Sdílej
Rok 2018 přál zaběhlým tvářím i mladé krvi, která svůj potenciál musí ještě naplnit. Byli jsme svědky hned celé řady EP, které rozhodně stojí za zmínění. K poslechu bylo možné nasát třetí pokračování „Zmrdlife“ od Renne Danga, stranou nezůstal ani Johny Boss. Hudební kvalitu prokázali i projekt Galactic Donuts nebo Rook, ale v závěru roku by bylo hříchem přehlédnout i Smacka ve spojení s Huclberrym.
Pokud bychom se zaměřili na déle hrající materiály, které se mezi úzkou elitu nedostaly, tak jich také není zrovna málo. Po letech půstu se ozvali Lipo či Mooza, v závěru roku pak o temnu hlásil DeSade. Na Vysočině se přihlásil o slovo Mozek Krang, ale aktivní byl i Schyzo. Stáj Milion+ byla činná nejen týmovou deskou, ale ve studiu pilně pracovali i Nik Tendo, Sheen s Jicksonem nebo Robin Zoot s Djem Rustym. Lvcas Dope & Robis také oslovili své fanoušky, stejně jako prachem zapadlý producent Emeres, který spojil síly se Spotem. Debut pod křídly Blakkwoodu si odbyl Psycho Rhyme a kvalitu vykázal také Dropbox ve složení Idea, Matys a Prezident Lourajder. A co takový Kapitán Demo?
12) Marpo – Dead Man Walking (5. března)
První polovina roku byla chudší na počet vydaných projektů, ale rozhodně nezaostávala kvalitou. Ústřední tvář stáje TroubleGang vydala na počátku března další desku, která si dokázala získat publikum, ba dokázal vyprodat i O2 Arénu. Ota Petřina alias Marpo si dál plní sny a dokazuje, že i v malé zemi se dají dělat velké věci, když máš trochu odhodlání. Co bude dál? To přeci víme, ale nebudeme předbíhat. Majestátnými průvody fanoušků to rozhodně nekončí.
.
11) DJ Fatte – Fade in (1. dubna)
Jeho bubny tě zatlučou jako kladivo hřebík. Rukopis jasně situovaný, žádné experimentovaní, hlavně když to dupe. Jeden z nejschopnějších tuzemských producentů pospojoval tváře, které by se spolu na jedné stopě možná nikdy neobjevily. „Fade in“ je dobrou deskou šikovných rukou a jistoty, že se dá dělat hudba i v řeči jedniček a nul srdcem. Jestliže před deseti lety platilo, že každý chce mít beat od Wiche, dnes je nálepkou kvality i tento zlínský úderník.
.
10) Rest – Restart (20. dubna)
Kde jsou ty časy, kdy byl aktivní projekt Divnej Postoy a rýmy linoucí se z hlavy bez přípravy. Ta léta jsou již pryč, zbývá nostalgická slzička, ale rozhodně ne výčitky, že to je v roce 2018 jinak. Nevybouřené mládí je pryč, Rest prošel očistným procesem ducha i těla. Album „Restart“ vykazuje celou řadu silných momentů a dokáže lidi zaujmout svými slovy, nikoliv vzhledem a extravagancí. Rozlítaný po featech jak ptáček, hojně vyhledávaný artikl a rostoucí síla jeho názoru mezi rapovými kolegy. Tak to je nový Rest.
.
9) Yzomandias – Sbohem Roxano (30. dubna)
Jeho snem bylo vymanit se ze spáru malého města a začít kopat první ligu. Po létech úsilí a dřiny se to vyplatilo. Odříkání zde nehrálo roli, neboť zakázané ovoce si dopřává plnými doušky i nádechy. Yzomandias stále sní o svém Bentley a ten cíl je blízko. Jedna z nejvíce sledovaných tuzemských tváří současnosti vypustila do světa desku, která především baví na koncertech, ale jestli má i trvalý odkaz, to mohou posoudit jen věrní fans.
.
8) James Cole – Stanley Kuffenheim (7. května)
Majitel jednoho z nejzajímavějších hlasů na scéně chtěl vždycky vybočovat. Nemalý počet vedlejších rolí v jeho životním snímku, chuť posouvat laťku tam, kde by se jiní již topili. Stanley Kuffenheim je orgasmem pro všechny lyriky, hudebně navrácen do dob starých dobrých Super Crooo. Sežer to celý a čekej, co se bude dít. Pokud nemáš fantazii, tak budeš tápat již po pár minutách, ale bacha, může to být také návykové. James Cole je v plné síle.
.
7) Maniak – Husky (11. června)
V současné době nejsilnější tahoun pražské stáje Bigg Boss. Maniak se na svůj debut řádně načekal, fanoušci čekali v zástupech vyhladovělí, ale stálo to za to. Specifická flow odkojená ruskými kořeny, mladá dravost a chuť dokázat, že ten koláč je i pro něj. „Husky“ má všechno, co debutu nesmí chybět. Hlavně má koule a nestojí jen na hostech, i když jsou jeho nedílnou součástí. Tímto tempem se můžeme domnívat, že mu budoucnost rozhodně nabídne mnohé.
.
6) Sergei Barracuda – PE3: Láska & Loyalita (18. září)
Temná stoka z města, které moc světlých okamžiků nenabídne. Jakoby nad Ostravou slunce nevycházelo a adresa hutních věží byla ponořena do temna a zloby. Na chleba se dá vydělat různě, občas to může být i za hranou. Buď tu hru přijmeš, nebo budeš šlapat vodu. Barracuda si jasně dlouhé roky razil cestu a završení série PE jen umocňuje jeho specifičnost na scéně. Na české poměry nadstandardní podklady, charismatický humor a hlášky, které zlidoví i mimo severní Moravu.
.
5) Lvcas Dope & DJ Wich – Diamant (17. října)
DJ Wich je artikl, který má zvuk i dnes. Kdo více ovlivnil scénu než tento pražský producentský mocipán. Nechybí na žádné zásadní desce, ale všeobecně je známo, že miluje zpěv. Nabídl proto prostor mladé krvi a výsledkem je deska, která má potenciál oslovit široký okruh publika. Redakci Bbarak.cz se poměrně rychle oposlouchala a byla označena za sezónní, ale třeba budeme za pět let vyvedeni z omylu. Král bubnů a král refrénů spolu. To nevymyslíš!
.
4) Ty Nikdy – Akta X (23. října)
Stájové desky mohou být průser, protože mohou poukázat na rozlišnost jednotlivých tváří. Ty Nikdy je ale label, který lze označit jako rodinu. Dokládá to i album „Akta X“, který plyne svou stopáží jako symbióza a poukazuje na fakt, že tohle nejsou jen kolegové z hudební práce. Mají spolu zažito, to pouto je pevné a jen tak něco jej nepřetrhne. Mohou spolu hovořit o všem, zplodit pecku o všem a zachovat si tvář. Deska nahraná v Berlíně má sílu svým obsahem oslovit i za pár let.
.
3) Tafrob – Není co ztratit 2 (30. listopadu)
Tenhle Sup tu stále krouží. Nejedná se o comeback, ale další zpověď zbloudilé duše z Brna. Ostřílený veterán ze Šalingradu vykročil cestou zvuku západu, ale s českým obsahem. Daniel dodal podklady, do kterých mu to sedlo. Nebrečí, ale dokáže si nasypat popel na hlavu. Umí pobavit, ale i poučit. Tafrob je zpět v plné síle a rozhodně nepatří ještě do starého železa. Bude jen záležet, zda se opět odmlčí a prohospodaří svůj potenciál, nebo do toho zkusí šlápnout a vyždímat maximum.
.
2) Paulie Garand & Kenny Rough – DANK (30. listopadu)
Osvědčené duo z Liberce, které funguje již delší dobu. Oba moc dobře ví, co jeden od druhého může čekat. Vyhledávaný artikl posílá do hry další desku, která má obhájit pozice, ale necílí na to. Paulie chce hlavně připomenout, že stále má co říct, a nechce se schovávat za svou brilantní češtinu. Je to přímočařejší, otevřenější, upřímnější. Vybereš si, co ti chutí, ostatní můžeš odložit, ale jisté je, že tvou pozornost si to získá.
.
1) Michajlov – 1991 (2. prosince)
Zjevil se nečekaně, ale byl tu. Jen to chvíli trvalo, než překročil hranice města. Když se tak stalo a vypadalo to, že by mohl začít diktovat, zbrzdil jeho rozlet pobyt v chladné cele. Bylo to rychlé, ale Michajlov přesto stihl nahrát desku, která vychází v době, kdy nemůže koncertovat. Odborný dohled nad novým materiálem přijal zkušený DJ Opia a výsledkem je placka plná pocitů, upřímné zpovědi. Michajlov rozhodně nechodí kolem horké kaše a vypsal se z pocitů, které se mu před nástupem honily hlavou.
Už jsi četl?
