Sdílej
Upřímně řečeno, do nedávna bylo pro mě jméno Oliver Lowe velkou neznámou. Přestože jsem ze západních Čech, kariéru Divokýho Západu a 2.Jakosti jsem nesledoval a proto jsem Olivera zaregistroval až na mixtapu od Ideafatte. Teď je ho ale všude dost a myslím, že po právu, protože má, co nabídnout. Celkově jsem rád, že tahle úděsná vlna českého bouncu, klubování, representu a proplánovaného vychloubání opadla a vesla se chytila silná větev true schoolu zastoupená lidmi jako Prago Union, BPM či roasterem Ty Nikdy Records. Je příjemné, že i u nás začínají vycházet desky, ke kterým se můžeš několikrát vrátit, něco si z nich odnést a hlavně je představit i někomu staršímu a mimo rapovou obec, aniž by se ti vysmál. Oliver Lowe je jedním z těch, kteří napravují pošramocenou tvář českého rapu. Jestli já z téhle desky něco opravdu cítím, tak to je právě ta snaha změnit vnímání české hip hopové desky, která je bohužel mezi staršími a hudebně vzdělanými lidmi brána jako něco extrémně nevyspělého, zakrslého až směšného. Výhodou Olivera je to, že on se nemusí o to nijak zvlášť snažit nebo něco vymýšlet, on jen dělá to, co cítí. Nebyl to od něj plán, ale jeho přirozenost. Je starší, má nadhled, má na háku a je hlavně otevřený novým postupům a nebojí se propojovat žánry. Jestli má něco rád, tak to není jen rap, ale hudba jako taková. To ho asi nejvíc separuje od zbytku naší scény. Přístup k muzice. Na rozdíl od většiny nesází na samply a nudící, pořád dokola linoucí se smyčky, ale do zbraně povolal muzikanty, aby navodil atmosféru, jakou můžeš znát od kapel jako Hocus Pocus, The Roots či Liquid Crystal Project. Pozval si na album hned celou řadu aktivních hudebníků, kteří dotáhli svoje živé nástroje jako kytara, saxofon, flétna, trubka či flétna a výsledkem je album, které daleko překračuje hranice tradičního rapu. Peníze nebo život je směs jazzu, funku, soulu a bůh ví čeho ještě jiného, ale hlavně je to album, které má díky živým nástrojům svoji náladu a nezaměnitelné kouzlo. Zatímco většina české produkce je jak píchání do ledvin, tohle působí jak pohlazení po duši. I když jako hudební nevzdělanec nedokážu ocenit všechny zahrané pasáže, poslech je mi příjemný a navíc cením fúzování a experimentování se zvukem. Mám pocit, že v tomhle je album na naše poměry prostě jedinečné. Co se týká verbální složky, tak jsou tu i jiní a i lepší, nicméně, i tady Oliver obstál. Na mixtapu Plus mi sice jeho „líné povídání“ trochu vadilo a musel jsem si na něj zvykat, tady naopak zapadá do kontextu a nemám s ním až tak veký problém. Jeho klidný přednes výborně koresponduje s uvolněnou instrumentálkou, kterou si nechal ušít na míru. Nemluví o ničem převratném, témata jsou vcelku tradiční. Láska, lidi jako prázdné nádoby, rádoby MC´s, politická satira a vůbec celkově jeho postřehy z normálního i toho rapového života. Oliver ale dokáže namíchat tyhle obyčejné a tradiční ingredience do neobyčejného a netradičního pokrmu, kde nechybí jeho sarkastické poznámky a osobitý humor. Jako nejzářivější příklad bych uvedl třeba “Volání divočiny“, kde zakomponoval svoje zkušenosti do zvířecí říše. Není to komplikované, ale přitom nenásilný a vtipný. Nezajímají ho žabomyší války, kdo je tvrdej a kdo je hot anebo se nehoní za materiálním bohatstvím, raději užívá sílu okamžiku a vychutnává chvilky strávené s hudbou. Peníze nebo život je pro mě příjemným překvapením a určitě celkově deskou, která patří u nás mezi čestné výjimky. Jedna z mála českých hh desek, která má tvář i duši a kterou nebudeš po poslechu ještě dlouho krkat. Mám pocit, že zdejší fanoušci raději zemřou, než aby podpořili koupí, nicméně tady se určitě jedná o investici, která se zaručeně desetkrát vrátí.
Už jsi četl?
