Sdílej
To, co kdysi zaznělo jen jako absurdní vtípek v roce 1996 v jedné epizodě Simpsonových, se o nějakých 28 let později změnilo v realitu tak grandiózní, že ji nevymyslel ani nejlepší scenárista. Cypress Hill vystoupili loni v létě ve slavné londýnské koncertní síni Royal Albert Hall a ne sami. Spolu s nimi stanul na pódiu i tamní sedmdesátičlenný symfonický orchestr pod vedením dirigenta Troye Millera. Výsledkem bylo něco, co se dá popsat jen jako sonický trip, na jehož konci se rap, který vyrostl na ulici, dotkl nebe.
V těchto dnech konečně vychází živé album “Black Sunday Live at the Royal Albert Hall”, na kterém se rapové hymny Cypress Hill proměňují v monumentální orchestrální výpravy. Když B-Real mluví o „šíleném tripu“ a o tom, že vystupovat na tak prestižním místě bylo „čest a obrovské privilegium“, není to jen prázdná fráze. Royal Albert Hall je svatyně klasické hudby. A slyšet v jejích zdech dunět „Dr. Greenthumb“ je jako sledovat, jak se barokní freska promění v graffiti od Banksyho.
Cypress Hill předtím absolvovali tři orchestrální koncerty v USA, ale ten na ostrovech byl jejich první s věhlasným London Symphony Orchestra. Právě tady dostal Miller naprostou volnost, aby přearanžoval ikony jako „Illusions“ či „When the Sh– Goes Down“ do orchestrálních verzí, které ani na vteřinu neztrácí původní váhu a flow. Naopak získávají nový rozměr. Mezi skladbami se navíc objevují mezihry, které evokují filmovou hudbu.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Sen Dog vzpomínal na koncert jako na „neuvěřitelné spojení“ a zdůraznil, jak silné bylo sdílet tenhle zážitek právě s londýnským publikem, které kapelu podporuje už od začátků. Tahle loajalita se promítla i do atmosféry. Byl to koncert, na kterém nebylo třeba vysvětlovat, kdo Cypress Hill jsou. Stačilo, aby zazněla první nota, a hala vibrovala jako při revoluci.
Celý večer trval 83 minut a tracklist nabízí jednadvacet. zastávek. Ale šlo o mnohem víc než jen o koncert. Byla to manifestace toho, že rap může růst, měnit tvář a přitom nezapomenout, odkud přišel. Byla to óda na žánr, který kdysi nestál o uznání institucí a teď je sám přepisuje.
„Udělat to s nejikoničtější hiphopovou skupinou a jedním z nejlepších orchestrů světa? To byla čest,“ uzavřel Miller a je těžké mu nevěřit. Hranice žánrů jsou vážně jen v našich hlavách a i mezi smyčci může znít rap dobře, ne?
Už jsi četl?
