DJ Wich Presents Nironic – The Chronicles of a Nomad (2007, P.A.trick Records)

Jo Nironic s Wichem, ti tvrdej chleba maj! Nahrávací společnosti nechtěly vydat „DJ Wich Presents Nironic – The Chronicles of a Nomad“ z důvodů, že rapper nejede česky. Patrik však tušil úspěch, neotálel a vydal jim společné, dlouho avizované CD. Jak moc bylo očekávané? Řekněme, že hodně. Sice jsme chtěli double CD, avšak nevyšlo. Wich je kalibr, proto se těšíme na klasiky, ale jak to hodnotit? Měli bychom to brát jako americké CD nebo brát ohledy na to, že za tím stojí český producent? Wich s N.I.em na nás zapůsobili 18ti tracky, z nichž je každý poctivý. Žádné skity, ani podobné blbosti, hodina a deset minut neošizeného poslechu. Kolonka o beatmakerech tentokrát zeje prázdnotou, jelikož se celá deska staví na jedné osobě – Wich. Čekal jsem typický Máňův rukopis a nestřílel jsem vedle. Jeho produkce je na desce místy až předvídatelná. Byl bych moc hrubý, kdybych použil slovo „stereotyp“, nicméně se po tracku „A Yo“ dostáváme do mírné otupělosti z Wichových beatů. Místy samozřejmě překvapí i v druhé polovině alba („The Hustle“, „The Real (Hip-Hop)“), což bezpochyby šlechtí jeho styl. Přemýšlel jsem, jak mám hodnotit Nironicův rap. Budu se na něj dívat jako na Američana, nebo Čecha rapujícího v angličtině? Kdybych bral „The Chronicles of a Nomad“ jako čistě zahraniční album, musel bych zpřísnit své soudy, jelikož je ale jeho rap silně propojen s ČR („we the best thing coming out the Czech since pivo“), považuji ho za tuzemského interpreta. A celkově – jeho zážitky jsou úzce spjaty s touto zemí. Možná až moc na to, aby to v textech zapomněl vyjádřit. Tracky „N.Y – C.Z“ a „Seven Ways to Sunday“ uzavírá jeho americkou kapitolu a popisuje snahu dostat se na vrchol v Čechách. Někdy je tam až moc této tématiky, občas máme chuť vidět krev a slyšet křiky verbálně zničených rapperů zdrcujícím battle stylem. Ale kde hledat? Nironic není MC, jenž se soustředí na battle styl, odpovídajících rýmů je na albu tedy poskrovnu. Za zmínku pouze stojí „hymnička“ „Ladies and Gentlemen“, kde to N.I. vytmaví všem ziskuchtivým a průhledným rapperům: „ladies and gentelmen know I be flowing the hardest/I’m leaving rapper with a bad case of rigamortis/don’t even get me start it/see, I put niggas throw so much they come out on the other side mildly retarded“. Ještě najdeme náznaky v pecce „Nomad“ a „In This“, tím se ale většina možností o nalezení battle rýmů uzavírá. Pouť nomáda musí být dlouhá a složitá, proto ho na jeho cestě doprovází dva společníci – Tom Malar a Tina. Oba v jemných ploužácích, oba stojí za poslech. Song „All My Life“ s Tinou se vydařil víc, tam to Wich s cuty trefil přesně. Co se ostatních cutů týče, tak si Máňa ještě náramně pohrál s trackem „The Real (Intro)“, kde kromě Nironicova projevu uslyšíte hlasy stálic jako je Nas, ATCQ nebo N.W.A. – unikátní záležitost. Kromě toho všeho by mi chybělo něco, co bych si odnesl i po poslechu. Je sice fajn, že kluci respektují toho a toho rappera, že si N.I. probil cestu až na vrchol, ale to, co se počítá, jsou jednoznačně názory. „I said beauty is in the eye of the beholder/ And as I get older i see beautiful things getting colder“ z písně „Nomad“, či celá druhá sloka z „The Revolution“ dávají podněty k zamyšlení. Jediným problémem celé desky je zacyklení témat a inster. Třeba je to subjektivní dojem, nicméně v některých částech a pasážích přichází deja vu, což je určitě špatný příznak, který s drogami rozhodně nic společného nemá. Jak jsem výše předeslal, tato deska lze hodnotit 2x. Jednou v zahraničí mezi U.S. interprety, jednou zde mezi českými artisty. Já jsem se rozhodl pro druhou možnost, jelikož je album věnováno českým fanouškům a bůh ví, jestli by tyto zážitky v cizině vůbec někdo pochopil. S tímto počinem se Wich s Nironicem dostali nad průměr, já však věřím, že všechny možnosti ještě zdaleka nevyčerpali.