Sdílej
Desky tohoto typu mám rád. Ne proto, že by byly bez chyby nebo by byly nějakým způsobem výjimečné a nebo, že by byly zásadním přínosem pro scénu, ale proto, že vím, co od nich čekat. Kouknu na název, na booklet, na hosty, na producenty a víš, že na tebe nebude čekat žádné překvapení. Ani příjemné a ani nepříjemné. Prostě interpretův standart. Běžná praxe. AOTP nepřináší progres, změny, revoluci, aktuálnost, módní trendy nebo převratné koncepty. Oni vždy servírují to, co chtějí od nich jejich fanoušci slyšet. Tvrdost a syrovost. To je to, po čem fanoušci prahnou. Proto opět nechybí faraóni pohřbený ve svých kryptách, potoky krve, zombies, démoni, magie a podobný vychytávky z temné odvrácené a zvrácené strany. Hardcore rýmy do boombap inster.Jejich desky jsou jako dobrý béčkový akční film. Víte, že kvůli nedostatečnému uměleckému zážitku asi nikdy nedosáhnou na Oscara, přesto vás můžou slušně pobavit. Pokud nemáte přehnané požadavky a víte, o co jde. Unholy Terror je podle mě přímým pokračováním jejich předešlé desky Ritual Of Battle, protože se nese v téměř identickém duchu. Kdybyste vzaly skladby z obou desek a na rozdíl od Bondovo drinku je promíchaly, nikdo by nevěděl, z jaké desky původně jsou. Klasiky jako “Bust ´Em In“ nebo “Ultimatum“ by se dokonce ztratily i na jejich debutovém masakru Torture Papers. Apathy, Celph, DJ Kwestion, Vanderslice, Undefined, Crown, JBL, Triple Z, MTK, Aktone nebo DC the Midi Alien sází na osvědčený postup alá Snowgoons. Beat musí dunět, asi jako když si vyjde na procházku Godzilla a k tomu namíchej nějaký smyčce a hned je hotovo. Tracky jako “Spaz Out“ nebo “44 Magnum“ přesně na tomhle principu fungují a myslím, že to tak většině vyhovuje, když se AOTP drží svého kopyta. Občas chtějí dokázat, že umí jít i s dobou a nasypou pecky jako “Agony Fires“ či “Ripped To Shreds“, kde se snaží vybočit ze zajeté stopy a uplatňují modernější pojetí rapu i s náznakem double timu, to jim ale podle mého názoru tak nesluší. Radši se opakovat s battle rýmem do hardcore beatu jako v mocné “Suplex“ nebo jako v singlu “Godzilla“, než experimentovat v něčem, kde se jejich přednosti ztrácí. Sílu vidím v jejich hlasech, projevu, energii, drivu a hlavně v jejich početné sestavě. Tolik slušných lyriků na jednom místě, to se vždy nepoštěstí. Kromě mého oblíbeného Chief Kamachiho, který si sesoustředil na svoji sólovku, kterou vydal včera, je parta kompletní. Většinu táhne na svých bedrech opět samotný šéfík Vinnie Paz, přítomní jsou ale i Outerspace, Reef The Lost Cauze, Apathy, Celph Titled, Dex Devious, Demoz, Doap Nixon, King Syze, King Magnetic nebo Esoteric. Příležitost si zarapovat aspoň v jedné sloce dostal i Jus Allah, který suverénně dřímá korunku největšího rapového blba. Jak mi přišel jeho super agresivní styl nezbytný pro klasiku Violent By Design, dnes mi přijde fakt už trochu dementní. Je šílený, jak jede pořád to samé a je navíc přesvědčen o tom, že je drsný jak drs. Unholy Terror není rozhodně zásadní deskou v celku už početném katalogu AOTP. Je to spíš tradiční pravidelná porce duševní stravy pro jejich nenasytné věrné stoupence, aby vydrželi ve střehu, než přijde třeba ten zásadní kousek. Každopádně skalní budou myslím spokojeni.
Už jsi četl?
