Sdílej
Od jejich posledního regulérního alba uplynuly dva roky. Za tuto dobu jde stihnout škálu věcí: upsat se G-Unit, přejmenovat se na V.I.P. a Hollywood Hav, ztratit status drzých a neotřelých MC’s, jdoucích za svým cílem přes mrtvoly, naopak získat status „těch, co se zaprodali“ a nechat se „pást“ od Curtise „billion dollar budget“ Jacksona. Ohledně kauzy „Přestup k G“ se dá namluvit plno nemístných poznámek (i přesto, že byli vystrnaděni z Jive Records), zbytečných připomínek a nevýrazných názorů. Doba jde dál, musíme se smiřovat. Pakliže jsme čekali jiný vývoj jejich kariéry, opět se musíme smiřovat. Nechci rozebírat, jestli je to dobře, nebo špatně, je to prostě jinak! Protože kdybych chtěl srovnávat „Blood Money“ například s Infamous, musel bych se bouchnout hlavou do zdi, jelikož Vám od dob Infamous do dneška již narostly fousy, začali jste mít problémy s prostatou a vaše žena, se kterou jste nedávno oslavili deset let manželství, ztloustla o 50kg. Přece už deska Infamy zněla jinak a výtky slyšet nebyly. A teď k věci. Rok 2006 je rokem Mobb Deep. V pravém slova smyslu. Porovnávat reklamu jejich předešlých alb a „Blood Money“, je jako srovnávat reklamu na vesnickou diskotéku a billboardovou kampaň ČSSD. M.O.B.B. to vzali opravdu z vostra. Velká očekávání však musí být doplněna velkými činy, neboli dobrými rapy. Už z ochutnávek jsme mohli zřetelně poznat jiný zvuk, který vzali na svá tetovaná bedra Alchemist, Sha Money XL, Dr. Dre i Havoc k tomu měl co dodat. Že je to moc na způsob G-Unit? Alchemist a Dr.Dre nejsou na způsob G-Unit ni trochu. Pecek na albu najdeme 16, což je standardní, a chtěl bych se pozastavit u rozložení skladeb. Při poslechu nabývám dojmu, že „to nejlepší“ nechali na konec, resp. – hitovky můžeme zpozorovat až od 8. tracku, kdy bývá u většiny alb pozdě. Krom toho, kluci od Mobb Deep hodlali porážku z alba „Americaz Nightmare“ obrátit v triumf v podobě „Blood Money“ – neměli, co ztratit. Už začátek alba je obskurní. Místo otřepaných inter je rovnou track. Nesmiřitelní bodují. U „Put Them In Their Place“ hoši věděli, kam tu pecku vtěsnat. Nejspíš největší hitovka alba, produkcí osvěžena Sha Money XL, je atomovkou v Prodigyho pasážích: „Yo, I was schooled by the hood, raised by the wolves/Trained by the pain, adopted by guerillas“. Třetí track „Stole Something“ mi neudělal takovou radost, jelikož muzika, jenž hraje ve snídani s novou, je lepší, než tento beat. Na druhou stranu, schopnost, s jakou se umí Lloyd Banks všemožnými beaty proplétat, je unikátní. Avšak po instrumentální stránce je předchozí instro oproti melodii v tracku „Creep“ přímo královské. Svědomitě prohlašuji, že se „Creep“ nedá poslouchat ve střízlivém stavu. Co se dle mého na albu tváří pozitivně, je flák „Capital P, Capitan H“. Zde se dokazuje, že Prodigy rozhodně nepatří do starého železa a pokud vám chyběli staří Mobb, tak tento track je pro pamětníky, poněvadž rýmy typu: „My baby mom’s left me, cuz she couldn’t put up with my foul attitude /I’m so fucked up, and I love it /It got me to where I’m at dunn /If I had it to do over, I wouldn’t change a thing /I would still shoot at world and his mom’z for that chain /I would still get cut and would still catch a fade“, jsou prostě unikátní. Zakopnete také o jednu z lepších Havocových slok, jež na albu vyhledáte, jelikož jeho rým:“ This is ’06, ’07, ’08 /You old school, fuck out my face“, s přesností střelce vystihuje novodobé kritiky. Pecky s 50 Centem mě nezaujaly, vyzařuje z nich „otroctví“, které si Mobb Deep nechávají líbit, s čímž jsme museli od prvního dne u G-Unit, ať více, či méně počítat. Podle prvotních kritik jsou Mobb Deep spíše sledováni okem skeptika, než okem někoho, kdo vítá změny, avšak pozorný poslech alba vám dává možnost pochopit váhu tohoto díla. Prosím, nesrovnávejte to s „Infamous“, tyto doby jsou pryč a radši se podívejte na statistiku z prodeje „Americaz Nightmare“, kterého se neprodalo ani 500.000 nosičů.
Už jsi četl?
