Sdílej
Co se děje v Handlové, když se zrovna nestřílí na premiéra? Nejen to se dozvíme na čerstvém sólu Delika, na kterém se výraznou měrou podílel i jeho týmový parťák Jozef Engerer. Staré spory už jsou dávno zakopány, kluci opět tvoří v duchu, který je jim vlastní. A pokud jde o ty beaty, tak nebudeme rozporovat s novým pseudonym Bengerer, neboť některé mají silný potenciál vymáchat se v dlouhověkosti.
Michal Pastorok je léty prověřené jméno slovenské rapové scény, tady se můžeme vyhnout debatám, které by asi poukázaly spíše na tvé mezery. Je to ale člověk jako my, i on má své démony, se kterými svádí boje. I tyto informace nejsou vlastně revoluční a v posledních letech je postřehl nejeden fanoušek. Delik je také velkým příznivcem Liverpoolu, proto možná v euforii ze zisku mistrovského titulu v Premier League strávil nějaký ten čas opět ve studiu, aby s týmovým kolegou z Moja Reč vytvořil desku „Na hrane“.
V první řadě si musíme povědět, proč tenhle kluk z Handlové dokázal se svými kolegy vystřelit a stát se hybnou silou let předešlých, relevantní pro rok současný. Je to především autenticita a věrohodnost v textech, přirozený přístup a podklady, které Jozef generuje. Delik si nikdy nehrál na komiksového superhrdinu, ke kterému musí davy vzhlížet, spíše opisoval svůj život, někdy radostný, jindy temnější. O tom také nová deska je. Zcela čitelně vykresluje to, co mu dělá radost, ale nechybí ani zmínky o momentech, který by někdo raději pro stud ukrýval pod pokličkou.
„Na hrane“ neuhýbá z toho, co nám Delik a Moja Reč dlouhé roky servíruje. Opět se jedná o rap, který v některých atributech vystupuje z žánrové vody, ale nepřevléká kabáty. Lví podíl na tomhle má Bengerer, který v podkladech generuje melodično. Je tu ale i autor rýmů, charismatického projevu a geniální schopnosti poutat pozornost.
Nový disk v sobě ukrývá celou řadu zajímavých momentů. Pokud bych měl vypíchnout jeden, který mou pozornost upoutal nejvíce, tak je to refrén skladby „Keby“. Kvituju i singlovou věcičku „Osemdesiatky“ s parádním vizuálem a zpívané příspěvky Lenky Piešové a Laury Weng. Bez připomínek ani u Supy a Gleba. Není asi třeba rozebírat jednotlivá témata a zaobírat se myšlenkami, jak to autor myslel, stačí jen podotknout, že mě baví ta interpretační hranice, ve které Delik dokáže vykreslit své deprese, boj s alkoholem a dalšími démony.
Delik & Bengerer fungují velmi dobře, dalo by se říct, že se jedná o dospělou desku pro nás dospělé. Tahle kombinace je v jistém smyslu vražedná, možná ne pro služebně mladší publikum, ale nepochybuju o tom, že do ní může ještě dorůst. Však i my jsme byli mladí a nevybouření a v rapu hledali únik od reality. Dnes v ní hledáme možná i životní kurz, když ukazatel kompasu přešlapuje na místě.
8/10
