Sdílej
Ocitli jsme se v královehradeckém klubu Denoche, kam stejného večera zavítal také slovenský undergroundový úderník Gleb. Po dvou letech se vrátil na místo činu, aby demonstroval svou sílu nejen ve studiu, ale i na stagi. Zazněly aktuální novinky i silné skladby z minulosti a publikum fungovalo na výbornou. Po závěrečné skladbě se nám jej podařilo odchytit na kus řeči a položit mu několik dotazů, ze kterých je složen tento rozhovor. Nejen, že se jedná o první interwiev Gleba pro Bbarak.cz, ale řeč nás svedla i k tématům, které se netočily jen kolem jeho hudby…
Austy: Po dvou letech ses vrátil do královéhradeckého klubu Denoche. Vzpomínáš si na svůj první koncert tady? Jak často hraješ v Česku a je naše publikum třeba v něčem jiném než to na Slovensku?
Gleb: Vzpomínám si na to dobře, neboť já si vzpomínám prakticky na každý koncert, i když je jich hodně. Zatím ještě ale nemám tak dojebanou paměť a vážím si každé zastávky. Na Hradec si pamatuju, bylo tu tehdy 900 lidí a bylo to takové jakože „wau“. Tehdy to začalo v Čechách strašidelně fungovat a jeli jsme tu Gauč ‘n’ Bass Tour k albu Gauč Storytelling. České publikum vnímám stejně jako slovenské a nevidím tam žádný rozdíl. Jiný je možná trošku vibe v těch městech. Cítím se lehce jinak u vás než na Slovensku, ale jinak jsou ty koncerty všude stejně silné.
Aktuálně ale doba příliš koncertům nepřeje a pandemie koronaviru opět nabírá na obrátkách. Pociťuješ to i ty a odráží se to na těch akcích?
Poslední tři měsíce jsem hrál v kuse turné a covid jsem vůbec nepocítil. Všude plno, všechno super. Někteří interpreti tu možnost koncertovat možná nevyužili, ale my jsme měli všechno vyprodané. Až teď to začínám vnímat, neboť se některé koncerty začaly rušit a tohle byl letos asi můj poslední. Tohle pokoronové turné bylo naprosto nádherné…
Mladší generace Čechů a Slováků už generuje větší jazykovou bariéru mezi sebou, ale dlouhodobě zastávám názor, právě rap tyto dva národy pevně spojuje a pomáhá tomu, aby se to nedostalo do bodu, kdy si už nebudou rozumět téměř vůbec. Vnímáš to tak také?
Podle mě naši Slováci rozumějí víc mladší i starší. Je to i díky dabingu ve filmech, které u nás běží. Češi to mají o něco horší, ale rap tomu určitě dopomáhá. My jsme pro ně jako mluvčí nebo papež a oni to poslouchají, některá slova zkoumají, a když si ty slova nebo věty opakují stále dokola, tak dřív nebo později ten význam pochopí. Rap tomu napomáhá a naše národy tak spojuje.
Mladí tomu rapu naslouchají mnohem více než třeba popmusic a mainstreamové scéně, kde jsou ty tábory asi více orientované na své tuzemské posluchače a odráží se to dnes i výrazně na číslech…
Jasně, mainstreamovou scénu mají všichni v p*či, to mladí neposlouchají. Lidi, kteří si jedou rap a mají vyhraněný nějaký svůj undergroundový vkus, tohle nesledují. Je pak jasné, že to na to nemá takový vliv. Žádná popová zpěvačka neovlivní takovou masu, aby si kupovala její merch a rozbíjely kluby. Naše meinstreamové zpěvačky dělají popový sound a ani zdaleka nemají takové streamy, views. Dělají popovou hudbu, hrají v rádiích, ale neznamená to, že ta hudba je opravdu mainstream. To je jen takové pojmenování. Mainstream jsem paradoxně já, který dělám undergroundové hovno. Pokud se máme bavit o nějakých číslech a podobných nesmyslných p*čovinách, tak paradoxně to je tak.
V nedávném singlu „Rapinbox vol. 1“ jsi v refrénu použil hlášku „Terrorist win“ z kultovní počítačové hry Counter Strike. Váže tě k téhle hře nějaká minulost a jak silný si gamer ve volném čase?
Nepovažuju se za nějakého šíleného gamera. Tyhle multiplayerové přestřelky jsem hrál hlavně na škole, když jsme se v hodinách informatiky všichni napojili a hráli jsme Counter Strike. Doma jsem to nikdy nemastil, že bych se přihlašoval na nějaké mapy, ale v té skladbě by to přišlo jako nejlepší spojitost. Hraješ za záporný tým a kde za něj hraješ? Terrorist win. Myslel jsem tím to, že jsem byl vždy v partě zlých lidí, ale někdy i ten zlý z*rd vyhraje. Přišlo mi to jako super metafora…
Tvou silnou stránkou ve skladbách je skvělý storytelling a schopnost vyprávět, ale někdy děláš i věci, které mají fungovat především v klubech. Prezentuješ se kromě obsahové stránky i osobitým zpracováním. Snažíš se udržovat rovnoměrnou linku mezi formou a obsahem?
Když už píšu storytelling track, tak už to není tolik o flow. Je tam hodně textu a o něm to fakt celé je. Když pak dělám naopak UK sound track, nějaké up tempo, tak je to bohužel matematika, a tam je třeba se již řídit něčím jiným. V tom případě by bylo pak psát storytelling kontraproduktivní. Při rychlejších věcech dodržuju formu, neboť ta musí být zvukově přesná, zatímco u storrytellingu mám úplně v p*či flow. Dávám jak Nas. Ten má jednu svou klasickou flow a dává všechno. To je jako jedna technika v boxu, která je vždycky účinná. Dělám klasický rap, nezpívám, nedělám melodie. Dávám prostě rap a text. Pro mě je stále důležitý dobrý text i flow, i když to jsou dvě rozdílné věci. Někdy je text na úkor flow a někdy naopak flow na úkor textu, ale o tom to celé je.
Mnozí tě vnímají jako člověka s kulometnou flow, ale slovenská rapová scéna má také Bitmana, který se s tím také vůbec nemaže. Myslíš si, že jsi na tom v rychlostní disciplíně lépe ty nebo on?
Kdybych se hodně snažil, tak já, ale už jsem se několikrát vyjadřoval o tom, že ten rychlý rap už není ta úplně hlavní věc. Aktuálně je tom lépe asi on, protože se tomu věnuje, ale nevím. Slyšel jsem jen pár jeho věcí… U mě je to spíše asi nálepka z minulosti a lidi budou furt mluvit o kulometné flow, ale moje poslední tracky už o tom dávno nejsou. Taky je to taková matematika, když víš, že to dát umíš, ale nepřijde ti to při tvorbě některých věcí už tak zajímavé.
Ten důraz kladený na rychlost tě ale v počátcích dostal technicky tam, kde se nyní nacházíš. Vnímáš to tedy zpětně jako dobrou průpravu, kterou sis prošel?
Tak jasně, určitě. Když zvládneš takovouhle flow, tak pak v klidu zvládneš dávat i pomalu a všelijak jako nic.
Jaké BMP je pro tebe strop?
180 je asi limit, to je takové Drum and bassové tempo. Ty vyšší věci už jsou i kontraproduktivní pro rap, ale myslím si, že od té stovky do sto osmdesáti je to super tempo. Mám rád i pomalejší věci, ale těch mám méně. BPM není ale důležitá věc, protože ty můžeš i do pomalého beatu dávat rychle. Určitě by tě jeho rychlost neměla nějak omezovat.
Máš flow a zvuk, který je sympatický především mladšímu publiku, ale ve svých textech často odkazuješ na staré rapové kořeny. Snažíš se tedy o osvětu mladých, aby nezapomínali, z čeho to vzešlo?
Super otázka. Přesně na tohle se mě zeptal Idea v podcastu, že odkazuju na staré rappery, které mladí už neznají, ale I don’t give a shit. Ten podcast ještě není venku, ale je haluz, že jste se zeptali na stejnou věc. (pozn. redakce: vydáno 20. listopadu a tento rozhovor byl pořízen 19. listopadu) Pro mě je ale důležité, že ty víš, o kterých jménech mluvím, a pak taky hodně mladých studuje tu kulturu a vrací se ke kořenům. Ti, kteří mají opravdu rádi rap, se k tomu vracejí. Když pak vnímají, že o takových jménech mluvím, tak je to pro ně úplný power. Je dobře na kulturu odkazovat a já se vždy budu legendám vracet. Je mi jedno, že to někdo nepochopí, ale věřím, že větší část to naopak pochopí. A ti, co to nejprve nepochopí, to zjistí třeba později…
Na jakých jménech si vyrůstal a ke kterým věcem se i dnes rád vracíš?
Asi by byla nuda mluvit o všech klasických deskách, ale jako mladý jsem nastudoval celý West Side a East Side, později to byl pak South Side…
A který tábor pro tebe měl v srdci větší místo? Východ nebo západ?
To je dobrá otázka… určitě East Side vyhrává, ale potom pro mě vyhrál South Side. West Side je za mě super, ale je to takový pozitivní letní vibe, který není úplně pro mě, i když některé ty věci miluju. Mnohem více mě ale chytil vibe z New Yorku, a potom od roku 2000 to byl právě hlavně ten South Side, který teď zvukem vede.
Dotkly se tě i ty žánrové filmy o tamních legendách a měly pro tebe zajímavou výpovědní hodnotu?
Ty filmy byly všechny super a vůbec nebyly špatně natočené. Pro mě bylo dobré se na to podívat, mám nastudované i všechny ty dokumenty. Jsem taková hiphopová encyklopedie, miluju to, a když vyjde nějaký super film, tak to skvělé i pro mladší generaci, že zjistí, že tu i dřív byli takoví silní rappeři. Mohou pak třeba i přehodnotit nějaký svůj hudební vkus. Nemusí to být ale jen o Americe, mě se líbil i německý film o Bushidovi, což mě napadlo, když vidím, že máš na sobě tričko Gzuze.
Tvůj zvuk se orientuje spíše na UK scénu a sám často zmiňuješ, že se chceš s Komanderem posouvat. Jsou tam nějaká jména, která tě výrazně ovlivňují?
Já to dělám naprosto po svém, i když tomu lidi dali nálepku UK sound, protože pod tu scénu spadají ty rychlejší věci. Dříve to možná to označení sneslo, protože jsem dával víc Drum and bass a Grime, ale dnes už dělám více do experimentálnějších beatů, které jsou víc propojené s americkým rapem. Podle mě je sound, který děláme s Komanderem, velmi originální. Nemyslím si, že tomu dnes jde dát nálepka UK sound. Konečně jsme se dopracovali k tomu, že dělám svoje Gleb hovno a nedá se to žánrově přesně zasadit. Kombinuju to, co mě baví.
Již pár dní avizuješ, že se fans příští rok dočkají nové desky. Řešíš nějak ideální dobu mezi jednotlivými disky? Dnes se mnozí udržují v povědomí tak, že vydávají každý rok. A co nám můžeš o rozpracovaném releasu prozradit? Dočkáme se i nějakého zahraničního hosta?
Ten čas samozřejmě řeším, ale na sílu bych album nahrávat nemohl. Takové to „je tu další rok, musím rychle něco vydat“ bych v životě neudělal. Klidně si dám i dva roky pauzu. Pokud máš silné tracky, tak se nemusíš každý rok připomínat jako dement. Ty tracky stále žijou, fungují a naštěstí to i já tak mám. Teďka to ale konečně cítím, že mám v sobě power a že jsem ready psát bars. Chci se zase zavírat ve studiu a tvořit. Co se týká hostů, na které ses ptal, tak tam nebude nikdo. Ono se to dá někdy v rapu považovat jako cheating, když si tam zajebeš deset featů. Je to strašný podvod a ty si to celé ulehčuješ. Je ale sranda, že vždy první otázka na moje nové album sklouzne na to, jací tam budou hosté.
Já jsem to myslel spíše v tom smyslu, jestli chceš vystrčit i růžky do zahraničí a oslovit tam nějaká jména…
Dříve to pro mě nabylo zajímavé, ale teď už ano. Nějaké zahraniční kolabo bych udělat chtěl a mám vytipovaného jednoho amerického týpka, který není úplně známý, ale šíleně mě baví. Dělá nový type of sound a dává do šílených beatů. Možná bych ho chtěl mít i na té desce, možná ne, ale určitě bych něco takového udělat chtěl.
U nás se pár jménům podařilo zviditelnit i v zahraničí. Třeba Smack na Ostrovech, Maniak byl pak ve francouzském rádiu. Máš i ty podobné ambice předávat slovenský odkaz za hranicemi své země?
Asi ty ambice nemám, ale určitě budu rád, když někde řeknou „wau, tohle je váš divný slovenský sound“. Jak jsem již zmiňoval, ani ty zahraniční spolupráce pro mě nebyly dříve tolik zajímavé, protože vím, že to víc ocením já než fanoušci. Teď jsem se ale na tokový mód naladil a budu bojovat za to, aby v roce 2022 vznikla nějaká zahraniční kolaba.
České publikum má slovenský rap ve velké oblibě, ale opačně tomu zase až tak není. Čím si to vysvětluješ? Myslíš si třeba, že máte u vás silnější jména?
Vůbec si to nemyslím. Je to podle mě tak padesát na padesát. Máte taky svoje silné hráče, o kterých ta naše scéna nemůže ani snít. Slovenský rap je teď dost hovno. Dával jsem velkou důvěru v to, že přijdou nový youngsters, kteří to ovládnou, ale není tomu tak. Pokud se budeme bavit o těch nových tvářích, tak u vás máte teď 58G nebo Paina. Zůstávám ale pozitivně naladěný, že se i u nás někdo objeví.
Často se také aktuální scéna na Slovensku dělí na dva tábory, kdy jeden stojí s KF a druhý s DMS. Ty jsi například vidět více s prvně jmenovanými, druzí například operují hodně s Nerieš a dalšími. Vnímáš tam i ty nějaké dvě silné větve, mezi kterými funguje třeba i jistá rivalita?
Asi nedokážu říct, jestli je to nějak rozdělené, ale já jsem samostatná jednotka. Vím, že nějaká rivalita možná mezi Separem a Rytmusem existuje, trochu to i cítím, ale I don’t give a shit. Není zajímavé to pro mě sledovat a ani se k žádné straně nepřikláním. Nejsem ničí voják, jedu si svou šílenou cestu. Ale asi jsi to řekl správně, asi to tak bude…
V posledních týdnech se hodně mluví také o Fight Night Challenge, ve které se účastní i některé známé tváře slovenského rapu. Měl bys i ty chuť se v budoucnu zapojit, kdybys byl osloven?
Vím, že to bude, ale nějak více jsem to nesledoval. Sice už dlouho boxuju, ale něco takového dělat nebudu. Nechci, aby mě viděli rodiče a snoubenka, jak se biju někde v kleci. Já jsem rapper, a pokud se budeme bavit o nějakém zápase, tak jedině o rapovém battlu, který dám kdykoliv. Sledovat to nebudu, ale určitě jim držím palce, neboť je těžké vylézt z komfortní zóny a makat na zápas. Do rapového battlu bych ale šel, myslím, že by byl i zajímavý pro rapovou kulturu.
Zmiňuješ tu rapový battle, i pozvánka na dnešní koncert byla z tvé strany formou freestylu. Věřil by sis tedy v téhle disciplíně proti Zverinovi, Shomimu, Strapovi a dalším?
Jasně, určitě bych se toho nebál. Pravdou ale je, že se ve freestylu cítím trochu nekomfortně, protože už mi to přijde tak trochu jako přežitek. Freestylovali jsme ale celou dobu, už jako od teenage věku jsme chodili po akcích a dělali to všude. Už mi to ale nepřijde cool to někde dávat. Děláme to ale stále interně a já jsem rapper a nebojím se takových výzev. Rozhodně bych se nikoho z nich nebál…
