Paluch: Když jsem začínal, nikoho jsem nekopíroval a dnes všichni napodobují můj styl

Dvě různá jména, dva různé labely. Jak se to stalo, že se Keke a Paluch dostali na tomto festivalu na společné podium?

Pozvali nás takto organizátoři. Máme společnou managerku a poslední dva nebo tři roky se nám dobře spolupracovalo, proto nebylo co řešit.

Tři roky zpět si pamatuji tvou show v hangáru. Tehdy jsi tam prezentoval s Kalim svou novou desku „Milion dróg do śmierci” a atmosféra byla mocná. Oslovilo tě nyní více hlavní pódium?

V hangáru byli všichni posluchači naši fanoušci. Nevím, kolik se jich tam vejde, možná něco kolem čtyř tisíc. Tady nevím kolik bylo lidí, ale řekl bych něco kolem deseti tisíc. Pod pódiem bylo nyní mnohem více lidí, ale bylo znát, že někteří jsou ze zahraničí a neznají náš materiál. Poslouchali nás, měli zájem nás podpořit, ale kromě pár nejznámějších skladeb příliš nereagovali. Občas se ale davem strhnout nechali.

Máš tedy dojem, že tě české publikum nezná?

To ne. I tady nás znají, protože jsme dnes potkali několik lidí, kteří měli u sebe desku Kekeho a chtěli ji podepsat nebo se s námi vyfotit. Mé jméno možná znají kvůli spolupráci s Rytmusem, stejně jako to jemu ještě více pomohlo u nás. Udělali jsme spolu dvě pecky, máme spolu videoklip. Tyhle vazby mi pomohli i dnes na koncertě.

Zmínil jsi Rytmuse, který se objevil na tvé polední desce. Registruješ i jiné inteprety z Čech a Slovenska, se kterými bys třeba do budoucna chtěl něco nahrát?

Občas vaší scénu sleduju. Jednou s námi hrál třeba Separ. Znám i Spirita, jen mám  trochu problém rozlišit, kdo je z Čech, a kdo ze Slovenska, protože Separ má s Rytmusem pecku Praha, a přitom jsou ze Slovenska. Beru vás stále jako jednu zemi. Máme sice větší trh, ale i vaše scény pokročili a mají velkou sílu.

Jestli mě paměť neklame, tak vydáváš nové desky skoro každý rok. Nebojíš se třeba, že své věrné publikum překrmíš. Přeci jen jsou tu i kapely, které vydávají jednou za pět let a na svých nosičích pilují každý detail…

Neuvažuju o tom takhle. Píšu tak, jak potřebuji. Když cítím, že je čas něco vydat, tak tu desku prostě nahraju. V březnu jsem vydal album, ale už plánuju letos ještě další, které bude zase úplně jiné. Pokud vše vyjde podle plánu, tak bude venku v listopadu. A nemám strach, že by se to lidem nelíbilo. Dělám to, protože chci a nechci své pecky házet do šuplíku, kde by zestárly.

V čem bude to album tak odlišné? Půl roku není zase taková doba pro razantní vývoj…

Bude to mít jinou formu, inovace v hudbě. Nebude tam tolik klasického rapu, ale lyricky to bude to, co ode mě fanoušci očekávají. V roce 2009 jsem vydal album „Pewniak”, které v naší zemi nějakým způsobem nakresilo nový a zajímavější syntetický zvuk. I poletech mají mé staré desky publiku co nabídnout, jako třeba „Biuro ochronz rapu. V roce 2011 byla zase „Syntetyczna Mafia celá udělaná na silných bangerech a newschoolu. Snažím se jen v Polsku přijít s novými metodami,  které tu ještě nikdo nepoužil a mám u prdele, pokud někdo říká, že jsem trendy. Všechno nové a zásadní jsem tu přinesl já. Když jsem začal dělat desky, nikoho jsem nekopíroval a dnes všichni napodobují můj styl. Můžou se klidně stavět na hlavu, ale je to prostě tak.

Interpreti z Polska již k Hip Hop Kempu neodmyslitelně patří. Jsou Čechy jedinou zemí, kam jezdíš hrát, nebo už jsi okusil i podium více na západ?

Hraju v celé Evropě, hlavně tam, kde je velká polská menšina, jako třeba v Belgii, Holandsku nebo Anglii. Nehrál jsem ještě v Německu, Francii nebo Itálii, ale je to tím, že tam je mých krajanů méně. Pokud by mě tam ale někdo pozval, určitě bych neodmítnul.

Myslíš, že je tam problém kvůli té jazykové bariéře?

Polština je určitě problém. Vzniká tam bariéra, ale například na své poslední desce mám kromě Rytmuse i Olexeshe, který žije ve Frankfurtu, ale původem je z Ukrajiny. Dělá skvělou hudbu, která má hodně posluchačů a se svým materiálem objíždí celé Německo. Znají ho dobře i u nás, proto věřím, že bych i já mohl na německém trhu uspět, i když prodeje nebudou nikterak velké. Jsem realista, ale nebudu jezdit 500 kilometrů na koncert pro sto lidí.

A co Amerika? Někteří interpreti z Evropy si po dosažení určitě úrovně plní své sny a zvou si své oblíbené kapely. Neuvažuješ o někom i ty?

Samozřejmě jsem se inspiroval mnohými, ale asi nejvíc důležitý pro mě byl z Ameriky právě Nas. Poslouchám ho dodnes a každá jeho deska je super. Pro mě je ale důležité napsat dobrý text a prodat ho dobře v hudbě. Obsah je pro mě velmi důležitý, i když dnes spousta rapperů dává důraz jen na formu. Takový rap ale dělat nechci a v Americe je rap nyní popem. To není hiphop, proto už asi tušíš mou odpověď.

Ale západní vlivy se rychlostí větra dostávají i do Evropy. Nebojíš se, že za chvíli bude i náš kontinent v tomto zmaru?

On už ale je. Když podíváš na francouzskou nebo německou scénu, tak to uvidíš. Polsku se snaží taky kopírovat americké rapery. Je šílené vidět tisíce měst s tisíci rapery, kde všichni rapují stejně. Nemají svůj styl.

Rozumím tvému názoru a nemohu si nevšimnout, že během našeho rozhovoru ti velmi chutnal obsah plechovky s etiketou Budvaru. České pivo ti tedy nevadí?

Máte skvělé pivo. Piju ho i v Polsku a je jedno, jestli je to Plzeň nebo Zlatý Bažant. Každý den si aspoň jedno dopřeju. 

Překladatelka: Laura Kszczanowicz