hledat

Tags:

Majself: Lidé dnes přemýšlí až moc materiálně, ale nevšímají si, jestli vedle sebe mají dobrého člověka

Sdílej

Hudební krůčky Majselfa sledujeme již dlouhé roky a dalo by se říct, že jsme byli svědky i těch prvních. Od té doby urazil pořádný kus cesty a za sebou nechal nemalý počet úspěšných desek. Ta poslední se pere o přízeň i u lidí, kteří o něm ještě před pár lety ani nevěděli. Majitel nezaměnitelného hlasu a projevu se s námi ochotně sešel na posledním ročníku festivalu Hip Hop Žije v Bratislavě a v přátelském duchu jsme se rozpovídali o jeho nejčerstvějším materiálu. A možná právě tyto odpovědi vám pomohou více pochopit stále ještě horké dílo.

Na festivalu Hip Hop Žije v Bratislavě tě bylo možné spatřit na hlavním pódiu, ale v ten samý čas hrál Plexo a Mugis na vedlejší stagi. Nebál ses, že si vzájemně budete krást fanoušky? Nebyl to trochu bratrovražedný boj?

Jsme v kontaktu, pokud se někde střetneme, ale nevoláme si. Každý toho má sám dost. Zjistil jsem to dva dny před festivalem a byl jsem z toho dost doj***ný,  protože jsme toho spolu dost zažili a přišlo mi to kontraproduktivní. Upřímně mě to mrzelo…

Ve své hudbě se často odkazuješ na víru? Jak silný jsi věřící?

Jsem věřící, ale hodně svým způsobem. (smích) Nejsem křesťan, věřím kur**sky na karmu a zatím se mi vrací, protože mám super rodinu. Mám dobrou ženu a skvělého syna. Lidé podle mě až moc přemýšlí materiálně, ale nevšímají si, zda máš vedle sebe dobrého člověka. Je mi dvaatřicet let a moje rodina mě supportuje v tom, co dělám. Mám hudbu, i když to mohlo dopadnout třeba úplně jinak a mohl jsem dělat někde ve fabrice. Snažím se k lidem chovat tak, jak bych chtěl, aby se oni chovali ke mně. Věřím na věci mezi nebem a zemí a občas cítím, že se něco stane. Nedokážu to specifikovat, ale občas mi připadá, že mi život sám našeptává.

Zaměřme se na tu změnu v tvé tvorbě. Jak moc se na Slovensku neodpouští úspěch? Češi jsou mnohdy známi jako závistivý národ, kdy se sláva jeví jako terč, do kterého je možné se strefovat. Věci z tvé nové desky se hrají v rádiích a někdo by tě mohl dnes označit jako popového hráče…

Pokud bych se mohl vrátit úplně na začátek tvé otázky, tak ten proces změny u mě nastal po albu „Trip“. Měl jsem s Grizzlym tři desky a tu poslední jsem dělal tak, že jsem měl nahraných snad padesát až šedesát věcí. Nakonec z toho bylo vybráno sedmnáct. I zpětně vím, že jsem do toho dal všechno, co jsem měl, ale stejně tak si dokážu přiznat, že ty věci už byly asi až moc tlačené na sílu. Něco jsem třeba nahrál a měl jsem ten pocit, že jsem už u sebe takovou flow slyšel, že vlastně celou tu skladbu už jsem u sebe slyšel. Potřeboval jsem prostě změnu. Tematicky jsem se motal v takovém kruhu. Jeden známý člověk mi řekl, že jsem tak moc pozitivní člověk, že nerozumí tomu, proč tvořím složité a negativní texty. Také mi poradil, že mám zkusit něco nového a měl pravdu. Zjistil jsem, že umím víc než jen odrapovat nějaký text. Hlavně mě taky začala hrozně bavit melodika. Začal jsem z tvoření hudby zase cítit radost. Začal jsem víc pracovat s hlasem a zkoušet nové polohy. Dřív jsem vydával album po roce, teď to trvalo roky dva. Bylo to právě tou změnou. Pak jsem začal vydávat singly z nové desky a lidi si mysleli, že mi ze dne na den přeplo. Trvalo to dva roky, jen ten výsledek dostali lidi až o něco později. Druhou věcí nového alba je obsah. Pokud tomu dáš šanci a poslechneš si jej, upřímně ti povím, že jsem nikdy neudělal album, které by bylo víc real. Lidí jsem pustil do svého nitra, ale chápu, že některým to může přijít jako, že se udělalo něco komerčního. Tahle hudba ale nebyla dělána intenčně.

Chápu tu změnu v tvorbě, ale vnímám i ten názorový a myšlenkový obrod. Bylo za tím i něco víc?

Celé to asi začalo tím, že jsme měli v manželství náročné období. Celé to končilo právě po albu trip, kdy jsem asi sedm týdnů nebyl doma reálně a mentálně tak dva měsíce. Tehdy jsem si všechno ještě dělal sám. Děkuju proto mému manažerovi, který mi teď se vším pomáhá. Je mojí záchranou, jinak bych se z toho všeho asi zbláznil. Udělal jsem už hodně rozhovorů, ale až tobě tu teď vlastně říkám, jak to celé vzniklo. Dostali jsme se svou ženou šanci přemýšlet, zda je toto ten život, který chceme vést. Vznikla skladba „Znovu“ a potom „Musím ísť“. Právě u toho byl ten začátek. Pak přicházela ta fáze, kdy se to z negativních věcí přehouplo někam jinam a náš vztah dostal ještě silnější impulz. Potom se to začalo přetvářet do pozitivní atmosféry, a když jsem měl takhle nahraných už deset věcí, napadlo mě z toho udělat jeden velký koncept. Nikdo to tu doposud takto neudělal. Je to velká dávka emocí, ale už jsem starej ko**t a nepotřebuju si hrát na drsnýho kluka. To album beru jako největší vyjádření vděku své ženě, jaké jsem mohl udělat. Přežila si se mnou velká ho**a…

I díky té provázanosti s deskou je tolik vytěžována ve tvých klipech? Kdo přišel s tou možností zahrát si v nich? Nepřipravuješ ji nenápadně pro velké filmové plátno?

(smích) To určitě ne. Je to o tom, že poprvé jsem ji využil ve skladbě „Zázrak“, protože ta věc byla o ní. Přišlo by mi to jako blbost to točit s někým jiným, když je to o ní. Ona se naopak začala více angažovat ve focení a modelingu a taky si řekla, že se nebude fotit s žádným jiným chlapem. Přestože žijeme v divném světě, tak jsem se za ten čas nedotkl jiné ženy a jsem ji věrný. A teď řešíme už strašně věcí spolu. A proč ji třeba nezkusit pomoci se zviditelnit, když ona tak pomohla mně?

Momo třeba svou drahou polovičku využil několikrát i ve svých skladbách. Dočkáme se toho i u vás?

Ne, tohle asi nedopadne… (smích) Podle mě umí zpívat pěkně, jen to ještě sama nezjistila. Když se ale ještě vrátím k předešlé otázce, tak jistě budeš souhlasit, že je blbost udělat album „Romeo a Julie“, který je o nás dvou, a pak klipy točit s nějakou cizí babou.

Ten příběh od Shakespeara končí ale tragicky…

(smích) Máš pravdu, ale já věřím, že náš příběh není s tím druhým zase tak spjatý. Spíš ten název vznikl tak, že se moje žena jmenuje Julie a tohle bylo první, co mě napadlo. I když ti může to album připadat jako jedna velká dávka romantiky, tak to má osmnáct věcí, ve kterých jsou romantické tak čtyři.  Zbytek opisuje spíše náš život. Mou prioritou bylo, aby to mělo příběh a děj.

Tvořit album s konceptem není jednoduché. Byla to pro tebe výzva?

Byla to extrémní výzva udělat album, ve kterém se věnuješ svému vztahu a neudělat z toho paskvil. Všechny své desky miluju, ale tohle je první, které si rád znovu pustím, i když jsem jako vždy přeposlouchaný všeho ze studia. Jsem upřímně spokojený s tím, co jsem vytvořil. 

Prošel sis ale dost velkým vývojem a někteří staří fanoušci ze starých časů by už nemuseli mít pro nové materiály pochopení. Nebojíš se toho, že sis je od sebe odehnal?

Samozřejmě jsem nad tím vším už uvažoval. Bylo mi jasné, že některým to vonět prostě nebude. Byl bych jen rád, kdyby tu desku pochopili a pochopili i mě, proč jsem to udělal právě takto. Kdo mě zná, tak ví, že tu hudbu ani jinak udělat neumím. Vždy to vychází ze mě a není třeba řešit formu, jakou to má. Při práci na té desce jsem řešil nejvíc svůj vztah a právě na tom mi záleželo. Lidi dnes dělají egotripy nebo nahrají tři alba o politice a nikomu to nevadí. Když ale já udělám desku o vztahu, což je podle mě nejvíc intimní záležitost, tak si na to ukazují. Já to chápu. Věřím ale, že ty věci jsou v daném žánru natolik kvalitní, že to lidé nebudou nějak zásadně špinit. Možná to nebude jejich šálek kávy, ale s tím jsem musel počítat. Musel jsem to ale udělat tak, jak to cítím. Respektuju ale fanoušky, kteří se mnou šli od začátku, a řeknou mi, že se jim tohle prostě nelíbí. Nikdo neví, ani já sám, co udělám v budoucnosti. Třeba je zase něčím potěším…

Při tvé show tu zahrála i skladba, která před pár lety lákala na jeden z ročníku tohoto festivalu Hip Hop Žije. Hraješ ji jen s ohledem na tuto adresu nebo ti nějakým způsobem přirostla k srdci?

Povím ti to upřímně, protože vím, kde má ve své show ještě mezery nebo kde jsem je měl. Tohle je jednoduchá věc, kterou zná každý. Je to pro mě při koncertě takové přemostění a uvolnění… Asi bych si před tebou měl dávat pozornost s upřímností, protože ze mě vždy vytáhneš věci, které jinde neřeknu… (smích)

RUKAHORE_SHOP_BANNER
Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012 se slabostí pro rap ze všech koutů Evropy

  • 1

Diskutuj na Bbarak.cz