Sdílej
Pokud se v Česku zeptáte, kdo je zdejší producentskou jedničkou, většina lidí ani nezvedne obočí. Na Slovensku by se o tom dalo vášnivě debatovat, v Americe jakbysmet, ale u nás? Devadesát devět pozemšťanů ze sta řekne DJ Wich. A to jedno procento si to rozmyslí, jakmile uslyší první basu z jeho beatu. Jeho hudba definovala domácí rap. Orion o něm tvrdí, že je „čtvrtej člen PSH“. Vladimír 518 mu přisoudil roli „základního kamene pražského hip hopu“. A i na pochvaly zdrženlivý Ektor ho nazval „dříčem a nejlepším beatmakerem v zemi“. To všechno zní hezky na papíře, ale až v okamžiku, kdy se Máňa rozhodl vzít svůj svět do o2 areny, se ukázalo, co to znamená v praxi. Na místo činu šel autor těchto tlachů s otázkou, jestli už česko-slovenský hip hop definitivně dospěl a tady je jeho stručná dojmologie...
Instrumentálka “Hip hop žije”, že kdysi vznikla pro účely stejnojmenného festivalu, na úvod obstála a ukázala, že jde o stadionovku, která by se na stejném místě neztratila ani v rámci hokejových bitev.
Poutavě zněla i prezentace Prague Philharmonia. Málokterý domácí producent by si může dovolit sypat na živáči výhradně instrumentálky, aby to udrželo pozornost. Člen někdejšího vypálenýho pražskýho štýla však ano a ty pasáže byly vážně chytlavé.
Některé skladby jeden neslyšel roky (např. “My tři”) a jejich připomenutí tak bylo osvěžující. Zejména poté, co Vecův nástup nebyl až tak výrazný, jak by si osobnost jeho kalibru zasloužila.
Indy s La4 Boyem už byli přijati mnohem vlídněji a logicky obdrželi jeden z největších prostorů. Historii zkrátka nevymažeš.
Majk Spirit je “slovenský Drake”, Wichova hláška “udělej nepořádek” u Strapa byla vtipná, u Nironica bylo jednoznačně slyšet, jak moc jsou některé beaty nadčasové a vůbec rychlé střídání podkladů po každé sloce bylo super akční. Fakt dobrá smršť.
Pár vteřin trvající ticha se však opakovala a pár hluchých míst, ve kterých se dalo říct cokoliv, se našlo (Wich promluvil možná po hodině). Halu hezky rozhýbal Rasco a Zverina možná mohl dát kromě “Grizzlyho” také “15 minut slávy”, což by stoprocentně zafungovalo, nicméně víme, že setlist není nafukovací a sám Radimo pár dní před show říkal, že se vybíralo snad z 500 fláků.
Vizuály z cest nabídly moc dobré záběry a epesní bylo i piáno před nástupem Vladimira 518, jemuž bylo na rozdíl od většiny ostatních krásně rozumět (obecně bylo PSH rozumět ze všech asi nejvíc) a jeho nestárnoucí klasika “Du dolů” zafungovala náramně.
“Společný zájmy” od Oriho s Danem brnkaly zejména na sentiment a tribuny začaly vstávat právě až na PSH. “Praha” byla snad první track, jenž zazněl komplet celý a DJ Mike T si v něm i zascratchoval (v nějaké nadcházející novince Penerů by si to mimochodem klidně mohl zopakovat).
Tu a tam přišla husí kůže, při níž si člověk uvědomí, jak moc je tímto žánrem prokořeněn a jak moc ho miluje. Bál jsem se, že každý jednotlivý rapper bude na závěr své prezentace půl minuty vyvolávat a skandovat jméno DJ Wich a naštěstí to bylo celkem s mírou.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Bobby Blaze fakt zraje do mosteckého Snoop Dogga a Refew se dočkal vřelého přijetí. Když jsem ho kdysi potkal v tramvaji, jak jel nahrávat do studia PSH a držíc se madla si rapoval nějaké pasáže z telefonu, musím říci, že se za poslední dekádu ohromně posunul.
Klasik Kato byl zřejmě jediný, co nestačil dopilovat text a tak ho musel číst, což se mu stalo i na křtu A-Týmu a nutno říci, že tohle by G.O.A.T.ovi stávat nemělo.
U Paulieho jsem chvíli zvukaře podezříval z toho, že mu tam šoupnul šmoulí hlas a Restovski byl první rappa, jenž se vrátil na stage. Michajlov naproti tomu až tolik nevyzněl, zejména poté, jak těsně před ním zafungoval MC Gey.
Hororové intro před Maniakem bylo skvělé a téměř dvacetiletá babička “Party DJ” pořád funguje. Znělo to skoro jako Destiny’s Child a v aréně to vyznělo mnohem výrazněji než prezentace Tiny. Doufám, že si v zákulisí pokyvoval i sám Grande Paolo.
Haló u Rytmusova nástupu do tracku nebylo až tak monstrózní, ale konec dobrý, všechno dobré (jak dlouho se ti dva asi neobjímali?). Instrumentální naladění z “Bozku na rozlúčku” před skladbou “Odviati vetrom”, který má mnohem lepší text, ale bylo výborné. Jen opět škoda nedokonalé srozumitelnosti, s čímž přitom KF obvykle problém nemívají.
“Cigánský sen” už v tomto směru vyzněl mnohem líp a v případě oné klasiky už bylo vidět, jak si ji jede kompletně celá hala. To, jak se u Radimova saxíku potkala na pódiu polovina scény, bylo působivé a evokovalo to finální koncert Hip Hop Kempu 2015, který obstarali Mobb Deep a u “Shook Ones Pt. 2” s nimi tančili na pódiu i Ghostface Killah a další.
Bobby Blakka si to při závěrečných chvílích s vlajkou užíval jako vlajkonoš na olympiádě, Renne Dang zase nešetřil plamenomet. Ovace ve stoje pro zbytek haly nastaly až v tento moment a co by to bylo za koncert, kdyby Rytmo nezvolal “Rosaldo”.
Pět minut po desáté byl konec. Naservírovaných 100 minut rychle uteklo, na vyloženě nudný maraton nedošlo a při odchodu domů nám z reprobeden hráli nesmrtelnost “Electric Relaxation” od ATCQ, takže v pořádku.
11 let starý dvojkoncert z Velké Lucerny byl v mnoha ohledech překonán. DJ Wich si odbyl životní koncert, květiny dostal hezky zaživa a tak by to mělo být. “Ježiš, bylo to skvělý. Je fakt, že občas nebylo rozumět textu, ale jinak výborný,” popsala své dojmy jedna z návštěvnic, jež si přijela pro svou kulturní dávku až ze Žďáru nad Sázavou. A znáte to, pokud je spokojeno publikum, není o čem.
Už jsi četl?
