Sdílej
Odvážili jsme se vkročit na tenkou vrstvu ledu, když se pokusíme pojmenovat spor, který byl v těchto dnech zažehnut u našich východních sousedů. Již delší dobu sledujeme, jak se scéna, která byla ještě před deseti či patnácti lety při sobě, stále více štěpí a umělci vyráží svou vlastní cestou. Redakci Bbarak.cz se líbí, že je na výběr z tolika směrů a možností. Problém ale nastává u toho, že každá odnož vyznává jiné hodnoty a názorový rozpor je ve vzduchu již delší dobu. Kdy to celé bouchne a žánr jako takový se roztrhne na několik kmenů, které nenaleznou společnou řeč?
Tak nám zabili Ferdinanda… Dnes již klasická hláška, kterou začíná satirický Švejk, ale i událost, která rozhýbala přeměnu v moderní Evropu. Tehdejší Rakousko-Uherská monarchie trpěla na úkor svých částí, které vyznávaly jiné ideály, ale také je rozdělovala jazyková bariéra. A proč by něco podobného nemohlo vzniknout ani v žánru, který se již delší čas štěpí a směřuje různými směry? Hip-hop je progresivním žánrem, za těch pár dekád vyspěl, vyzrál, získal si pozornost a začal se členit a vymezovat. Vypadá jako pokusná opice nadopovaná šíleně silným matrem, které má urychlit vývoj. Ale kdy nastane doba, kdy už hašteření na písečku nebude jen posilování vlastního ega, ale střetnou se tváří v tvář různé ideály. Kdo pak přesně určí, které hodnoty jsou v právu?
Rap je od svého prvopočátku hrou ega, kdy jeden pne svou hruď před druhým a snaží se dokázat, že je schopnějším samcem ve společnosti. Rap ale také vždy reflektoval svou dobu, poukazoval na bídu, na těžký život rapperů, kteří se z ulice dostali na koncertní pódia. Nezapomínal reagovat na politiku, aktuální události, hodnoty, kterými se mnohdy pohrdalo. Postupem času ale také sílí enkláva fanoušků, kteří nechtějí v textech moudra, chtějí se bavit, do klubu se přijít uvolnit a vypnout. Už tehdy vzniká rozkol a zásadní rozchod ve směrech.
Před pár měsíci jsem v útrobách Fora Karlín dělal rozhovor se Separem na křtu Ektora a člen DMS poslal jasný signál, že se nebrání silným věcem, ale nechce dělat koncerty, kdy fanouškům pod stagí praskne hlava. Chce je pobavit a nikoliv je poučovat. A právě Separ má na tuzemském rapovém trhu velice hybnou sílu a slovo, kterému se naslouchá. I proto vzbuzuje pozornost nová věc z tábora DMS „Prečo/lebo“, která jasně signalizuje všem kritikům, že si členové této formace mohou dělat věci tak, jak je baví. Proč? No prostě protože…
Pro fanoušky znalejší rapové scéně je zřejmé, že se jedná o odpověď svým hudebním kolegům ze scény. Tono Suchota a Vec před pár týdny vypustili do éteru nové album „Ultrazvuk“ a v rozhovoru pro slovenský portál SME.sk odpovídali na otázky nejen kolem desky, ale i situaci na scéně. „Musíme se trochu více otáčet, než naši kolegové z branže, kteří oslovují to masivní publikum a nabízejí témata, které ta masa vstřebá jednodušeji,“ nechal se slyšet v odpovědích člen GR Teamu a Funkční Veterán mu přitakával. „Omezuje nás trh. Slovensko je malá krajina. Kdybychom tohle dělali v Německu, tak se nemusíme bát, jestli nás to uživí.“
Na druhé straně tu máme prvoligové tváře na Slovensku, které se těší přízni početného publika. Zanechme nyní dojmy toho, co je pravé, co není real, co je underground a kdy se z rapu stal pop. To všechno tu již bylo. Někdo jej bere jako poselství a dar sdělovat světu, jiní chtějí pouze vydělat a někteří jsou mezi. V každém průmyslu, nejen tom rapovém či celkově hudebním, platí ale pravidlo, že čím jednodušší, tím pro masu stravitelnější. Možná se pak dostáváme k jádru pudla, ale je třeba si také uvědomit, že tisíce fanoušků mainstreamové hudby ze dne na den nezačnou hltat náročné fráze, protože trh zrovna nic jiného nenabídne. Je třeba nalézt persóny, které kloubí jedno s druhým. U našich východních sousedů mě napadá třeba Strapo, který drží pochodeň, dá se říct, obou táborů hrdě, a tak nějak je drží v symbióze. V tomto případě se ale nejedná o promo na nové materiály. Zde se střetávají dva ideály, dva odlišné názory, které zřejmě mírovou smlouvu nepodepíší.
„Každého vzrušuje něco jiného, mě to prostě…jména jako Majk Spirit, Rytmus, Separ a Kali…kluci dělají kvalitní produkty, je to profesionální, ale mě to nevzrušuje. Hlubokých myšlenek se tam asi nedočkáme. Asi je moje představa trochu jiná, než jejich,“ pokračuje v rozhovoru pro SME.sk Vec, kterého doplňuje Tono Suchota. „V Americe mě třeba baví jména jako Kendrick Lamar nebo Jay-Z, kteří sice mají také v klipech drahá auta, ale na druhou stranu tam řeší i společenské problémy. Tito lidé se nebojí vyhranit proti společnosti a třeba i proti americkému prezidentovi. Nebo třeba i Eminem. Všechna tahle velká mainstreamová jména se vyjadřují proti rasismu a společenským problémům.“
Asi právě tato slova se dotkla členů DMS a donutila je, aby nahráli svou odpověď. Samozřejmě se nám dostává velice kvalitní techniky rapu, jak jsme u této smečky zvyklí, ale v závěru jsme na pochybách, za který tým bychom měli kopat. Pravdu mají možná oba tábory, když se spustí beef a série dissů, tak se stejně nedozvíme, kdo vyhrál, protože obě strany mají jiné posluchače, kteří se budou vždy cítit více v právu. „Záleží to od člověka k člověku, co čeká od hip-hopu.. Co má přinášet. My jsme stará éra hip-hopové scény a tehdy se rappeři nebránili říkat věci na rovinu, zapojovat se do společenských témat a kritizovat společnost či neduhy společnosti,“ dodává s nadhledem Vec.
Uvidíme, zda se dočkáme odpovědi ze strany slovenských veteránů. Jisté je, že kluci z DMS se dožadují svého práva dělat si vše po svém. Demokracie jim dává možnost neřešit ve svých skladbách politiku, společenské problémy a hodnoty. Na druhou stranu na desce Ultrazvuk vzpomínají autoři na cinkání klíčů a jisté je, že bez boje za demokracii a lepší zítřky by asi alba DMS nevznikla. Na historii se zapomíná možná až slepě rychle a člověk po čase bere výsady jako samozřejmost. Vyústí tento střet v otevřenou válku, kdy se náš milovaný žánr rozdělí na dva tábory? Zvítězí obsah nebo forma? Zůstane žánr pro děti a ty, kteří se chtějí bavit při dospívání, nebo poroste s námi a přestane se na něj koukat skrze prsty? Bude se pod Tatrami mávat mikrofony za budoucnost tamního rapu nebo vymře po meči a hladu po osobním úspěchu? Odpovědět si může každý sám a také odpovědi se budou různit, což je ale na demokracii právě to nádherné. Nezapomínejme ale, co všechno to stálo, abychom ji měli.
