Sdílej
Pokud by mi někdo před deseti lety řekl, že onen mladík s poněkud „překvapeným“ výrazem v obličeji, rapující ve skladbě „Can I get open“ společně s Original Flavor bude mít o dalších deset let později na svém kontě několik multi-platinových alb vydaných na svém vlastním labelu, půlka obyvatel Států se bude po ulicích a bulvárech promenádovat v oblečení s jeho značkou a jeho domácí vitrína se bude prohýbat pod tunami různých, ať již více či méně prestižních ocenění, nejspíš bych se mu vysmál a navíc dotyčnému vřele doporučil návštěvu na klinice doc. Chocholouška. Život ale občas píše neuvěřitelné a někdy téměř až pohádkové story mezi něž se dá příběh tohoto brooklynského hráče se slovy směle zařadit. Příběh sice zapadá do oblíbené béčkové kategorie „jak xxx ke štěstí a bohatství přišel“ ,dějová linie není nikterak atraktivní a navíc je poměrně lineární a později i lehce předpověditelná , celý příběh má však dvě světlá místa – to první je hned úvodní kapitola Reasonable doubt která se celá odehrává v roce 1996 kdy ještě Shawn Carter aka Jay-Z neměl pověst pána diamantových prstenů a „big pimpin“ byl neznámý pojem. Hned na úvod je to až neobvykle vydařené „intro“, které ovšem, jako v několika případech před tím (Nas a jeho Illmatic by mohl vyprávět..) svoji kvalitou úplně zastínilo veškerou jeho další produkci. Pokud se ovšem poté ještě přijemně naladěni a plni očekávaní vrhnete na další kapitoly pojmenované In my Lifetime volume 2,3 („jednička“ ještě ujde) a hlavně The Dynasty společně s Blueprint (vol. 1,2) připravte si opravdu pevné nervy a zároveň i svěrač, protože byste nemuseli udržet opratě a mohli spustit kanonádu ne nepodobnou onomu megahitu „Big pimpin.“ Jsou to záležitosti pro opravdu silné nátury a nikoho by nejspíš nepřekvapilo, kdybyste si poté k Mr. Carterovi vypěstovali značnou averzi. Druhé světlé místo se jmenuje The black album a najdete ho až samotném „konci“ celého pomyslného příběhu. Záměrně dávám slovo konec do uvozovek – Jay-Z se totiž nedávno nechal slyšet že toto jeho nové album má být zárověn i jeho poslední. Tomu ovšem podle mého názoru něvěří snad ani on sám a nedivil bych se, kdyby už nyní jeho pružní manažeři plánovali do příštích let velkolepý comeback. Každopádně i kdyby se tak opravdu náhodou stalo a Jay-Z scénu skutečně opustil, odchází s velkou grácií a velmi stylově. Hned v úvodu je nasazena opravdu silná dvojka a to „4th december“ v produkci Just Blaze a „What more can I say“ od nováčků jménem The Buchanans. Zatímco The Buchanans vsadili na osvědčený a několikrát již použitý sampl (např. Zeb Roc Ski v „All city“ a Tracey Lee s Notorious B.I.G. v „Keep your hands high“) Just Blaze překvapil na své poměry poměrně originálním trackem jemuž vévodí vkusně „loopované“ smyččce, které doplňuje poněkud nesmělá trubka a společně tak tvoří téměř až jakousi „koncertní“ atmosféru. Podobně originálně se vyjádřili i The Neptunes ve skladbě „Allure“ kde zazní retro klávesy jak vystřižené z počátků taneční klubové scény. Do minulosti se vrací i legendární producent (Run DMC, Beastie Boys, Public Enemy..) a jeden ze zakladatelů labelu Def Jam Rick Rubin servírující ostrými kytarovými riffy prosáklý nářez tak typický pro 80. léta v tracku „99 problems.“ Jeho účast zde překvapí stejně tak jako účast talentovaného producenta z party „Little Brother“, 9th Wondera. Ten zde zastupuje onu druhou, „non-mainstream“ stranu barikády a přestože jeho „Threat“ nápadně připomíná R. Kellyho „A Woman’s Threat“ dokáže okamžitě zaujmout a po „náročném“ a suchém Timberlandově „Dirt off your shoulder“ působí jako úplná oáza. Timberlandův track je také jedním z typicky tuctových, posluchačsky ovšem velmi vděčných tracků mezi něž se dá zařadit i variace na Pharellovo „Frontin“ skladba „Change clothes“ (první singl z alba) a Eminemův silně průměrný „Moment of clarity.“ Jay-Z sám o sobě podává, převedeno do sportovního žargonu, vyrovnaný výkon. Dokáže na jedné straně i z průměrného tracku pro sebe vytěžit maximum, jeho projev – a to je jeho kouzlo, působí místy až dojmem jisté „autentičnosti“ kdy se zdá že rapuje rovnou z patra a nad to vše mu to „textově“ nebývale pálí. Na stranu druhou, trochu paradoxně, má občas viditelné problémy se do některých svérázných instrumentálek tak nějak „trefit“ a jeho projev může působit místy až komicky. Někoho možná překvapí i fakt že na albu nejsou žádní hosté což je v současné době, kdy se umělci řídí zřejmě podle hesla „musíme si pomáhat“ a s některými z nich se potkáte naprosto všude, poněkud zláštní věc. Navíc Jay-Z již dříve díky svému nezpochybnitelnému charisma dokázal do studia přilákat i skutečně celebrity jako jsou Mary J Blige, Blackstreet nebo Babyface, což nejsou zrovna „typy“ co přiběhnou jen tak na lousknutí prsty. Jay-Z jede tentokrát sólo a kromě jeho matky (4th december), samplované Madonny (Justify my thug) a Pharellova refrénu (Change clothes) je to one man show jak má být a jejíž hlavní protagonista a konferenciér v jedné osobě dokáže sám s přehledem zabavit a zaujmout. Black album mě vyvrátilo domněnku o tom, že z mainstreamového tábora nemůže vzejít solidní deska. Horko těžko bych v současné době a ve stejné kategorii hledal co do kvalit podobnou desku. Navíc toto album má oproti pomíjivým konkurenčním projektům výhodu v „replayability“ což znamená, že si desku nejspíš pustíte po čase znova. Tento „jev“ je u mainstreamu poněkud vzácný, přece jenom mainstreamový trh svojí filosofií a podstatou nutí své „oběti“ kupovat CDčka jako rohlíky a neustále dokola mu předkládá nové, zaručeně „hot“ umělce, na které si ovšem za měsíc dva skoro nikdo nevzpomene. „Černé album“ není Reasonable doubt a patrně nezíská ani statut žánrové klasiky. Nepokračuje ani po „dekadentní“ linii Dynasty-Blueprint, té je naštěstí na míle vzdálené. Jay-Z a stejně tak i většina produkčního teamu nabízí ovšem své současné maximum a výsledek naprosto předčil moje očekávání, které se neslo ve znamení značné skepse. Velká škoda neúčasti DJ Premiera, DREho a dalších původně avizovaných (a zaručených) hitmakerů. To by pak byla teprve jízda… Jay-Z – The Black album 01. Interlude 02. December 4th 03. What More Can I Say 04. Encore 05. Change Clothes 06. Dirt Off Your Shoulder 07. Threat 08. Moment Of Clarity 09. 99 Problems 10. Public Service Announcement (Interlude) 11. Justify My Thug 12. Lucifer 13. Allure 14. My 1st Song
Už jsi četl?
