Jak se žije bez domova? To ti řekne Enkláva v novém klipu

Schovávat se za hmotné statky je tak jednoduché. Mnoho lidí žije ve své bublince nedoknutelnosti a ani jen netuší, jak tenká hranice dělí běžného člověka od chudoby. Přijdete o práci, stane se vám úraz, pár měsíců jste mimo hru a dluhy se kopí a kopí a cesta ven se zdá čím dál tím víc trnistá. A co v případě, že vám nemá v nejtěžších chvílích kdo pomoct? To pak skluzavka nabírá extrémní úhel a cesta dolů je rychlejší než první sex po měsících abstinence. Jednoho dne se najdete dolů a vaši někdejší kamarádi vás obloukem obejdou. A to je počátek konce důstojné lidské existence.

Hip Hop. Hold infinite power. Help opressed people. Anebo držet neomezenou sílu. Pomáhat utlačovaným lidem. Tohle je skutečné krédo hip hopu jako takového a bohužel, dnešní obraz této kultury ve spárech komerčního sektoru se od původné myšlenky líší natolik, že je problém majoritu dnešní tvorby k hip hopu vůbec řadit. Je málo raperů, kteří tlak popularity a potenciál výdělku dokáže kontrolovat a nepropadá trendovosti a konzumerismu. Pořád se však najdou jedinci, kteří němým tvářím propůjčují svůj hlas. Kteří se raději dívají kolem sebe, než na sebe v zrcadle. A kdo se kolem dívá, ví, že svět není růžové místo a že objímat stromy s partičkou raperů z Bratislavy má nulový efekt. Enkláva, bratrské duo z Nitry naplňuje podstatu pravěkého odkazu lidí jako Afrika Bambaataa nebo Kool Herc a skutečně mluví za slabší, utlačované a nerespektované. Jejich nová skladba Volanie o pomoc je skutečným výkřikem a prosbou k nám všem nebýt lhostejní.

Všechny tři faktory, rap, hudba i vizuál se spojují do celku, který útočí na city diváka s vervou divočáka zahnaného do rohu. Jestli vám realní záběry z domu charity svatého Rafaela v kombinaci s houslovým samplem od Alah Beats nepohnou svědomím, je něco špatně. Jestli vám brutálně úpřimné sloky obou raperů a zpěv Frenkyho a Gipsy Prince nenavodí husinu, je něco špatně. Možná je to Enkláva, možná vaše svědomí. Rýpání v tom, co se komu líbí nechme k debatám u piva. Faktem však zůstává, že skutečného, realního rapu, kde se v první minute nedovíme o všech majetkových akvizicích a přírustcích do šatníku rapera, je žalostně málo. A změnit to může jen posluchač a fanoušek.