Sdílej
Prince Paul. Většinou se už k tomuto jménu nemusí nic moc přidávat. Je to pojem sám o sobě. Takže jen pro pořádek : Paul Huston aka Prince Paul toť slovutný producent, který měl svého času co do činění s uskupeními jako Stetsasonic, De La Soul, Gravediggaz a třeba taky Handsome Boy Modellig School. Na pažbě měl doposud také dva zářezy za sólo alba „Psychoanalysis…What Is It?“ a slavnou „hiphoperu“ „A Prince Among Thieves“. Teď tedy přibyl čerstvý zářez třetí za počin nazvaný „Politics Of The Business“. Produkce, nástroje, scratche, mixáž výhradně v kompetenci našeho hrdiny dne Prince Paula. Hip hop zůstal stagnovat…úroveň chamtivosti se zvyšuje. Už to není hudba, o co tu jde, ale spíš to co hudbu obklopuje ($$), proto vznikl „HIP POP“ ( nezaměňujte prosím s hip hopem). Nejsem na tenhle nový druh hudby naštvaný, jen pozoruju a ptám se….Je to vlastně to, co davy chtějí, že ? Jen si pamatuj, že budoucnost hip-hopu je ve tvých rukou, dívej se co podporuješ a co ne. Prodeje desek jsou jak volby, všechno se počítá. Tvoje koupě mají sílů ovlivnit to jaká hudba se dělá a prodává. Buď se začni podle toho chovat a nebo si přestaň stěžovat na to, co musíš poslouchat v rádiu a televizi. To jsou slova z „prohlášení“ na zadní straně bookletu tohoto CD. Osobně mi to zní jako patetické politické provolání k masám někde z řečnické tribuny. Tohle celkem dobře symbolizuje hlavní problém celé desky. Člověk cítí a slyší a vnímá, že je to míněno ironicky, že si autor vlastně dělá psinu a, jak v jednom českém filmu zaznělo, „nastavuje zrcadlo“, ale pro mě jako obyčejného posluchače zakopaného kdesi na zadním dvorku Evropy, kde žebříčky prodejnosti lámou úplně jiní vořeši, je setsakra těžký na tuhle jeho hru přistoupit… Celé to začíná interem, kde herec a komik Dave Chapelle hraje roli promotéra, který chce po nebohém autorovi další desku, jenž se bude pořádně prodávat. Pak se už konečně dostáváme k muzice … Prici Paulovi se podařilo shromáždit celou řadu přispěvovatelů. Napřílad hned v trojce „Make Room“ fungují (nebo funkují ???) Mally G. spolu s Erikem Sermonem a Sy Scott. Po vsuvce „Drive By“ nastává další překvapivé collabo „So What“ west-coastového Snoopy souputníka Kokaneho s přísným východňárem Masta Acem spolu s Pretty Ugly. Když výčet featuringů čtete na bookletu někde v CD shopu, tak už se tešíte, až doma budete poskakovat do rytmu ( ti usedlejší aspoň podupávat nohou či pokyvovat hlavou) ale ono to jaksi nefunguje. Při poslechu se mě zmocňuje pocit jako kdyby to všechno byla prozatím jen taková příprava na něco zásadního, jako takový klid před bouří . Jednoduchý rytmus „Make Room“, polozpívající polokňourající Kokane v líně položené „So What“…. Já vím irone, ironie , dělá si pr….ale co dál?? Dál pořád stejně. Nic na tom nezmění ani „Drama Queen“ feat. Dave z De La spolu s Truth Enolou a dokonce ani ( to snad není možný!?) „Not Trying To Hear That“ feat. Guru a Planet Asia. Tady u tohodle kusu už jsem začínal věřit v obrat k lepšímu (Planet Asia má fakt flow jak bourací kladivo) ale po živějším začátku to místo vygradování upadlo znovu do předcházejících utahaností. Následující titulní „Politics of the Business“ prináší debatní kroužek Chucka-D a Iceho-T. Téma ? Jaký je to živit se muzikou a jak je to fajn a jak je to těžký. „Dobrý, dobrý chlapci“, říkám si, „a co má jako bejt?“ Věci se přeci jenom pohnou dopředu zhruba v půli alba. A to s „Original Crhyme Pays“ s angažovanou latino squadrou The Beatnuts a Tony Touchem, ke kterým se přidává „Alkaholik“ Tash. Jednoduchá pianová linka, vpády syntetických dechů, stupňovaný nápor to je kostra jednoho z vrcholů alba. K tomu lyrický přednes pánu od micu ostrý a štiplavý jak rány karabáčem. První trefa do černého. A další trefa hned následuje! Kardinal Offishal a Sly Boogie v songu “ What I Need“ Začíná to samplem jak z nějakého unylého romantického filmu, ten se posléze proplétá celým trackem. Kanadský Kardinal nám k tomu emotivně sděluje cože prý to zrovna potřebuje. Kontrast mezi producentskou linkou samplů a přednesem Kardinala, to je to oč tu beží a co dělá z tracku No.10 další bod hodný zaznamenání. Po reklamní vsuvce „Princepaulonline.com“ pokračuje krasojízda k další vychystávce „Controversial Headlines aka Champion Sound (Pt1 a Pt2)“, které navodí poněkud temnejší atmosféru (ale ne zas tak moc). Učinkují Horror City a známá to pěnice Jean Grae. Mezi dvěma částmi téhle skladby se uhnízdil ješte kus zvaný “ Beautifully Absurd“, který má celkem zajímavou strukturu. Live kytara a klasické zpívánky jsou ve správné chvíli doplněny celkem průraznými beaty. Naráz je z toho zážitek. Teda nic pro ortodoxní hardcoráře ale jinak fakt zážitek. Chce to jen „open mind“ a pár poslechů… Poslední regulérní věcí na albu před outrem je “ Chubb Rock Can You Please Pay Paul The $2200 You Owe Him“ uvádející težkotonážníka Chubb Rocka, Wodswortha a MF Dooma (!). Taková sranda se samply jakoby swingového breaku a hodně rychlým klapotem kastanět. Znáte Franka Zappu? Tady by si s ním P.Paul mohl podat ruku. Po outru, opět s promotérem Dave Chapellem, končí oficiální část „Politics“. Jenže ještě nekončí deska. Utajený bonus přináší další dvě skladby. Nemůžu se zbavit dojmu, že po oficiální části, kdy je dílo dokončeno, odevzdáno a penízky vydělány, si muzikanti potřebují trochu zanotovat po svém. A tak nasadí k remixu „Original Crhyme Pays“ a to tak, že pěkně od podlahy. Podle mě jasně nejlepší akce na téhle placce. To nejlepší jako „hidden bonus track“?? I to je asi součástí téhle ironické hry o politice byznisu. .. No a na úplný závěr se zúčastnění ještě ptají pana šéfa, že už to celé má přes šedesát minut a jestli už teda můžou jít domů… Přiznám se, že před tím než jsem tohle CD poprvé vložil do přehrávače, byla má očekávání vysoká. Takový producent, taková velká jména jako featuring…Po prvním poslechu jsem byl rozčarován a zklamán, po dalších jsem došel k názoru, že si ze mě někdo dělá srandu. A o to tady jde, přistoupit na to , že si Prince Paul z nás, z vás, z nich, vlastně dělá srandu. Záleží jen na veleváženém posluchači jestli a do jaké míry na tuto hru přistoupí. Já za sebe to vidím………na šest celých šedesát šest a půl, to je zaokrouhleno nahoru :-), sedm z deseti možných.
Už jsi četl?
