Sdílej
Nesmírně oddaný fanoušek londýnského Arsenalu, kutnohorský hip hopový havíř a majitel velmi stručného jména Grentfadah Cocah Colah Killah Kyslah Teslah v jedné osobě, se v loňském roce rozhodl vypustit demo kompilaci „Vzpomínka“, která mapuje jeho instrumentální tvorbu v letech 2001 až 2004. Na úroveň této třiceti trackové sbírky („možná by se dalo říci i „bestofky“), jež vlastně předchází jeho aktuálnějšímu materiálu v podobě počinu „Man In The Sable“, se podíváme v následujících řádcích. Kyslyk, jenž si je vědom svých kořenů, a tak bezmála polovina tracků tradičně nese jména spřízněných xchat riders, se zde prezentuje podklady, které se povětšinou vyznačují nepříliš pozitivní náladou. Jeden by řekl, že si pravidelně sedával k počítači jedině tehdy, když jeho milovaný fotbalový tým, ať už v anglické lize nebo v evropských pohárech, zaváhal. Výjimku potvrzující pravidlo zde představují snad jen remix (zřejmě postaršího) tracku „Felix Slováček“ a úvodní, intro suplující, „Vzpomínka“, jejíž stěžejní (pro mé sluchové ústrojí vskutku uklidňující) sampl se velmi příjemně poslouchá a instrošku jako celek proto považuji za jednu z nejzdařilejších na desce. Když už jsme u songů s nálepkou „zdařilé“, nemohu nezmínit ani věc skrytou pod názvem „Elfův sen“, jež i přesto, že se nejedná o žádný energický „headbanger“, šlape po všech stránkách obstojně. Své místo v partě bezesporu má i zajímavý song „Laurel a Hardy“, který v úvodu okořeňuje ultimátní lyrika a nebývale striktní hlas večerníčkového bohatýra Rumcajse, respektive jeho „dabéra“, na jehož jméno si však nyní ani za boha nevzpomenu. Prim určitě hraje i lehce neobratně titulovaný „Mnohotvárný svit“, jenž je ovšem naopak velice obratně prošpikován několika zajímavými motívky, které jako celek drží pohromadě o 99% více než rozháraná hra Slavie Praha pod vedením teoretika Csaplára. Zajímavé prvky v sobě ukrývá i zářez jménem „Ravenak“, jenž boduje díky kombinaci oldschoolovému beatu s ledabylou melodií klavíru. Jinak rozverné a neméně chytlavé piano je ke slyšení i třeba v pecce „Sime“. Milovníci samplů saxofonu, i když v tomto případě lehce tlumeného, si na své přijmou v interesantně nazvaném tracku „Smrt ostudě“, jehož celistvý zvuk by možná ocenili i přiznivci a znalci rané tvorby Queen Latifah. Abych to zkrátil, za nadprůměrnější ještě považuji, atmosférou se honosící, věci „Zesnulé duše“ a „Outro“, které vše logicky uzavírá. Na hraně dobré a průměrnější poslouchatelnosti pak balancují tracky typu posmutnělé „Situ“, flétnou vyzdobené „Návrat jara na podzim“, ponuré až zachmuřené „Eleni“, či svižné „Tchybo s pečivem“, kterou drží nad vodou použité smyčce. Co se týče dalších, v kladných číslech pohybujících se, instrumentálek, žádná už mou osobu nenadchla natolik, abych ji zde mohl vypíchnout. Nastolenou laďku naopak lehce snižují záležitosti jako „Fucktor“, „Lampa nehasne, „Smutné jaro“, „Wargin“ a další, které se na můj vkus vyznačují až příliš velkou monotónností. Zbylým kusům již nepomůže ani sebelepší nápad či zajímavý motiv a snad se na mě nikdo zlobit nebude, když jim přidělím členství v kategorii nevýrazných. Sympatizant taktiky Gunners, jejímž autorem je francouzský uznávaný odborník Arsene Wenger, v dotyčné kolekci více, či méně aktuálnějších tracků, poodkryl své silnější i slabší stránky. Pokud se mu druhé zmíněné hledisko podaří v jeho dalších projektech vyvarovat (nebo alespoň eliminovat), napříště bysme se mohli dočkat ještě o stupínek ucelenějších a kvalitnějších věcí. Díky málo vídanému klubismu a nekompromisním vzorům na stylovém svetru, do něhož je oděn na coveru CD, tomuto trackmakerovi přidávám a ve výsledné známce se přikláním k vyššímu hodnocení. Ovšem zároveň si značím puntík a při případném „příště“ si vezmu na posudek jeho práce kapánek přísnější metr. V případě zájmu stahuj zde.
Už jsi četl?
