Sdílej
Bylo asi jen otázkou času, kdy se dá dohromady nejaktivnější kanadský producent Factor se stejně čilým Moka Only, který však v tomto případě za sebe vysílá svůj alias Ron Contour. Podle Moky se jedná o třetí desku jeho rodinného známého a jak ukazují Ronova očekávání tohoto roku (získání řidičského průkazu a návštěva zubaře) nebere podobně jako bývalý člen Swollen Members věci příliš vážně. Celá deska je v kompletní produkci Factora, který kromě vysokého standardu doručuje i svůj typický sentimentální zvuk, který zní jak soundtrack k nedávnému rozchodu po nevydařeném vztahu. Jemné kytarové riffy a na decentních píšťalách postavené beaty skutečně nabízejí propad do smutné retrospektivy a možná by se i deska jmenovala Break Up nebo Broken Love Songs, kdyby nenastoupil Ron a neposlal skladby úplně jiným směrem. Moka, tedy Ron, ale slyší beaty promlouvat jiným hlasem a především v rapu nehraje na prvoplánovost. Podobně jako Ghostface nebo MF Doom plive těžko uchopitelné rýmy s tisíci možnými vysvětleními. Kdysi byl podobný styl celkem přesně označen jako „rap na horečce“. Smutný beat v “Prarie Wind“ tak nedostává story o bývalé holce nebo zesnulém kamarádovi, ale nachází Rona v mírné battle náladě. Podobné to je s následujícím “Wondrous“, které popisuje Ronův typický den. Jinak ale Mr. Contour na vyprávění příběhů příliš není, spíš sype rýmy plné referencí ke každodenním věcem. Prim hraje jídlo a kromě samotných názvů skladeb (“Diner“, “Confused Nougat“, “Cheese Toast Feast“) začíná celé album Saffron řádkou: „Ron dělá palačinky.“ Album tak slouží spíše jako představení, kdo Ron ve skutečnosti je. Není to ale žádný životní příběh a kolikrát navíc i rapovaný ve třetí osobě. Moka tak o Ronovi prozradí, že je „pohledný, vtipný, nosí Gucci oblečení“ a podobně jako samotný Moka O „prohání něžnější pohlaví“. Z popisného hlediska je tak nejzajímavější úvodní “Diner“ a “Wondrous“. Jako deus ex machina se v poslední skladbě objevuje jediný host alba – Def 3 -, který také svým rýmem o životě v krabici od bot definuje její název “Shoe Box“. Celá skladba je velmi vyvedená a naprosto se odlišuje od zbytku desky. Factor nabízí dunivý beat s tvrdými bicími, Moka nasazuje hladovou flow a Def 3 kromě refrénu přichází se slokou, kde zpočátku skládá všechna slova začínající od písmene m. Jestli tak zůstalo Saffron za očekáváním? Asi spíš ano. Ale že by to bylo špatné album? To rozhodně ne. Moka je jednoduše příliš produktivní a než aby se dva roky babral s jednou deskou, radši je posílá posluchačům rychlostí blížící se světlu. Jasně, kdyby se s Factorem zavřeli na půl roku do studia a vzájemně pilovali celou desku, vyšli by ven na konec s masterpiecem, i tak je ale Saffron nadmíru kvalitní album.
Už jsi četl?
