Sdílej
Black Elvis je pojem. Toto album zaútočilo na nic netušící hip-hopovou scénu v roce 1999 a přineslo do hry nejen sci-fi rap, ale i ortodoxní porci syntetického underground rapu, který tehdy vydával major label Columbia. S těmi měl Kool Keith natolik nepříjemné zušenosti, že se posléze zavázal pod velký vydavatelství znovu nevrátit. A slib dodržel. K Black Elvisovi se ale vrátil poprvé letos. Jaký to dopadlo?
Očekávání byla veliká, nicméně Keithovi je 59 let, blíží se mu šedesátka a to je věk, který člověk (tipujeme) cítí, i kdyby se snažil sebevíc. A v tomto ohledu Keith naprosto uchvátil, protože na to, že je mu tolik, v životě byste mu to při poslechu alba neřekli. Těžko říct, jestli to je tím, že má KK tolik sexu, že mu to udržuje jeho mízu vitální, ale faktem je, že je energický, při chuti a stále se baví!
Má co říct i k novým tématům a trendům, ale ne trapně káravě, či ještě trapnějc zasvěceně. Je zkrátka dobrým pozorovatelem a ještě lépe líčí. Album je lyricky tedy na výši a to v porovnání s běžným standardem. To ale může být dvousečné. Pro fanoušky Keitha se zase nejedná o nic nového, jsme zvyklí na Keithovy natolik bizarní výlety po galaxii, i do jeho ložnice, že je toto album stále velmi při zemi. I oproti prvnímu Elvisovi.
To platí i pro produkce. Řekněme, že každý třetí beat je výborný a jede v klasické abstraktní syntetické linii Keithových produkcí. Zbytek beatů je ale nemastný, neslaný, ale definitivně ne špatný. Např. beat „MAX“ obsahuje zajímavou práci se samplem „Walk From Regio“ od Isaaca Hayese, ale zase to šlo udělat mnohem lépe. Vyhrát si s tím. Je to tedy promarněná příležitost. Naopak třeba beat k „E-L-V-I-S“ je to pravé ořechové. To je ten zvuk, který Keith dělá nejlíp a patří jen a jen jemu. Co je potřeba vytknout je také mix, který by nemusel být tak mdlý, zvlášť bassy jsou trochu utlumené.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Album se tedy drží při zemi, ale určitě je to záměrně. Chce oslovit větší počet lidí a dělá to nenápadně. Keith nejede na půl plynu, ale taky nepředvádí inovace a genality, kterých je schopen bezesporu i v jeho věku. Určitě je to jeho nejlepší album od „Feature Magnetic“, což je rok 2016 (počítáme i neménně očekávaný návrat Dr. Octagona z 2018), ale také nedosahuje kvalit „Total Orgasmů“, kcož jsou !jen“ mixtapové výběry Keithových nevydaných věcí.
Casual listener určitě může použít „BE2“ jako vstupní bránu do Keithova rozsáhlého katalogu a odtud se odpíchnout, protože je Keith jak průkopníkem samplingu a boombapu, tak i syntetického a abstraktního zvuku. Nemluvě o pornocoru, horrorcoru a sci-fi rapu. Ovšem fanoušci stále nedostali to co chtěli a zdá se, že to je jenom jednoduše řečeno „Keith urvaný z řetězu“ – jeho abstraktní lyrika a ujeté obskurní beaty. Na druhou stranu fans jsou rádi i za to, co je a hlavně, že jejich hrdina vydává i v tak úctyhodném věku, relevantní rapové desky, které mohou pohnout nejen jimi.
7,5 / 10
Už jsi četl?
