Wohnout: Máme českej píseček, na kterým není potřeba toho tolik dělat

Měl jsem to štěstí se podívat na všechny čtyři ročníky Hip Hop Žije, ale pokud se nepletu, tak vás tu vidím teprve poprvé. Jak to má Troublegang s koncerty na Slovensku?

Na tomto festivalu jsme poprvé a na Slovensku asi počtvrté za posledních deset let. Nedávno jsme třeba hráli v Košicích a publikum bylo skvělé. Myslím si, že je to otázka poslední doby. Jméno Oty šlo hrozně nahoru a je teďka známý, proto věřím, že sem budeme jezdit častěji.

Když jsi zmínil jméno Marpa, tak jsem to v recenzi už tak trochu naznačoval. Jaké myslíš, že by bylo publikum, kdyby jsi po vydání desky objížděl kluby sám? Nebojíš se, že i teď jsi stále ten, který jen koncertuje s Marpem?

Když udělám sám koncert, tak budu rád, že mi tam přijde sto lidí. Koncert s Otou přivede pět set lidí dneska běžně.

Proč jsi tedy nahrál sólu desku, když ti nepřinese možnost hrát sám a postavit se sám za sebe? Myslíš, že ten materiál nedokáže obstát sám o sobě a vyhranit si své posluchače?

To je věc, kterou jsem psal i na svém profilu na facebooku. Pro mě je to sólová deska, věc, kterou můžu dělat mimo TroubleGang. Není to určený k tomu, aby to proráželo a dělalo obrovský publikum. Je to pro lidi, kteří mě třeba i znaj ze starší doby. Na společných deskách se vyřádím, ale tohle je to, co já prostě žiju.

Právě okolo desky TroubleGangu jsme si povídali loni všichni společně, ale i v recenzi jsem označil ten materiál spíše jako doplňkový a zdůraznil, že vaše sólové počiny mají mnohem silnější momenty. Shoduješ se tedy s mým názorem, že se jednalo jen o materiál vhodný na stage?

Já bych úplně neřekl koncertní materiál. Je to věc, kterou děláme prostě jinak. Nedělali jsme to prioritně tak, že bychom si řekli, že tohle chceme hrát na koncertech a tohle se tam prostě hodí. Mimochodem, jestli uvidíš naší show, tak si všimneš, že hrajeme ze společné desky možná jen pět věcí z třiadvaceti skladeb (míněno koncernový playlist).

Nebyla tedy zbytečná, když domácímu posluchači příliš nenabídne a na koncertech ji nehrajete?

Já bych nepoužil slovo zbytečná. To je celý prostě celý movement, který ty lidi zajímá. Oni chtějí nejen naše sólovky, ale i společný věci. Ale abych se vrátil k podstatě. Podle mě ta deska rozhodně zbytečná není, ale je jasný, že naše album bude více osobní. U desky Oty je to hodně znát, on tam reaguje na to, co prožívá. Stejně to mám i já a dělám si tracky, které bych na Troublegang materiál neprotlačil.

S jakými ohlasy ses tedy setkal u vaší společné desky?

V první řadě máme super fanoušky. Oni jsou tak oddaní, že tě málo kdy pošlou do p**i s něčím. Ať vydáš cokoliv, tak to jméno má takovou sílu, že je to baví. Ohlas byl skvělej, lidi to kupovali a hlavně to byla první společná deska. Po čtyřech letech první nesólový materiál, který funguje komplexně.

Pamatuju si tvůj charismatický hlas v roce 2008 po vydání tvého prvního sóla a přijde mi, že na své druhé desce ztrácíš trochu ten rukopis, který bych zrovna u tebe čekal. Nemám teď na mysli jen ten hlasový…

Každý rapper se vyvíjí a pracuje s tím jinak. Moje první sólovka je osm let stará. To je doba, během níž dojde k nějaké změně. Nesnažil jsem se být v hlase prioritně hlubokej, ale ta práce s ním je prostě jiná. 

Osm let je osm let. Proč další sólo po tak dlouhé době? Bylo to i kvůli studiu a dalším aktivitám?

Já jsem se nikdy nevěnoval rapu takovým způsobem, že bych tím žil. Jsou lidi, kteří to milujou, denně o tom přemýšlej, pro mě je ten život ale složenej z mnohem více věcí. To znamená, že mají i vliv na to, jak často vydávám desky. Tím ale nechci říkat, že bych měl vydávat jednou za osm let. To jsem zmínil již v mnoha videích, že je to mým charakterem, že mi všechno dlouho trvá. Máme českej píseček, na kterým není potřeba toho tolik dělat. Já si ale myslím, že teďka už přišla doba, kdy jsem potřeboval něco vydat. Nechci to ze sebe tlačit, jen aby to bylo venku.

Znamená to tedy, že sis udělal studijní základ, na kterém můžeš nyní těžit v osobním životě a nyní můžeš začít aktivněji i s rapem? Bude toho materiálu z tvé strany nyní více?

Lidi se mě na tohle hodně ptaj a říkaj, že jsem zaspal. Já si to ale nemyslím, protože žiju týmově a nemyslím sobecky. Pomáhám Marpovi s každou deskou a na každé mě taky najdeš. Můžu ti ale prozradit, že po Kapovi plánuju vydat do roka ještě další věc. Bude to EP v podstatě ve formě mixtapu, ale nechci tam zase cizí instra, která už někde byla použitá. Počítám devět tracků, za kterýma si budu stát. Mělo by to být takový pokračování alba „Prachy nejsou problém“.

Cigo je také vystudovaný právník. Myslíš, že spolu máte hodně společného?

Já toho kluka vůbec neznám. Když mi řekneš Cigo, tak já vůbec nevím, kdo to je. Ale pokud vystudoval práva, tak asi něco společného máme.  

Přejděme tedy přímo k desce, kvůli které jsme se sešli. Proč jsi nevyužil vlastní fotky na coveru a raději zvolil propracovaný symbol americké měny?

Já jsem hrozně náročnej. Občas je to dobré, ale někdy je to na škodu. Třeba u coveru svý první desky jsem tomu nedával tolik energie, zatímco u téhle jsem si to hodně hlídal. Ten grafik byl z toho v pr***i. Furt jsem ho naháněl, že tohle bude jinak a tohle takhle ne. Možná si všimneš, že věci Troublegangu jsou jiný i v designu. Jsou tam různý lebky. To úplně není můj styl.

To ale zní, jako bys chtěl své fanoušky zaplavit něčím tučným, když už za to platí. Tady ale booklet žádný není…

Není, ale to je zase druhá věc. Přemýšlel jsem, že bych tam vložil booklet s texty, který by fanoušky potěšil. Na druhou stranu je tohle ale strašně jednoduchá věc, která ukrývá jen jednu moji fotku uvnitř. Design přední strany by měl být jasným vzkazem pro lidi a jsem strašně zvědavej, jak budou reagovat na celkovou myšlenku desky. Moje první album se jmenovalo „Stěžuješ si“ a já jsem tehdy dělal od vás rozhovor s Nikitou, který mě trochu nas**l a ten rozhovor nikdy nevyšel. Ten člověk si se mnou sednul a ptal se mě, proč si stěžuju. On to myslel dobře, ale celá ta deska byla o tom, že spousta lidí neustále nadávala na to, že je celá scéna v p**i. Já jsem byl ale proti tomu a nastavoval tomu zrcadlo. Myšlenka alba „Prachy nejsou problém“ je o tom, že ve chvílích, kdy jde o důležitý věci, prachy nejsou to, co je tvůj problém. Prachy jsou sr***a, na kterou myslíš, když nemáš problémy. Když máš opravdový problémy, neřešíš prachy.

Zajímá mě i téma hosté, neboť přestože jsem to věděl dlouho dopředu, i tak mě překvapila účast Regieho. Chtěl jsi oslovit i někoho jiného, ale nakonec to nedopadlo?

V podstatě ani ne. Deska vyšla tak, jak vyjít měla. Regieho mám rád jako člověka a jeho osoba je v podstatě undergroundová, je to writter. Já to sice nikdy nedělal, ale měl jsem celý život ty lidi kolem sebe. I mě to tedy nějakým způsobem ovlivňuje a k rapu to prostě patří. Stejně jako třeba b-boying, který je dneska v pr***i úplně. I v graffiti ty lidi stárnou a nemalujou po zdech tolik, ale stále to k tomu patří. Navíc u Regieho mě baví jeho vyjadřování a má skvělej hlas. Nechci honit jména kvůli popularitě. Nechci dělat věci s Renne Dangem nebo s dalšími, kteří mi naženou views.

Zároveň si ale nepamatuju, že bys hostoval mimo alba lidí z TroubleGangu. Oslovují tě třeba interpreti?

Neoslovují. Zcela upřímně ne. Objevil jsem se na desce Saxe, ale to byl spíše takovej underground projekt.

Když jsme u těch elementů, co ty a freestyle?

Hele. (smích) To jsem dělal párkrát v Americe a prostě to není moje parketa. Jsem schopnej postavit pár řádků dohromady, ale když se mám přehoupnout přes osmičku, tak už s tím mám problém. Obdivuju kluky, kteří to uměj, ale na hip-hopových akcích to nemám moc rád. Byl jsem dokonce párkrát v porotě, ale myslím, že stejně jako djing už je to dnes taková mrtvá disciplína.

Již si tady zmiňoval, že sis celou desku dělal sám. Proč jsi nešel po vzoru Marpa a nedomluvil se s Mafia records? Byl nějaký problém s tím, že by ti to třeba Tomáš Snášel nechtěl vydat?

Já si to takhle dělám vždycky sám, žádnej problém tam nebyl. Je to můj styl, jakým to prostě dělám.

Ale i Marpo před časem přiznal, že mít člověka, který to všechno okolo zaštítí, je lepší…

To samozřejmě je. Já jsem na to narážel. Existují manažeři, kteří chtějí dělat až příliš moc věcí a mít nad vším kontrolu. A vezmou si pak toho více, než dokážou zvládnout. Já si to chci všechno hlídat sám a možná to i proto vypadá tak, jak to vypadá. Je to ale stoprocentně moje věc a má to svůj charakter. Nemá obrovský publikum, ale je to prostě moje. V budoucnosti bych si ale chtěl nechat pomoci a přes Mafii to mohu změnit. Vydat si to sám byl čistě můj impulz.

Recenzi jsi ode mě již četl a všiml sis, že mě překvapily některé beaty, které si zvolil. Bylo to úplně něco jiného, než bych si k tobě dokázal přiřadit. I v tomto ses chtěl od své domovské party lišit?

Když ve mně něco bují, tak to končí tím, že vyplivnu desku. Když jsem chodil do studia za Ondrou Žatkuliakem, tak byl nadšenej. Když nahrává s TroubleGangem tak říká furt jen „trap trap trap trap…“, ale u mé desky to chválil a říkal bomba.

Proč ta deska tedy působí jen jako stín, který se vytvořil tím, jak koncertuješ s Marpem?

Já si myslím, že moje deska je doplněk. Tam není nějaká cesta, že bych si na pódium stoupl sám. Nikdy to ale nevylučuji, že by se to mohlo jednou stát… Teď jsem tam, kde se cítím naprosto spokojenej. My jsme fakt tým. To není p***vina, kterou bychom tu hráli na všechny. Momentálně mě to baví tak, jak to je. Pro mě je muzika způsobem vyjádření a nepotřebuju se žánrově nějak vymezovat. Baví mě hodně věcí, proto i moje tracky jsou multižánrový. Na společných albech je to jiné než na mém sólu a tak to má být.

Byl jsem na křtu Marpa v malé sportovní hale, čeká nás tedy třeba pokoření O2 arény?

Já bych to asi neměl říkat, ale něco v plánu skutečně je. Nechci to teď prozradit, ale bude to větší než Incheba. Byli jsme strašně nadšení, že se to naposledy dokonale povedlo. Je to meta, kdy vidíš třicet lidí pracovat ne na festivalu, ale na našem koncertu, kde nebyl předskok, nic.  V tu chvíli si říkám, ty vole, fakt dobrý. To něco znamená, lidi, kteří řvou Troublegang. Ale abych se vrátil k tvé otázce, když tohle člověk vidí, tak nechci říct, že je nenažranej, my jsme pokořili tuhle metu, ale nechceme stagnovat.

Na koncertech používáte živelné vystoupení s efekty, čehož se v jednom mém rozhovoru chytil Smack a poté to vyústilo v menší slovní přestřelku a i Marpo se k tomu vyjádřil na své desce. Jaký na to máš názor ty?

Já myslím, že to bylo vidět třeba v těch Košicích, kde jsme hráli a víceméně je to vidět na každém koncertě. My dokážeme ukradnout publikum, který není naše. Smack naplní Roxy svejma lidma a tam udělá mega mejdan, s tím že tam řve ty svoje věci a jede si svoje. V naší show nejde o efekty, ty jsou jen doplněk, a když chceš bejt profi, tak je prostě máš.  Chci vidět Smacka, kdyby se mu to náhodou někdy povedlo, v Inchebě. Co tam bude dělat sám na tý obří stagi.