Sdílej
Prakticky od samotného vzniku, či to nazvi rokem nula, se vedou v přátelských hloučcích, ale třeba i na sociálních sítích, sáhodlouhé debaty na téma „hip-hop a jeho hudební či sociální význam“. V celé řadě případů jsem se setkal s povrchním názorem těch, co se o něj otřeli jen konečkem prstíčku, že se jedná o žánr plný primitivů, jenž tvoří „lopatoidní“ odkaz. Do karet tomuto tvrzení nahrává i fakt, že je pevně zakořeněn po celém světě a těší se velké oblibě. Z toho pak vyplývají i statistiky, že nejeden fanoušek sní o tom, že i on bude diktovat hru. No neříkej, že si nikdy nezvažoval vzít mikrofon do ruky a otestovat svůj potenciál. Doba přeje každému, proto i hovno můžeš domestikovat a vytvořit z něj aromaticky snesitelný artikl. Vždy se ale pozná nejen podle flow, ale i podle sklady textu či obsahu, zda se můžeš nazývat hudebníkem. Hudebník totiž nekráčí celou cestu v něčích stopách a nesoustředí se na drobky, nýbrž postupem času se vydá vlastním směrem a maká na sobě, aby mohl být tím pravým lídrem.
Nerieš nemusíš přijít na chuť jejich hudebním zaměřením, ale určitě tvou pozornost upoutá atypické zpracování oproti dalším žánrovým tělesům na Slovensku. Největší zásluhu na tom má očividně Matej Straka, jehož cit pro hudbu a sluch napovídá tomu, proč se na něj obrací celá řada tváří u našich východních sousedů. A přestože oba známe z cizích děl především díky refrénovému příspěvku, rozhodně nelze tvrdit, že je tohle duo silné právě jen ve zmíněných refrénech. Pokud se nebojíš dávat prostor něčemu nevšednímu a sledovat kreativní zapálení vystupující z pomyslných šablon žánru, je Nerieš tou správnou adrese, kde by ses mohl zastavit.
Jejich finální výstup je na svou zemi barvitý a vykazuje chuť vydat se všemi směry. Hodně je to dáno i faktem, že oba nejsou odkojeni jen rapovým žánrem, což nám ostatně sami před časem v rozhovorech prozradili. A tak kromě barvitého hudebního podkladu se nám dostává i nadstandardní práce s hlasem. Přiznám se, že jejich koncertní koketování s punk/rockovou kapelou The Paranoid sice vypadalo zajímavě a potvrzovalo velký důraz na přípravu, nicméně výsledný dojem neupoutal mou pozornost ve stejné míře jako klasická studiová tvorba. Není to však výrazný handicap, neboť ne každý dokáže sehrát svou roli s hordou živých nástrojů v zádech. Když už jsem odskočil k hostům, tak je asi lehké překvapení, že se zde nevyskytuje Strapo. Byla by pak nemyslitelná absence členů DMS a sílu na scéně demonstruje spolupráce s Kontrafakt. Netvrdil bych, že by některý z hostů vysloveně zklamal, ale připouštím, že odvedená práce Ega zůstala s ohledem na jeho vizitku v oboru kreativity za očekáváním.
Obsahová stránka nepřináší revoluční témata, ale síla je ukryta především ve formě zpracování. Matej Straka a Gabryell se nepouští na tenký led, spíše reflektují životy dospívající mládeže se všemi nástrahami všedních dnů. Často je výsledek promítnut s ohledem na jejich vlastní pohled, ve kterém vnímají svou zodpovědnost hudebních řečníků, ale příliš se topit ve všech důsledcích by je dohnalo ke ztrátě zdravého rozumu. Také oni se chtějí bavit, umí chybovat a připouští si omyly, kterých se dopustili. Spíše než odpovědi nabízí jejich nové album „OK“ nové otazníky, které však budou vyřešeny ale až s postupem času. Výsledek tedy nehodnotí a nerekapituluje, ale spíše žije přítomností a přemýšlí, co bude dále.
Jedenáct skladeb v tracklistu nabízí několik velice chytlavých pasáží, ale nejedná se jen o refrény, jak by si někdo mohl myslet. Největší slabinou jsou dle mě přizvaní hosté, kteří spíše ruší tu synergii hlavního dua, než aby byli příjemným zpestřením. Po právu se lze domnívat, že tato deska bude aspirovat na nejzajímavější slovenský počin tohoto roku v rámci žánru, ale výsledný dojem má potenciál zaujmout i lidi mimo něj. Bude zajímavé sledovat, jak se bude rozvíjet jejich vztah k hudbě a zda jim žánr nebude jednou již natolik malý, že se nevydají jinou cestou. Zatím ta vyvážená forma funguje dobře a o poptávku není nouze. Krátkozraký názor by poukázal na pop bez pointy, já cítím velký cit a ctižádostivost přinést do hry něco nového. A přestože obsah není tematicky asi určen primárně pro mou věkovou kategorii, tak cením přístup ke zpracování, kdy je patrné, že primárně nebyl kladen důraz pouze na formu a schopnost se vrýt do hlavy, ale také v ní něco zanechat.
7,5/10
