Sdílej
Bratislavský patriot v československém rapovém světě známý jako Momo byl již během dlouholeté bohaté kariéry kde kým. Role rivala, outsidera, vlka i dravce mu však sedly, neboť z nich dokázal uchopit vždy atributy, které jej v konečném součtu posílily. Jeho kariéru nedefinuje jen dlouhověkost v branži, ale i vysoké pracovní nasazení. Také závěr uplynulého roku se nesl v obdobném duchu těch předešlých a prezentován nám byl release „Street Hamlet“. Třinácté album v početné diskografii má posluchačům opět co nabídnout, ačkoliv se zřejmě nemusí jednat o nejsilnější album ze všech.
Samotný název „Street Hamlet“ by mohl na první pohled vypadat lehce kostrbatě, neboť spojení jedné z nejznámějších literárních postav Shakespeara se synonymem prostředí, ve které vyrůstají x-té generace, úplně neladí. Pokud jsi však četl zmíněné dílo anglického básníka a dramatika, tak si možná vzpomeneš, že v něm byly v podstatě Hamleti dva. Jeden byl „šílený“ a liboval si ve slovních říčkách, ten druhý „racionální“ a toužil po pomstě. Tento úhel pohledu by na Moma sedět mohl, neboť pár křivd z minulosti cítit stále může, avšak posledních několik alba dávalo signály, že se nad minulostí přenesl. O to více, když i na nové desce zmiňuje, že nejprve musel přestat bojovat sám se sebou, aby mohl přestat bojovat i s okolím.
Dnes je Momo již jiný než před dekádou či dvěma, kdy mu právě ta ulice nabízela chleba a možnost přežít v betonové džungli. Dostat ze sebe ale některé ty principy života je složité i s odstupem času a pohybováním se v jiných kruzích. Některé vlastnosti mohou být vítané, mohou pomoci mít stále ostré lokty a nenechat je otupit dravci, pro které jsou nově dobytá území vlastně zažitým prostředím. Naopak může v sofistikovanějších vrstvách být na škodu dávat občas průchod emocím a výbuchům hněvu. Velkou roli hraje ale vlastní vyrovnanost, schopnost umět být fér sám se sebou, což také nepřichází automaticky, ale je třeba ten balanc nalézt pomocí komfortních zón, zón klidu a míst, kde lze čerpat energii do dalších dní.
Tak jako tak každý umělec musí umět i Momo obstát v momentě, kdy se zvedne opona. A na rozdíl od divadelních představení se tato nezahrne, neboť tahle hra je zároveň jeho životem. Může se po jevišti plížit jako duch, ale pak nemůže čekat, že se dočká pozornosti. Zároveň když se dostaví úspěch, objeví se i paraziti. Stejně jako v každém scénáři ale vidí druhá strana jen to, co dovolí režisér či herec ukázat. Proto i Momo si rád drží soukromí pod pokličkou a nedává na obdiv vše. Na novém disku však neopomene poděkovat své matce za porozumění a čas, který mu věnovala i věnovat bude.
„Street Hamlet“ je další upřímnou zpovědí Moma, která odhaluje emoce i ostré lokty. Jedná se o užitečnou sondu do mysli člověka, který neměl vždy na růžích ustláno a úspěch buduje systematicky. Možná se tento příběh prolíná s mnoha dalšími, proto může chvílemi nudit stereotypem, ale stejně jako zpracování je třeba ocenit ty jednotlivé krůčky a jejich rozbor. Momo vygeneroval další zajímavou desku, které ale k dokonalosti chybí kvalitnější beaty. Některé budí jen chvilkovou pozornost i přízeň, neboť po chvíli opadne lesk a třpyt. Na závěr pak neopomenu zmínit, že i některé sympatické pasáže mi v hlavě rezonují ve spojitosti s inspirací ze západu. Ve skladbě „Tam kde som já“ když zkraje slyším zmínění o krokodýlech, nemohu zapomenout na podobně laděný zvuk generující Bonez MC ze 187 Strassenbande s RAFem Camorou, kteří vytvořili dnes již legendární trilogii „Palmen aus Plastik“. Abych ale nekončil negativně, po poslechu desky „Street Hamlet“ bych si uměl představit podobně laděné EP, které by Momo vytvořil ve spolupráci s Kalim a rozhodně nesmím opomenout i zdařilý příspěvek Refewa.
8/10
Originál alba „Street Hamlet“ si můžeš pořídit na shopu RukaHore.sk.
Už jsi četl?
