Sdílej
Debutové album je něco jako uvedení do společnosti. První dojem hraje velkou roli a může v mysli vypěstovat pevné sympatie či odpor a předsudky. První deska je odrazový můstek, který tě může vystřelit anebo pohřbít. Nikdo nikdy nepodal přesvědčivý manuál na téma, kdy je ten správný čas, ale historie několikrát poukázala na unáhlené či opožděné tahy. V případě Erika Tresora by se mohlo s ohledem na první zmínky o chystání tracklistu říct, že jsme byli už napnutý jak kšandy, ale z EP bylo nakonec album a první dlouhohrající kontakt s přehrávači se zdá být jako přirozené vyústění dlouholeté snahy. O uspěchání nemůže být řeč, stejně tak o berličkách či pomocných agitacích (checkpointech) v podobě hostů, kteří by obstarali pozornost a kvalitu. Tenhle Tresor má nezaměnitelný kódový systém, na kterém by si nejeden zdejší kasař vylámal nářadíčko…
Samotný název ve mně vyvolal vzpomínku na kultovní české filmy, které v časech svého vzniku trpěly svým odhodláním nepoddat se systému. Trezorové snímky neměly ve své době na růžích ustláno a lidé si k nim našli cestu až časem, stejně jako by mohl i na mapě slovenského rapu sbírat preferenční hlasy Erik Tresor. Přišel s neotřelou formou evropského rapu, který se výrazně liší od vlivů zpoza velké louže, ale fungující v celé řadě zemí starého kontinentu. O jeden celý dílec bližší svou metodikou i obsahem, příbuznější zdejším hodnotám, tradicím a společenskému životu.
Stále častěji se i ve střední a východní Evropě objevují vlivy ze západních států Evropské unie a to, co se zdálo být v tomto prostředí možná až příliš exotické, se najednou stává běžné. Zatímco u nás se touto cestou vydali především členové 1312 Records, na Slovensku je to právě Erik Tresor, který měl i v rané fázi své kariéry problémy se zlými jazyky, které jej nařkly, že kopíruje německý rap. Trochu vtipné při pomyšlení, že se tak v mnoha případech stávalo z fanouškovských táborů, které dlouhé roky přehlížely více než inspiraci svých oblíbenců u svých amerických kolegů.
Vraťme se ale k samotnému titulu, který možná ani nebudí dojem debutové desky, nýbrž artiklu silného ve svých kramflecích. Předností je údernost a tvrdost, důraz na lyriku i flow. Tenhle druh rapu je rapem ze života, rapem z ulice a příběhy, které se stávají. Do karet výsledku nahrává i fakt, že samotný Erik nedostal vše na zlatém podnosu a získaných věcí si vždy vážil. Je to cítit z každého kousku textu, ke kterému přistupuje s dravostí a sebevědomím, ale zároveň pokorou a odpovědností vůči koncovému zákazníkovi. Nečekej příběh svatouška, který by chtěl honit kredit na úkor své cti. Právě ta čest jej nutí nazývat problémy pravými jmény a prozrazovat momenty, které jiní nechávají raději uschované pod pokličkou. Sociální život slabších vrstev a strasti, které nutí překračovat hranice zákona? Jeden by si řekl, že se to našich končin téměř netýká, ale problém je spíš v tom, že dnešní společnost si navykla to přehlížet a příliš o tom nemluvit. Když o něčem nemluvíš, tak to ale ještě neznamená, že se to neděje.
„Tresorofky“ jsou zpovědí autora, který má v hlavě srovnané priority a nebojí se říct názor. Umí vystoupit z komfortní zóny a ozvat se proti systému a politice. Jsou ale také vyprávěním člověka, který rád využívá zakázaných benefitů a sem tam se nějakého prohřešku také dopustil. Své zásady ale za žádných okolností neopouští a dalo by se říct, že když s ním jsi v přízni, můžeš se na něj spolehnout. „Tresorofky“ nejsou albem o třech hitech obklopených vatou, ale spíše vyváženým tracklistem, který funguje jako celek. Nenutí vás přepínat některé momenty, ale zároveň ve vás nevzbuzuje chutě některé momenty upřednostnit nad ostatními a pouštět si je stále dokola. „Tresorofky“ jsou deskou, kterou nezaměníš, ale když přistoupíš na její hru, bude tě ta game bavit. A není náhodou, že byl přizván pouze jediný tuzemský host Michajlov, protože příliš dalších možností se v československém prostředí skutečně nenabízelo. Qzeng pro mě není zatím příliš zásadní jméno německého rapu, ale svou kvalitu prokázal. V případě tématu u vybrané skladby bych si ale dokázal z tamního prostředí představit jako vhodnější jméno třeba Plusmachera, i když by to třeba zase nemuselo ladit tak hudebně.
Vzpomínám si na účast Erika na desce Separa ve skladbě „Hejtklub9“, kdy jsem si říkal, že toto asi ani nemuselo být, že to nejsou vody, ve kterých se cítí komfortně. Erik Tresor mě utvrzuje v tom, že má svůj osobitý rukopis a zasazení, že si neumím představit příliš mnoho vyvolených hostů, se kterým by výsledek nevyvolával rozporuplné dojmy z výsledku. Podobně to cítím třeba i u jména Radikal Chef, což se mi ostatně potvrdilo u jeho posledního sóla „Slovenský Hollywood“. Erik Tresor asi nebude nikdy patřit k nejblyštivějším diamantům slovenského rapu, ale svou tvorbou si pěstuje specifickou a věrnou posluchačskou základnu, kterou by mu mohli mnozí služebně starší závidět. Svěží vítr slovenského rapu, který když neuhne výrazně ze své cesty, mohl by být hlásnou troubou a svým způsobem i „otcem zakladatelem“ evropských rapových hodnot u našich východních sousedů.
8/10
Originál alba „Tresorofky“ si můžeš pořídit na shopu RukaHore.sk
