Sdílej
Dnes je vyzývavost na prvním místě, je nutné utvářet trendy, jít příkladem a omotávat si davy kolem prstu. Samozřejmě jsem to myslel s nadsázkou, ale pravdou je, že i netradiční účes, extravagantní oblečení a póza dokáží přimět posluchače, aby slepě jejich tvorbě věřili, aniž by ji vnímali. Jenže i tato generace odroste a také interpret se vyvíjí. Dokáže pak zaujmout i po třicítce vrstevníky, aniž by ze sebe dělal komedianta?
Zde začne promlouvat slovní zásoba, barva hlasu a umění s oběma elementy nakládat. Rap se mění z pouhého odříkávání do frázování, které je záhodno mít fonetickou stránku věci. Na co vlastně poukazuju? Nová deska Saxe je hodně melodická, v mnoha místech houpavá a zpívaná, chvílemi možná až moc, ale rozhodně při poslechu i se zavřenými oči jeho repertoár poznám. Hmatatelný důkaz, že mu byl dán talent, který se naučil prodávat. Porovnávat nové dílo s jeho prvním debutem z roku 2005 by bylo holým nesmyslem. Ta časová propast je u tohoto hudebního žánru tak obrovská, když pochopíme, jak nezadržitelně se vyvíjí a větví. A jedenáct let? Kolik z čtenářů této recenze pamatuje, co tehdy bylo.
Dost ale té úvodní omáčky, která mě napadla, když jsem zvažoval, jak tuto recenzi uchopit, a jak vlastně vůbec začít. Sax je obyčejný pražský kluk, který má rád hudbu a fotbal. Na sociálních sítích nehází denně dvacet příspěvků, neloví lajky a fanoušky. Neobléká se ani tak, že by se za ním lidé na ulici otáčeli. Nenásilným způsobem si omotává potencionální posluchače kolem prstu a nabízí jim to, co si sami dohledali. Jeho přirozenost je poznat i v obsahu textů, nehledej zde dealerské srdce s egem v každé kapse. Sax není Ektor.
Sax ve městě je dílo, které možná na první poslech vyvolá otazníky, zda se jedná o regulérní rapovou desku. S odstupem několika týdnů mohu s čistým svědomím říct, že ano, jen si musí člověk zvyknout na něco jiného, než je mu každý týden servírováno. Naopak cením tu uvolněnost a přirozenost, volnost oddechových skladeb, které vám pomohou odreagovat a zároveň čistit mysl a přemýšlet, co tím chtěl autor říct, přestože se nejedná o nikterak skryté jinotaje. Dokonce si dovolím tvrdit, že tvrdší věci jsou po chuti mým uším méně. Při pohledu na celek tam cítím ten nádech kreativnosti a chuti vložit do každého řádku nejen obsah, ale i adekvátní ventilaci skrze hlasový rozsah, kterým Sax celkem disponuje. Nebude z něj operní pěvec, ale něco ze svého hrdla vytáhnout dokáže.
Album obsahuje pestrost, textovou i hudební. Sax dokáže proplouvat svým oblíbeným žánrem a přitom se i taktně a důstojně otírat i o další. Výsledkem jsou spolupráce, které vám navodí atmosféru jamajských dredařů, ale i divokého západu. Zatím si nedokážu představit, že toto album bude fungovat na běžných rapových mejdanech, jaké známe. Na druhou stranu nejen díky singlu „Ráj“ by mohl zabodovat i za hranicemi žánru a objevit se například na letních multižánrových festivalech, aniž by na stagi místo rytmu chytal kelímky s pivem.
Po hudební stránce se jedná o velmi zajímavé dílo, je to i tím, že si několik produkcí obstaral Sax sám. Další beaty využil od lidí, se kterými má již zkušenosti a ví, co od nich má čekat. Však také oni vědí, co má asi tak rád. Tématy je deska obstojně pestrá, nejedná se o revoluční myšlenky, ale baví mě fakt, že obsahem zajíždí Sax místy i tam, kam by se jiní tuzemští rappeři asi ani neodvážili vstoupit. Je to dané i celkovým dojmeme, neboť toto album se netváří prvotně jako rapové, ale chce jen hudebně žít v tom moři nosičů, kterými jsme krmeni.
Hosté jsou v drtivé většině přátelského rázu, překvapením může být Cocoman nebo MC Wohnout. Spolupráce s Michajlovem funguje na výbornou, což už bylo doloženo v minulosti. Idea a MC Gey také špatné sloky nenabídli, a chemie s parťáky z projektů Bordel či MVP je sázkou na jistotu. Cover jej vykreslen nápaditě a nepostrádá také skrytou myšlenku, mám na mysli především zadní část a linku tvořící tracklist. Uvnitř pak můžete nalézt kompletní texty, což samozřejmě není na škodu, jen nevím, jestli je to dnes ještě potřeba.
Album „Sax ve městě“ vykazuje silnější i slabší momenty, ale jako celek ho spojuje láska k hudbě. V hlavě vám utkví skladby typu „Mám“, „Ráj“, „Sax ve městě“, „Fáma“ nebo „Dům“. Opačným protipólem je například věc „EYOL“, kterou jsem po třetím poslechu celku začal přeskakovat. Zalíbení jsem nenašel také v „Horečka sobotní noci“ nebo „Volný pád“. Až s odstupem času dokážeme přesně analyzovat, nakolik je toto sólo úspěšné, já osobně se domnívám, že Saxovi více sluší práce v kolektivu, ale tahle placka špatná není. Člověk ji musí přijít na chuť a musí mít zájem hrát hru, kde karty rozdává Sax. Pro peníze dělaná nebyla. „…prachy jsou, my nebudeme, až nás sežerou…“
7/10
Rozhovor se Saxem o jeho nové desce Sax ve městě
Už jsi četl?
