RNZ: Jestli něco brzdí rozvoj a vznik nových věci, jsou to zbytečné škatulky!

Slovensko nás dlouhodobě zásobuje nemalým počtem rapuchtivých osob a jednou z nich je i RNZ. Ten žije už nějaký čas na našich luzích a hájích a poprvé jsem se s ním setkala na natáčení pořadu Melodiss, kde doprovázel  a radil v hudebním kvízu RedZedovi. Poté jsme se potkali na releasu značky Sick Face, ale to, že se tehle urostlý slovenský sympaťák věnuje aktivně rapu, jsem zjistila až když jsem ho viděla na stagy s majkem v ruce po pražském křtu RedZeda a nutno dodat, že jsem byla příjemně překvapená… RNZ vydal před týdnem svoje EP „Inhale/Exhale“, aktuálně figuruje v YouTube trendech jeho featuring v tracku PTK, tudíž dozrál čas na to, abyste jste se o něm dozvěděli víc… 

LuC: Věnuješ se rapu i produkci a evidentně se snažíš dělat muziku po svém. Jak bys definoval svojí hudbu pro ty, kteří o tobě nikdy neslyšeli?

RNZ: “Přesně jak říkáš. Věnuji se hudbě jak po beatmakerské, tak rapové stránce. Jak ale přesně definovat styl který dělám? No, hodně zjednodušeně bych mohl říct, že se jedná o darkwave/ melancholic/ purehate rap. Střídají se tam většinou ponuré nálady s momenty nasranosti, občas to ulítne k nějakému bláznovství, nebo naopak k totálně smutným trackům. Co se beatů týče, držím se většinou „trapovýho“ tempa, ale není to dogma.”                                       LuC: Aktuálně je venku úspěšná věc s PTK „Thugova balada“. S Patrikem jsi spolupracoval už v minulosti, tak to vypadá, že vám to společně celkem funguje. Proč právě PTK a jaké přednosti v téhle spolupráci vidíš a plánujete společně i něco dalšího?

RNZ: “S Patrikem se známe už dlouho. Pamatuju si ho ještě před momentem, kdy to kolem nějak začalo bouchat. Do dneška mám hrozně rád jeho starší věci, jako třeba „Do konce zásob 2“ nebo „Stejně byla na píču“. Když jsem začal i já nějak aktivněji dělat hudbu, potkali jsme se na několika akcích, pak i mimo ně a přirozeně došli k tomu, že začaly vznikat společné věci. Dnes jich máme na kontě nějakých…myslím 6? Společnou tour jsme už taky zvládli. Spolupracuje se nám spolu dobře, protože máme podobný vkus na hudbu. Oba máme rádi věci od seskupení jako třeba „Raider Klan“ nebo „sesh“. A i když každý z nás dělá hudbu po svém, vždy se umíme sejít a vymyslet společnou věc. „Thugova Balada“ je toho dalším důkazem. Vzniklo to naprosto přirozeně. Patrik poslal track se svojí slokou, já mu to večer poslal zpátky s mojí částí, a den na to jsme jeli natočit videoklip. Na Silvestra, proč ne. Jsem si jistý, že v budoucnu přijdou další společné věci.”

LuC: Tíhneš spíš k tvrdšímu rapovému projevu, vím o tobě, že máš rád i metal a podobné žánry. Jak moc ovlivňuje tvoje láska k jiným žánrům tvojí tvorbu a jaké jsou obecně tvoji hudební oblíbenci?

RNZ: “Ano, tvrdší projev mám radši a je mi o dost přirozenější. Defacto i když dělám nějakou citlivější věc, stejně to podám surověji, než by si ta věc možná zasloužila. Ale takhle mi to prostě chutná. To, že i ve volném čase poslouchám spíš tvrdší žánry a nejsem fixován pouze na rapovou hudbu, pak přirozeně ovlivní i některé moje skladby. Jsem rád, že se na mém posledním projektu objevil vokalista z české kapely „We Are The Motion“. (Zdravím Zbyška).  Do dalšího projektu už mám připraveného opět člověka z metalové scény. Co se oblíbenců týče, jsou to jména jako Killstation, Bones, Ghostemane, Scarlxrd, Gizmo, Evilmane, Lil Boodang, Wicca Phase, Brennan Savage atd. Pokud jde o SK/CZ, tak hlavně Dušan Vlk, Fvck_Kvlt, PTK, Last, Blako, Darewin, Redzed… Z metalu pak hlavně blackové projekty jako Ayr, Vukari, Hmar, Grima…to by jsme tady byli do zítřka.”

LuC: Aktuálně máš venku EP „Inhale/Exhale“, kde je tvoje láska k jiným žánrům než je rap dost slyšet. Jaké máš na EP ohlasy a jak si s ním spokojen ty sám?

RNZ: “Inhale / Exhale “ původně vznikalo jako volné pokračování mého předchozího EP Helheim. Postupně se ale přetransformovalo do naprosto samostatného projektu. Vliv jiných žánrů tam  cítit je, navíc jsem sám začal víc experimentovat s hlasem a taky přidal víc „zpívaných“ pasáží. Spolupracovali se mnou klasicky lidi, se kterými jsem v kontaktu dlouhodobě i mimo hudbu, Patrik, Last, Dušan Vlk a Akaname (Zbyněk Strnad). Celkově se na vzniku desky podepsalo i zvláštní období a rozpoložení ve kterém jsem se nacházel. U některých tracků jsem se rozhodoval jestli je vůbec mám vydat…přeci jen byly až moc otevřené. Nakonec jsem je do playlistu zařadil, protože proč ne? „Spokojené“ věci tady vydává spousta interpretů. A to je dobře. Ale někteří posluchači jdou spíše po věcech, u kterých se můžou vyvztekat nebo pomocí nich líp zvládnout nějaký složitější životní okamžik. Osobně tento projekt hodnotím jako můj nejotevřenější. Bez přikrášlování, se všema sračkama, kterýma jsem dřív nebo později procházel. I když jako u každého, i u mě zůstanou některé věci navěky pohřbeny a nevyřčeny. Pak nastane moment, kdy nějaký fanoušek napíše, že se v mojí hudbě našel a pomáhá mu. Na jednu stranu jsem rád, že to někdo vůbec objeví a osloví ho to. Na druhou stranu mě trochu mrzí, že někdo prochází nelehkým obdobím. Ale to je možná cíl a smysl hudby kterou dělám. Kolik krát člověku stačí jen vědomí toho, že je tady někdo, kdo to má podobně a chápe ho. A tak všichni dál žijeme a nějakým způsobem se posouváme. O to jde. Celý projekt vznikl v mém pokoji, od produkcí, přes nahrávání až po finální zvuk. Dokonce i cover desky a motiv na merch se fotil doma… Zkrátka 100% domácí DIY projekt.”

LuC: Máš dost blízko k horrorcorové komunitě, je ti tahle parta v rámci cz/sk scény nejblíž a případně proč?

RNZ: “Popravdě, horrorcore jako takový zmapovaný nemám. Samozřejmě, pamatuju si dobu, kdy přišla Sodoma Gomora s deskou Bůh se utnul. Bylo to šílený a naprosto jiný, než co jsem do té doby slyšel. A nějakou dobu jsem jejich tvorbu úchylně sledoval :D. Pak mě to pustilo, ale průběžně jsem samozřejmě registroval jejich věci. Kluci jsou v žánru dlouho a dělají ho moc dobře. A třeba Řezníkova deska Život a smrt Alberta Hersche mě hodně dostala. S klukama ze Sodomy jsme vlastně odjeli i společnou tour, ještě s Redzedem. Kromě  „SG“ jsem registroval ještě Horror Avantgarda, taky hodně tvrdý materiál. Ale tam můj přehled o českém horrorcoru končí. Občas možná používám prvky objevující se i v horrorcoru, jako třeba některé polohy hlasu, nebo obsah některých slok. Ale spíš bych to připsal tomu, že dnes se už hranice mezi žánry a subžánry dost prolínají. A to je velmi dobře. Jestli něco brzdí rozvoj a vznik nových věci, jsou to zbytečné škatulky!”