Track po tracku s IdeaFatte

Není to tak dávno, co jsem psal recenzi na desku Doma od Ideafatte. Každý ví, že recenze je vždy subjektivní názor jednoho individua, který může vše pochopit úplně jinak, než to myslel samotný autor. Abych proto nežil celý život v omylu, tak jsem kontaktoval autory zmiňované desky Doma a zeptal se jich, jestli je to tak, jak si myslím. Ke každému tracku jsem napsal nějakou svoji myšlenku, názor či ještě dodatečnou otázku a čekal, jak se na to budou dívat samotní IdeaFatte. Mikro: Pecka “Nic s tím nenaděláš“ je vtipně ironické intro. Mám pocit, že tohle je asi ten nejlepší způsob, jak si odbýt intro a ještě k tomu něco vtipného přidat. Jsou tam mimo jiné i narážky na to, že nebudete nikdy zvát známé hosty jenom proto, abyste dobře prodávali. Vážně jste si nikdy s touhle myšlenkou nepohrávali? Idea: No já ani David jsme to nechtěli v první řadě odbýt:) Přišlo mi to fajn, nějakým vtipným způsobem posluchače vtáhnout do atmosféry desky. No, třeba někomu budeme i platit peníze, ale nebudou to hudební obludy, ale budou to lidi, které uznáváme na 100%! Ve druhé polovině skladby “Bude hůř“ se věnujete problematice koncertování, což mi přijde zajímavé, protože na to koukáš nejen z perspektivy interpreta, který sám objíždí republiku, ale i z perspektivy promotéra, který sám koncerty pořádá. Mě osobně připadá celý vývoj okolo koncertování strašně smutný, protože dnes jezdí víceméně jen ty nejznámější kapely, které si leckdy berou nekřesťanské peníze, zatímco středně a méně známé kapely sedí doma, protože malé akce na sebe nevydělají. I: Přesně jak říkáš, lidi si berou obří sumy, za tu obří sumu v hodně případech ale ukážou velké hovno. To, že nejezdí středně známé kapely je bohužel fakt, ale představ si, že bys udělal 3 středně známé kapely v klubu, které by hrály ale krutou muziku. Kdo dojde za symbolický vstup třeba 50,-? 50 lidí? Z toho parket nezaplníš, bar neobsadíš, honoráře nezaplatíš. Je to škoda.

Ke skladbě “Doma“ můžu říct jen to, že všude dobře, doma nejlépe, ne? V recenzi jsem psal, že jste utekli, abyste si ověřili jen to, že dobrá muzika se dá dělat úplně všude. Kromě toho, že jste chtěli získat určité zkušenosti a nadhled, se asi moc nemýlím, ne? I: A to jsme myslím i získali. Zkušenosti, ty v první řadě. A nadhled byl způsob, jakým jsme se chtěli prezentovat od začátku v tomhle gangsta státu a stylu. Usmějte se. Fatte: Nemýlíš. Tenkrát jsem jel do Prahy vlastně kvůli tomu, že Námořník řekl v pizzerce "Odstěhujme se do Prahy, bude legranda" a já kvůli velmi nízké mzdě v někdejším zaměstnání jel. Mám rád takové akce. Pochopitelně tam bylo velmi lákavé poznat jiné lidi. Rappery, zvukaře, vydavatele a podobně. Velká zkušenost. Po nabytí zkušeností, rad a skills bylo naopak lákavé vrátit se do Botníku a udělat ve sklepě studio. To Nám asi vnuknul tuhle myšlenku Kato se Svou skladbou "Sklep", že je to právě tam 🙂 Ale byly tam i jiné vlivy pro návrat. Pecka “Vážím si“ je soubor tvých niterních myšlenek. Mám za to, že člověk většinou píše skladby tohoto typu, když je v jakési mentální pohodě, třeba jako když prožívá nějaký nový vztah. Potom má člověk větší sklon k tomu, aby byl více sentimentální…. I: Jelikož rozumím dobře anglicky a poslouchám většinou zahraniční věci, tak mám jasno o čem moji favorit interpreti píšou. Většinou to jsou lopaťárny, ve kterých tě ale zabíjí jejich zpovědi a jednotlivé rýmy. Chci, aby se fanoušek dozvěděl, co mám rád, co rád poslouchám, co nenávidím atd. A track mi přišel fajn. A navíc skvěle funguje na koncertech. Beat jede. A Akovy scratche live? Musíš slyšet. Z tracku “Můj producent“ není cítit jen to, že Fatte je nezbytnou polovinou pro celé fungování tělesa IdeaFatte, ale hlavně, že je to tvůj velmi dobrý kamarád, se kterým se skvěle doplňujete. Bude na další desce sólová pecka od Fatte nazvaná “Můj MC“? F: Nevím jak bych jí udělal. Nerapuju. Ale vlastně bych věděl. Udělám megaultraturbo beat a do toho vyskrečuju "Idea" a z De la Soul " Su pa Emceeeeee" Leda tak 🙂 Skladba “Písmenky“ je o mladých dívkách, co většinu času tráví ve virtuálním světě facebooků a ICQ. Nějaká osobní zkušenost? I: No, tak mám Facebook, Twitter – je to nutnost, když máš kapelu, je to nejrychlejší komunikační kanál. Jenže všechno pozitivní s sebou nese i samozřejmě ty negativní stránky. Holky se naschvál na Facebooku vydávaly za „Nezadané“ a flirtujou atd. Spíš je to vtipná nadsázka. Kdybych to napsal o klucích, tak to vyzní trošku gay. Beat taky řeže. Je to super, fanoušci i fanynky hodně cení. Hlavně fanynky, protože v tom textu vidí svou spolužačku (a ne sebe:)). F: Já mám největší. Nemám internet. Hehe, ale fakt. Nevidím do toho moc. Vím, že jsou lidi, kteří sedí za kompem na facebooku a baví se tam s fellákama, místo aby se sešli. Přitom bydlí od sebe 5 minut. Track “Generace 0“ o ztracených a prázdných životech, mi přijde tématicky asi nejsilnější. Chtěli jste, aby z toho ve finále vyznělo to, že každý máme stejnou šanci a záleží jenom na nás, jak s naším životem naložíme? I: Přesně jak říkáš. Zpočátku mi to nepřišlo jako nějak silné téma nebo tak. Zkrátka jsem to chtěl napsat. A hlavně, nápad na track byl už na desku Mezitím, která se vlastně měla jmenovat „Generace 0“. Nakonec díky bohům zůstal název, jaký zůstal a track vyšel až teď. Beat se udělal nový, refrén zůstal a sloky jsem napsal taky nové. Hlavně když jsem na náš Facebook profil IF napsal, co za další klip by si fanoušek představoval, tak asi 80 lidí napsalo, že právě na Generaci. Uvidíme, další rozhodně nebude na Generaci, ale myslím, že se fans dočkají v budoucnu. Opět to nepodceníme.

Song “Slipy, jsou kalhoty bez rukávů“ je brán jako takový fórek. Sice je to úlet, ale na druhou stranu to nepostrádá vtip a určitě je to asi i dobré promo pro vaší novou módní kolekci, ne? I: No tak velká prdel je ta, že trika „Kalhoty bez rukávů“ byly asi půl roku předtím, než věc vůbec vyšla, takže lidi kupovali slipy v pytli. A je to super design, od kterého se bude odvíjet i případný klip. To víš, miluju trika kapel a hlavně kapely IF! A fans taky, prodávám pořád hrozně moc, má to úspěch, moc děkuju všem, co supportujou. O čem je skladba “Fanklub“ je už z názvu zřejmé. Bez fanouška by nebyla žádná sláva, nefungovala by interpretova kariéra a podobně. Z všeho plyne, že si svých fanoušků určitě vážíte a dáváte najevo, že je potřebujete, ale na druhou stranu je to s nimi občas i těžké a někdy i úsměvné. Máte nějakou bizarní historku s podivným fanouškem? F: Mě se většinou stává, že za mnou příjdou lidi na koncertě a "pamatuješ tenkrát tam a tam?" NE! Nepamatuji si bohužel nic. Těch lidí potkám na koncertech tolik, že si je prostě nemůžu zapamatovat. Pepa to třeba umí, ale mě to nějak nejde, hehe. Takže se Vám všem omlouvám, koho nepoznám. Jednou jsme hráli na Slovensku a byl tam na nás, mimochodem výborný rapper Reset, který při tracku "Máme Vás" asi dvakrát nebo třikrát spadl na zem jak ho to rozsekávalo. Tomu říkám fanoušek. Je ochotný za Nás si i čuňu rozbít. Paaaaan. “Než přijdu domů“ je odlehčená věc o relaxu, party a popíjení. Někdy tvrdím, že alkohol je metla lidstva a občas je potřeba se sebou zamést. Jak moc je nyní pro vás důležitý tenhle způsob relaxování? F: Vem si, že jsem od rána do včera večera zavřený ve studiu a dělám beaty. Jít popít na bar s kámošema je rozhodně důležitý relax. Probíráme víceméně stejně tvorbu. Takže je potřeba se jít opít probrat lyriku, produkci a spláchnout bolest hlavy ze studia, která ale zase příjde ráno, ale ne kvůli hlasité hudbě. Track je hlavně velice pravdivý, protože ukazovat pupek na bar je jedna z mých velikých libůstek. A řvaní u baru teprve. Pepa mi nadarmo neříká, že moje druhé jméno je "Dámsirád". I: „Dámsirád“ to vyčerpal úplně. Mám rád ale i relax bez chlastu samozřejmě. Ale David určitě cucá dědovu medicínu víc než já. Pořád prakticky má co léčit:) Hlavně při práci ve studiu. Volám mu, ať se staví a on kolikrát už po obědě „nemůže“ řidit, hehehe. Pecka “Lež“ je o fenoménu, který doprovází lidstvo už od samého počátku. I když se ve skladbě vyskytují notoricky známé věci, pár poznámek mě tam pobavilo, jako třeba, že za lež můžeš dostat pár Macek a nebo se mi líbila barová lež, kterou říká většinou ten, kdo je na řadě v objednávání panáků, ale najednou musí na záchod nebo jde spát, protože ráno brzo vstává. Počítám, že lež patří asi mezi každodenní inspirace, ne? F: Se lží se člověk potýká dnes a večer. U kamarádů, v rozhovorech, jak jsem se sám posledně dočetl, v politice. . . Je všude prostě. A myslím, že uvést věci na pravdivou míru a ještě o tomhle tématu něco říct je super. Změldu inspirovalo určitě okolí a lež která se vede jak o nás, tak to, že se prostě děje. Desku uzavírá track “Viděl jsem“, ze kterého cítím vyzrálost, že jste starší a koukáte na věci s větším nadhledem a z jiného úhlu a že si dokážete vážit věcí víc než dřív. I: No to určitě jo. Vyrostli jsme, ale to je přirozené. Jediné, co nám už neroste, je přirození. „Pohledy se mění jako hustota ochlupení“. Jsem rád, že v tom tracku jsou samí „mladí“ jako Paulie a Ryes. I přes věk a délku pobytu na scéně dali kruté sloky. A Davidův buben to jenom potvrdil. Aranže atd., blázen. Mám ten track hodně rád, hrajeme ho na koncertech předposlední a vždycky ve mě vyvolává zvláštní pocity i na stagei. To je důkaz toho, že je to opravdu silná věc.