento kus v obchodě, tak mě asi o koupi nepřesvědčí. Nabývám v rukou dojmu, že důraz byl kladen tedy především na obsah, ale také mě napadla jednoduše odfláknutá práce, která by mohla značit nulové ambice zasáhnout i trh, který nepředstavuje jen přátelé a již získané fanoušky.
Deset skladeb není nikterak dlouhým požitkem pro ucho posluchače, ale dostatečnou stopáží, po které si dokážete udělat obrázek o interpretovi i jeho materiálu, se kterým se prezentuje. Není třeba asi dlouho chodit kolem horké kaše, ale podle mého názoru WBBS nepřekročí hranice svého města, pokud nenastane v jeho hudební kariéře nějaký zázrak nebo zásadní zlom. Podle hlubokého hlasu i myšlenek je jasné, že mu již není patnáct, ale problém nastává tehdy, když chce své myšlenky dostat na papír, potažmo zvukovou stopu. Nejedná se o špatné postřehy a náměty, ale problémem je způsob interpretace, který poukazuje na nepříliš širokou slovní zásobu, nutnost sklouzávat k levným rýmům. Za průměrný se dá považovat i samotný rap. V některých skladbách případech registruji rytmické nedostatky a špatně postavené frázování, které až bije do očí. Nelámal bych nad jeho titulem hůl, ale pokud ho zajímá názor a porovnání s tuzemskou elitou, hraje WBBS stále divizní soutěž.
Nevyvážené frázování je ještě v úměrné míře oproti hororovému refrénu skladby „Republika“, nepochopil jsem taktéž skrytý význam využité melodie seriálu Akta X ve věci „Podzemí“. Posluchače by naopak mohl zaujmout energicky podaný track „Noc vs. Den“, na kterém je možné zaslechnout i Beeho. Když už jsem zmínil i hosty, je nutné vzpomenout i na Pavla Baara a Regieho, u kterého jsem byl však s jeho slokou lehce zklamaný. Zpívané refrény jsou pak od zúčastněných holek zpestřením, ale nevryly se svým obsahem a projevem do mé paměti tak, abych si je notoval i za měsíc.
WBBS nahrál album, které čerpá z toho, co tu už bylo servírováno. Dostaneme témata motivační, příběhy o lidském trápení a sociálních problémech. Vše tu už bylo v tolika deskách a nikde nic nového. Jedná se tedy jen o následovníka cesty, který se bojí šlapat tou vlastní? Produkční stránka věci je na dobrém středu, nemáme tu ale žádný beat, který by z nějaké věci dělal potencionální hit. Nelze „Cestu válečníka“ označit za aktuální trendovou věc, neobsahuje prvky kalkulující s nutností prodat, ale nabízený materiál moc prodejní sílu taktéž nemá. Je to dobrý odrazový můstek k tomu se vyvarovat přehmatů a posunout se dále, ale deska jako taková v těžké konkurenci neobstojí. Uvidíme, co nám autor nabídne v budoucnu.
3/10
Už jsi četl?
