Sdílej
Rap už je prorostlý napříč celou společností. V hojné míře a dlouhé roky ho konzumuje i aktuálně desátý muž pérové váhy organizace Oktagon MMA Vladimír Lengál (34), jenž táhne šnůru šesti triumfů v řadě, naposledy padl 26 měsíců zpět a před necelým rokem obhájil titul profesionálního mistra Česka v boxu. To, že o sobě tvrdí, že „je nejlepší boxer Oktagonu“, tak není žádné plácaní do větru bez argumentů a velkou váhu jistě měla také slova Ondřeje Novotného, jenž ho označil za nejlepšího bojovníka uplynulého kalendářního období. K tomuto datu má Vlado na kontě okolo 200 zápasů a na rapové skladby už do ringu či klece nastupoval nesčetněkrát. Na míru ušitou nástupovku, jaké se dříve dočkali např. Attila Végh, Vlasto Čepo, Mawar, Martínek nebo Baba Jaga, zatím nemá, nicméně i to by se brzy mohlo změnit. „Nech se překvapit,“ láká někdejší bboy v čerstvém interview pro bbarak.cz.
Bobby: Když se podívám na tvou hokejovou či breakdanceovou minulost, jsi ryzí sportovní typ. Neříkáš si někdy, co by se stalo, kdyby ses vydal cestou skrz kluziště?
Vlado Lengál: „Ne, ne. Spíš si říkám, co by se stalo, kdybych měl odmalička plnohodnotnou výchovu a otce, který by mě vedl k nějakému sportu, ať už bojovému, nebo kolektivnímu a byl by mi oporou a vzorem. To se nestalo.“
Předpokládám, že jsi byl první bboy a až pak boxer. Vím, že je to trochu klišé otázka, ale jak se to vůbec stalo? Takových přestupů moc neznám…
„Zhruba v roce 2003, kdy jsem byl v osmé nebo deváté třídě, proběhly první seznamovačky s breakdance díky T-Bass a Semtex Squad z Hradce Králové. Odmala jsem chtěl fajtovat a když jsme začali s bboyingem, prvně jsme trénovali venku na ulici na kartonech, nebo kde byla dobrá podlaha. Pamatuju si, že na nádraží byla i zásuvka, tam jsme si dali rádio a trénovali do té doby, než přijeli benga. Říkali, že jsme šikovní, podívali se a pak nás vyhnali. Později jsme si našli trenérku z juda Věru Chmelíkovou, která nás přijala a nechala nás řádit na tatami. Po nás vždycky chodili boxeři a tak to začalo. Jedna tělocvična, breakdance a potom box. Poté jsem šel ještě na hokej. Večer jsem padl rovnou do postele a ráno zase do školy. Skvělý časy.“
Cítíš, že ti v současném MMA nějakým způsobem pomáhá minulost a průprava v breakdance?
„Dobrá otázka. Myslím, že jo. Ta orientace na tý zemi, něco mi trenér ukáže a hned mi to jde.“
Osvěž mi prosím tvou breakdance éru. Byl jsi v nějaké skupině, účastnil ses tanečních soutěží?
„Máme crew Crazy Steps Breakers (CSB Killaz), jejíž začátky se datují do dob někdy po miléniu. Soutěží máme za sebou víc, první větší soutěž proběhla v roce 2006 a byl to Battle of the Year, kde jsme byli devátí. Tehdejší parťáci to dělají už jen okrajově, rozpadaj se.“
Čistě hypoteticky – jak bys v říjnu 2023 uspěl v battlu proti Red Star, Da Live Broadcast nebo Disco Satelit? V jakém prvku si byl nejsilnější?
„Haaa, to bych neuspěl. To byly legendy a TOP tanečníci. Zajímalo by mě, jak žijí. Da Live Broadcast…nejlepší. Už jsem skoro zapomněl. A v 02 Red Star byl i La4, ne? A bohužel Honza z DST už nežije.“
Ve dvojboji s breakem a MMA bys Lávu možná dal, ne?
„Možná i v bboyingu. Ještě nedávno jsem motal bejbiny.“
Příští rok se bude v Paříži poprvé v historii bojovat o olympijské medaile v breakdance. Jak se na to díváš?
„Popravdě nevím. Bude záležet na hodně faktorech. Breakdance vznikl na ulici v rámci hiphopové komunity a je zvláštní řídit se podle nějakých stanov. Chápu však, že vše má svůj vývoj.“
Když zmiňuješ hip hop, zaslechl jsem, že trénuješ i nějaké rappery. Souhlasíš s tvrzeím, že hiphopová komunita a bojové sporty k sobě mají nyní dost blízko?
„Samozřejmě jo, my bojovníci jsme na pouličním rapu vyrostli. Teď rappeři boxují (většinou money fighty s influencery) a trénují je profi fighteři, které ovlivnila jejich pouliční hudba. Jinak jsem pomáhal Molochovi, ale spíš jen okrajově, nedělal u mě přípravu. Jsme kámoši.“
Vladimír Lengál je český profesionální MMA zápasník organizace OKTAGON MMA, který zápasí ve „featherweight“ a jehož skóre ve smíšených bojových uměních je 6-2-0. K bojovým sportům se dostal v patnácti letech díky boxu, později do tréninku zařadil i kickbox a thajský box. Napříč těmito sporty má na kontě bezmála 200 zápasů. Je mezinárodním šampionem WKF, šampionem Evropy WKU, mistr České Republiky v kickboxu a v prosinci 2022 obhájil titul profesionálního mistra České Republiky v boxu. Jeho domovským klubem je Valetudo RK sídlící ve Znojmě.
Cítím, že máš hodně blízko ke Slovensku, i v hudbě a na úkor Čech, nebo Prahy…
„Jasně že jo. Babička i děda byli ze Slovenska a sám mám kamarády z Blavy. Takže Vlado je přezdívka ze Slovenska.“
Box už si vyzkoušeli Rytmus, Marpo, Frayer Flexking, Refew, Erik Trezor, Spirit nebo Separ. Viděl jsi ty zápasy?
„Něco jsem viděl. Každý má něco do sebe. Klobouk dolů, že to před takovým publikem zvládnou. Cením všechny, kteří vlezou mezi provazy.“
Víš o někom z Oktagon MMA, kdo je taky rap head a hltá to podobným. způsobem jako ty?
„Dost kluků poslouchá hip hop a kamarádí se s rappery, ale nevím, jak moc. Třeba Vlasto Čepo si nedávno narapoval s Momem vlastní nástupovku. Je to celkem v pohodě, Vlastovi fandím.“
Budeš mu fandit i v prosinci v o2 aréně proti Patriku Kinclovi?
„Jasně. Já nepřevlékám kabát podle nálady!“
Jak moc se změnilo to, co jsi poslouchal před 20 lety, když se formoval tvůj hudební vkus a co ti hraje v uších teď?
„Před dvaceti lety to bylo jiný, všude byl boombap, Amerika, gangsta rap. V roce 2006 mě hodně chytili slovenští rappeři, kteří byli tvrdší. Kontrafakt, Druhá strana atd., prostě pouliční rap. Žili jsme tak s klukama na sídláku. Dnešní trend jsem. nemohl moc pochopit, ale už to přišlo. Poslouchám Robina Zoota, Viktora Sheena, Calina, Ca$hanovu Bulhara, Michajlova, pořád PSH, Refewa, celej Milion Plus a plno dalších věcí. Dost mě chytil ten Zoot, dává do toho novodobýho hip hopu tvrdej pouliční projev v novým kabátu a vzpomíná, to cením.“
Který jeho album je podle tebe nejsilnější a proč?
„Z každýho si vyberu bomba trek.
A co zahraniční preference? Jaká velká zvířata bych našel u tebe na Spotify?
„Obecně 90/00 boombap a potom Gzuz. Dál si teď nevzpomenu, co mi tam hraje.“
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Kdy jsi byl naposledy na nějakém koncertu?
„Naposledy jsem byl jako host na Party Vandals, koncertovali tam Frank Wild a Kafuu. Jinak jsem byl na Calinovi a Dollar Pryncovi, který jsem zapomněl zmínit. Ale poslouchám ho taky a cením.“
Jaký nejlepší koncert si v životě zažil?
„Skvělý byli DMS na Hip Hop Žije a samozřejmě můj oblíbenec Miky Mora a jeho Druhá Strana, ale to už je dost let zpět. Nejlepší koncerty byly v mé pubertě, kdy se hip hop rozvíjel v malejch klubech, kde jsme tancovali. V tomto případě mohu jmenovat KF, PSH, H16, DeFuckTo, De Zrechts, Jižní Pionýři, Naše Věc, Bow Wave, Prago Union a mnoho dalších.“
Byl jsi víckrát na Hip Hop Kempu, nebo na Hip Hop Žije?
„Na Hip Hop Žije jsem byl víckrát, na Hip Hop Kempu bohužel ne. Jezdil jsem na StreetDance Kemp a tam měl vlastně TOP koncert ještě Syndrom Snopp. Taky si vzpomínám na rok 2005, kdy jsme tancovali v Břeclavi na Béčku, což byl drsnej klub v ghettu města a hráli tam Disgrafix. To bylo TOP! Byl mi šestnáct a půl. Krásný časy.“
Když zmiňuješ El Nina z Disgrafix. Dělal jsi i něco jiného než break, třeba graffiti, případně nějaké nahrávání rapů?
„Zkoušeli jsme vše, ale nic zásadního. Asi každej na základce a střední v škole maloval gráfka a nahrál u někoho na kompu nějakou smyčku. Čmárali jsme název skupiny CSB Crew, ale taky nic velkýho. Někdy nějaký tagy, možná nálepky, i nějakej chrom snad vznikl.“
Myslíš, že už to s touhle hudbou dotáhneš až do konce a že se nám bude další generace smát, jako jsme si dělali srandu z našich dědů za dechovky?
„To nevím. Uvidíme, co vše ještě život přinese. Ale pouliční rap si poslechnu vždycky. Hlavně když je večer a jsem sám. To ze mě nikdo nevymaže.“
Už jsi četl?
