Sdílej
Stejně jako máte jistotu, že na podzim bude padat listí, že děti nepřináší čáp, že Čelákovice nikdy nevyhrají Champions league, že zdejší emcees nikdy nebudou mít na refrénu Kamila Střihavku, nebo že na Jaromíru Jágrovi bude v každém zápase viset osobní strážce, můžete mít spoleh i na to, že jedna polovina dua Cali Agents vydá minimálně jednou za dva roky své album. Dotyčný veterán žánru, jenž pomohl, co se undegroundové scény týče, oživit nepříliš činné západní pobřeží států na konci devadesátých let dvěma respektovanými počiny „Time Waits For No Man“ a „The Birth EP“, nedávno představil svou pátou sólovou desku „The Dick Swanson Theory Pt. 1“ a i když už bylo dlouho dopředu jasné, že o „zorání nějaké nové půdy“ nemůže být v jeho případě ani řeč, neb přesně víte, co od rappera tohoto kalibru očekávat, nakonec se do statistik scény nezapsal vůbec špatný počin. Obdařen hrubým, snadno rozpoznatelným a nakřáplým hlasem, jenž leží někde na půli cesty mezi Freddie Foxxxem, DMXem a Sticky Fingazem, zde máme tu čest se „starým dobrým“ Rascoem jedoucím takřka totožným stylem už od dob jeho klasického debutu. Nicméně, jak už to tak bohužel někdy bývá, rapperova největší síla – mocný projev – je také zároveň jeho největší slabinou.Styl Cali Agenta No. 1 je totiž tak pravidelný a rámcovitý, až to na jednoho působí dojmem, že se jako umělec vůbec nedokázal vyvinout. Když se nad tím zamyslíte, většina jeho lyrických partů z rané éry by klidně mohla obhospodařovat beaty na „Dick Swanson Theory“ a nikdo by vážně nic nepoznal. To, že Rasco v posledním období moc dobrý cit pro výběr producentů neměl a povětšinou na jménech spíše šetřil, je věcí známou a ani tady tomu víceméně není jinak, i když ke zlepšení situace bezpochyby došlo. Tentokráte dostali důvěru Jake One, Oh No, Marco Polo, Willie Evans Jr, Therapy a Polyhedron a nutno říci, že s množstvím chvástajících rýmů a fungujících beatů dochází oproti předešlému albu „Escape From Alcatraz“ z roku 2003 ke znatelnému zlepšení. Zatímco přítomnost hostů (v tomto případě bez ohledu na pobřeží) některá alba oživuje, jiná s sebou strhává pod vodu a může – stejně jako se tomu bohužel děje zde – skončit jako jeden ze slabých článků. „World´s Collide“ s abstraktním rapperem Aesop Rockem, jehož až mnohdy nesmyslné rýmy moc dobře vzhledem k Rascově stylu nevyznívají, toho budiž důkazem. Stejně jako další kolaborace „Making The Rounds“ s Ras Kassem, kterého hlavní aktér v příšerném syntetickém podkladu bezpečně zastiňuje a já se tak jen můžu ptát, co se to s tebou děje, Rasi? Vždyť toho samého již jsme byli svěkdy u Vakila a Geniuse na albech „Worst Fears Confirmed“, respektive „Wu-Tang Meets The Indie Culture“. Pakliže pomineme newschoolové znásilnění s Planet Asiou, zřejmě nejlépe vyznívá Opio ze Souls Of Mischief, jenž se nechává slyšet na „This Is How It Goes Down“, nicméně za to, že výsledný efekt není takový, jaký by mohl být, nese zodpovědnost beat od rezidentního beatmakera Asamov, který se možná až příliš snaží napodobit 9th Wondera a jeho postupy. Sedmičku statečných, respektive vrcholných momentů, otevírá fungující úderná záležitost „The Theory“, jejíž motiv už byl ovšem ke slyšení na albu „Brace For Impak“ od Da Beatminerz, kteří jím obalili Last Emperorovu skladbu „Husler´s Theme“. Přes úchazející, leč v paměti mnoho stop nezanechávající věci typu „Pressures Of Life“, „What Happened To The Game“, či „Lighting It Up“ asi nejvíce – minimálně co se přítomné strikce týče – tvrdí muziku track „Situations“, jenž dává rovzpomenout na zvuk z konce devadesátých let. Pozoruhodné okamžiky poté nabídnou i „Chances“ disponující zřetelnou výpravnou linkou, během níž vás Rasco bere na výlet do svého nitra dávajíc šanci dívce, která mu může změnit svět a nechtěl bych opomenout ani na čistě instrumentální extraligový opus „Emotions“, jenž se i bez rapu tváří jako plnohodnotný track a patří mezi několik vyvolených, kteří mají svou tvář. I když samozřejmě nejde o bůhvíjak progresivní album, kus práce přeci jenom odveden byl. Reprezentant San Francisca nezáří, ale je spolehlivý, bez výkyvů a dokazuje, že i v době současných rychlokvašek všeho druhu si své místo na prknech, která znamenají rap, vydobýt dokáže.
Už jsi četl?
