Sdílej
O osobním životě brooklynského patriota Godfathera Dona toho moc nevíme, ale ono je to vlastně zcela jedno, protože jeho hudba mluví za něj. Ta patří k tomu nejlepšímu, co vzniklo v 90tých letech v newyorském undergroundu. Temný boombap postavený na jazzových samplech není nic výjimečného, ale Godfather Don to umí podat velmi osobitou formou.
Godfather Don – Hazardous (1991)
Tímto albem vlítnul Godfather Don na newyorskou scénu jako bouře. Velmi svižné, energické album inspirované přístupem Chuck Dho a produkcí The Bomb Squad, uvádí Godfathera nejen coby obstojného Mcho, který se toho nebojí, ale především jako producenta. Jeho beaty jsou prošpikované samply skrz na skrz, vrství je na sebe podobně jako The Bomb Squad, ale zachovává si jednolitý a především originální zvuk. Lyricky je to taková klasika začátku 90. let, ovšem Don je nerad úplně klišovitý a už vůbec ne naivní, a tak má jeho přednes osobitý přístup. Godfather se s tím nepáře a je správně drsný a drzý. Album je celé v rychlém tempu, využívá sice tradičních samplů, ale oproti jiným releasům konkurence jeho ranku z 1991, je tohle opravdu nadprůměr. Klasika to nejspíš v jistých kruzích je, ale pošetříme si jí na nějaký další release.
Oblíbené skladby: „Just Begun“, „Homicide“, „Involuntary Excellence“
Verdikt: Výborné (Skvělá deska, ale k dokonalosti něco chybí)
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
The Cenobites (1995)
The Cenobites jsou taková „podpultovka“ undergroundu. Je to raritní album, které bylo vydáváno všelijak, ale patří k tomu nejzajímavějšímu, co v new yorském spodním proudu první poloviny devadesátek vzniklo! Příběh je takový, že Godfather Don se v roce 1993 nachomýtnul k albu „The Four Horseman“ od Ultramagnetic MC’s a v podstatě stál za jeho nesporným úspěchem. Přinesl temný jazzový zvuk, který tehdy seděl jako prdel na hrnec a neztratil nic ze svého kouzla.
S Kool Keithem od té doby spolupracoval ještě mnohokrát, ale poprvé na společném projektu „The Cenobites“, který vyšel v roce 1995 jako „The Cenubites“ na vinylu. Následně vyšel v roce 1997 s bohatším tracklistem, pak také v roce 2000 jako plnohodnotný release na CD s ještě větším počtem skladeb a také vyšly „Outtakes“, které obsahují 6 skladeb ze sessions při nahrávání alba. No posbírat to všechno není legrace a budeme Cenobites počítat jako celek (asi 16-17 skladeb) a to vše k roku 1995.
Skladby vznikly okolo skitů pro rádiový pořad legendárního Bobbita Garcií a nutno uznat, že zrovna skity jsou strašně vtipný. Bobbito na pár věcech i sám hostuje (také neméně legendární Percee P). Na celém počinu panuje uvolněná nálada, rýmy jsou řízlé, sarkastické a vtipné a spolu s temnou jazzy produkcí od Godfathera ho činí něčím naprosto unikátním. Spoustu komiksových, filmových a pop kulturních odkazů jsou jen třešinka na dortu. Škoda, že toho nevzniklo víc a nemá to lepší zvuk, zvlášť outtakes trpí těžkým zvukovým neduhem. Pro diggery je to ale naprostá klasika!
Oblíbené skladby: „Slaves“, „How the Fuck You Get a Deal“, „Rhymes I Sniff“, „Keep On“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
Hydra Beats Vol. 3, 7, 8, 11 & 14 (1998)
Hydra je label, pod kterým G.D. v devadesátkách fungoval. Na něm vyšla kompilace s názvem „Hydra Beats“ a ta se skládala z beat kompilací (vydaných především na vynilu) několika interpretů, mezi nimiž byli např. i The Beatnuts. Godfather Don sám obstaral obsah pěti (!) takových LPček a jsou výtečná všechna. Dusty jazzy boombap, který lahodí duši a spouští nostalgické rozjímání je skvělým podkladem pro cokoliv. Nejsou to plnohodnotná alba, spíš sbírky Godfatherových šikovných prstů, ale je to něco, co chcete! Každý díl je trochu jiný, ale jako celek je to perfektní!
Verdikt: Nehodnotitelné
Oblíbené skladby: –
Godfather Don – Diabolique (1999)
Druhé sólo album vypustil Godfather v roce 1999. Změna oproti debutu je nejvíce patrná hlavně v produkcích, které jsou jiné než na jeho debutu nebo v „The Cenobites“. Talent Godfather Dona se nezapře a beaty mají skvělý drive, ale zkrátka doba se změnila. Mimoto po spolupráci s Keithem získal Don cenné zkušenosti, které zúžitkoval hlavně lyricky. Keith a Sir Menelik na tomto albu hostují a jedná se o pěkný NY undergroundík přelomu milénia.
Oblíbené skladby: „Voices“, „Burn RMX“, „Kaos“
Verdikt: Výborné (Skvělá deska, ale k dokonalosti něco chybí)
Godfather Don – The Nineties Sessions (2007)
V průběhu první poloviny nultých let 21. století se Godfather Don věnoval hlavně produkování a hostování pro ostatní, převážně pro kapelu Screwball, které hojně produkoval beaty na všech třech albech. Vyšlo mu také spoustu singlů a kompilací, z nichž některé jsou nezachytitelné našim radarem a tak budeme recenzovat pouze to, co je možné poslechnout. Např. „The Nineties Sessions“ je skvělá kompilace devadesátkového materiálu, který šlape tak, že nemá slabé místo. Pokud vám chybí striktní 90s boombap a máte všechno ohrané, zkuste sáhnout po tomto, nebudete litovat! Tato kompilace obsahuje EP „The Slaves of New York“ a její obsah ještě rozšiřuje, protože vyšla na žádost samotného Godfathera.
Oblíbené skladby: „Do My Thing“, „Burn (Original version)“, „7 Degrees of Elevation“, „Sleep“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
Godfather Don – The Ill Funk Freaker EP (2008)
Vlastně minimum Godfatherových alb vyšlo tak nějak v době vzniku, většinou jde o sbírky materiálů z různých dob minulosti. „The Ill Funk Freaker EP“ je solidní nářez. Co se týče rapu, Godfather vždy předvádí svůj standard, ale není (bez urážky) nikterak výjimečný MC. Na čem jeho tvorba stojí a padá jsou beats. Jakmile jsou super instrošky, celý projekt je báječný. Tady jsou rozhodně skvělé instrumentálky, ale zdaleka ne všechny vystřelují k exccelenci jaké je schopen. Takže tady ke klasice něco chybělo.
Oblíbené skladby: „Frontin’ Ass Ducks“, „8 Million Stories“, „Ain’t None Left“ „Slaves (Remix)“
Verdikt: Výborné (Skvělá deska, ale k dokonalosti něco chybí)
Godfather Don – Donnie Brasco (2010)
Od produkování pro kapelu Screwball a práci na jazzovém projektu „The Open Mind“ si Godfather Don opět jednou odskočil k sólo desce a je potřeba říct, že snad poprvé v kariéře (po 20ti letech) šlápnul trochu vedle. Deska je dobrá, táhne jí teda spíš hlavně rap, ale produkčně je slabá. Není to ten zaprášený newyorský jazzmasta, na kterého je spoleh, ale beaty jsou modernější. Určitě se nesnažil o žádnou vyumělkovanost, je cítit, že se mu to takle prostě líbilo, ale beatům chybí punc nadčasovosti a jeho tradční rukopis.
Oblíbené skladby: „Hard Holdin’ My Spot“, „Raw, Pt.2“
Verdikt: Dobré (Deska neurazí, ale ani nenadchne. V katalogu umělce se dá přehlédnout.)
Godfather Don – Properties of Steel (2008)
Další kompilačka nevydaných skladeb od Godfathera, ovšem u něj je taková většina diskografie. Je to tedy jeho regulérní způsob studiovky. Představujeme si, že je to takový ten eklektický producer, co žije ve studiu a po čase znovuobjevuje a oprašuje demáče a singly na kterých dělal a sem tam se z toho zadaří postavit nový release. Tenhle je ovšem úžasný. Skvělá zaprášená jazzy nostalgická atmosféra, báječný rap, nechybí tomu nic. Jde teda o výběr singlů na Hydra Records, kde se mihne i Sir Menelik nebo R.A. The Rugged Man, každopádně materiál je to boží!
Oblíbené skladby: „Stuck of the Realness“, „Status“, „Seeds of Hate“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
Godfather Don – Jazz Spastiks Remixes (2018)
Jazz Spastiks je producentský projekt z UK, který na tomto releasu remixuje některé Godfatherovy klasické věci. Výsledek je fajn, ale není to žádné terno. Sám Don zvládá svojí jazzovou produkci o třídu výš. Nicméně v diskografii to rozhodně není k zahození.
Oblíbené skladby: „Peace to the Hardcore“, „The Ill Funk Freaker“
Verdikt: Dobré (Deska neurazí, ale ani nenadchne. V katalogu umělce se dá přehlédnout.)
2020 – Godfather Don – Beats, Bangers & Biscuits At 535 E 55th St (2020)
Godfather Don se nikdy nedočkal uznání a přijetí, jaké by si zasloužil. Jeho tvorba je tak neustále recyklována a znovupoužitá. Při poslechu diskografie složené většinou z kompilací, si už ani nepamatuju, který song patří do kterého soudku. Každopádně tato kompilačka je obří, má 24 songů, šlape jako na E55 a nabízí vše zásadní, co od Godfathera potřebujete. A to, co tam není, toho si nevšimnete. Jako kompilace naprosto klasického materiálu za jedna!
Oblíbené skladby: „Aint None Left“, „Where’s Skills“, „Do My Thing“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
Godfather Don & Parental – Osmosis (2020)
Kmotr Don se nám vrátil přibližně po deseti letech na místo činu s novým albem, který není žádná kompilace raritních věcí! Spolčil se s francouzským producentem Parentalem. Ten dodal jazzově jemné beaty, kterým ale chybí ta zaprášenost a špína Fatherovic produkcí. Což je škoda, protože Don je jinak při chuti a rapuje velmi radostně a s plnou vervou. Beaty vyloženě špatné nejsou, ale občas pokulhávají a výsledný dojem je tak lehce rozpačitý. K tomu přidává i krátká stopáž alba, jehož délka je podpořená instrumentálkami od každé věci. Nicméně body plus za to, že je tu vůbec v této době nová věc od G.D.
Oblíbené skladby: „Water“, „Takin’ It Back“
Verdikt: Dobré (Deska neurazí, ale ani nenadchne. V katalogu umělce se dá přehlédnout.)
Godfather Don – The Final Unreleased Project (2021)
Opět kompilačka ze starých věcí, tentokrát je to ale uplácáno tak, že to skutečně působí jako ztracený tape z roku 1993, takže palec nahoru. Je to ucelený, má to správnej demo zvuk a působí to koncepčním dojmem. Škoda jen, že to nevyšlo v těch 90s s pořádným studiovým zvukem!
Oblíbené skladby: „Devils and Demons“, „Rhymes from Market“, „Talk the Talk“
Verdikt: Výborné (Skvělá deska, ale k dokonalosti něco chybí)
Godfather Don – Exotic Essentials (2021)
Tohle na rozdíl od odstatních kompilací v Godfather Donově diskografii nepůsobí dojmem sbírky nevydaných skladeb, ale jako skutečná best ofka a tu si Don zaslouží. Je to průřez jeho nejlepší tvorbou, hlavně tedy z 90s. Nechybí nic zásadního a všechno působí uceleným dojmem se super zvukem. Vytknout by šl délka, která je opět z poloviny natažena instrumentálkami, které jsou ale výtečné, takže není problém.
Oblíbené skladby: „Frontin’ Ass Ducks“, „8 Million Stories“, „Slave of New York“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
Tenhle výzkum diskografie byl obzvlášť náročný v tom, že Godfather Don má většinu materiálu rozprášeného napříč kompilacemi a určitě toho ještě spoustu uniklo. Nicméně i takové bývají diskošky a o to více je vidět jak funguje underground rap. Hodnotit nejlepší album je tedy bezpředmětné, ale rozhodně bychom mohli vyzdvihnout výše jmenované nejklasičtější skladby, kterých má ale Godfather Don pěknou řádku! Máte svojí oblíbenou?
