Sdílej
Kořeny domácích kompilací sahají už do druhé půlky devadesátek. „Real Acid Juice“, „Hip Hop Hurá“ nebo nejmladší „From Amsterdam To Praha“ byly svého času posluchačsky oblíbené, leč šlo o jednorázovky. Velký a ambiciózní projekt „Lyrik Derby se dočkal dvou dílů, nicméně i přestože pár tamních skladeb funguje dodnes, disky jsou kritizovány a udávány za příklad, jakou cestou se nevydávat. Tradiční „East Side Unia“ se dočkala třech epizod a byť úroveň kolísala, každý si na ní našel své. Na stejný počet kapitol se v závěru roku vydrápala také kompilace „Nejbr Hip Hop Mix“. Jaká je? Podobně jako u zmíněných kolegyň u ní lehce zadrhává pojem tuzemský, protože kromě zastoupení z Čech a Slovenska mozaiku dotváří i zástupci chorvatské, ruské, anglické a americké scény. To však není podstatné; mnohem důležitější je totiž to, že v minulosti dokázala ztropit větší haló. Jasně, pecky hrají, ale zaujmout už dovede málokterá z nich. Většina z nich nedokáže vykročit ze šedi průměru, což je s ohledem na prohlášení typu „Nejbr trojka má opět skvěle obsazený tracklist okořeněný špetkou mladého a zajímavého přídavku“ smutné. Když navíc přihlédnu ke skutečnosti, že hned několik věcí už známe déle, ona zkreslující porce jednadvaceti zářezů přeci jen decentně pohubne. Tuzemská scéna přitom ještě nikdy nebyla silnější a nikdy nestála na pevnějších základech, než na sklonku letošního roku. Tento stav se však na výběru neodrazil. Na tracku „Návod“ z Grimasova „Kto dá viac“ je zajímavé pouze neotřelé propojení rapperů ze třech různých kapel H16, AMO a Moja Reč, s tím, že nejvíce do děje vtáhne Supa, jenž je vtipný i na výročním Vecově all-star remixu ke klasice „To zme mi 2007“. Jednotlivé střípky ale opravdu vše nezachrání. Tou, která pokropí chabou situaci s female emcees v Čechách, měla být Lara 303, ale její chaotická „Mám co ty“ nepřesvědčila. Znáte to, jedním uchem tam, druhým ven a v paměti neutkví nic. Někdy zkrátka nepomůže ani tisíc vychrlených slov, ať už je nahráváte v Paříži, nebo v Mníšku pod Brdy. Cesta k hitu u ní ještě bude dlouhá. Super hlasovými dispozicemi vybavení MAAT a jejich přechod do vyšší společnosti proběhl formou syrovější věci „Nemůžeš se probudit“ s Jamesem Colem, leč na „Kandidáti existence“ mám minimálně ještě tři jiné favority. To samé platí i pro Turbo Boost (Boy Wonder má ihned rozpoznatelný styl, ale když to srovnám s nedávnou a po všech stránkách fungující věcí „Toto je o mne“, opět se musím přiklonit právě k ní) nebo Lafora a jeho „Další otázky rmx“. Enemy toho zatím moc nevydal, ale i když jeho beaty chválí kde kdo už od dob první spolupráce s Pio Squad, sám za sebe musím říct, že mi více voní atmosféra původní skladby z „Panoptika“. Doslovým zklamáním je však „99 Corners“. Kolabo Nironic & Indy sice vypadá na papíře hezky, ale výsledek už tak růžový není. Indy zde má nejhorší verze, jaké jsem od něj v poslední době slyšel. Nejvýraznějším článkem CD je osoba dje Wiche, jehož dva instrumentální příspěvky „Je to jen tvůj boj“ a „Stay Fly“ střílí do očí jako přítomnost Bukowskiho v růžové knihovničce vaší dospívající sestry. Tomu nepotřebujete dávat recept na chytlavost, má jí tolik, že pak rapper – v tomto případě J. Diesel nebo suverénní Cali Agent No. 1 – nemusí říkat ani nic světoborného a budete ho tolerovat stejně, i kdyby plácal cokoliv. Slovy jednoho nejmenovaného něžného pohlaví z městyse Jedovnice: obzvláště druhá jmenovaná má ten dar, že se při ní posluchač nemusí vyvarovat ani civění do zdi. Jinak skutečně nic moc přínosného. Mělo jít o reprezentativní počin, ale nejspíš zapadne dřív, než vůbec něco stačí rozvířit.
Už jsi četl?
