Kali o svém konci: Textově jsem už na suchu. Jeden track mi trvá napsat i několik měsíců

Máme chvilku po tvém koncertu, který je premiérový na tomto festivalu. V tuhle hodinu tu ještě nikdo takové publikum neměl. Nenapovědělo to organizátorům, že by sis zasloužil lepší čas nebo ses bál, jak tě zdejší návštěvníci přijmou?

Původně jsme měli mít lepší čas, měli jsme hrát okolo deváté večer, ale my jsme tuhle dobu chtěli i kvůli tomu, že už jsme tři dny na cestách, po třech koncertech a chtěli jsme jet už domů k rodinám. Druhá věc je právě ta, kterou ty zmiňuješ. Chtěl jsem vidět, jestli na nás lidi dojdou v tuhle brzkou hodinu. Pokud bych tu být neměl, tak tu ty lidi nebudou. Pak by se mi potvrdilo to, proč jsem nevystupoval na předešlých ročnících. Máme strašnou radost z toho, jak to celé dopadlo. V příštím roce jsem neměl v plánu dorazit, ale Osťo takhle vyhajpoval… Příští rok je vlastně posledním rokem, ve kterém budu jezdit koncerty, a na konci končím s hudbou.

Máme šestý ročník festivalu, který se honosí nálepkou toho nejlepšího z české a slovenské scény. Proč jsi tedy vystoupil až teď? Odmítl jsi některé ročníky ty nebo jsi zván nebyl?

Máš pravdu, že jsem odmítl všechny ročníky, které doposud byly. Nebylo to kvůli tomu, že bych měl špatné zkušenosti s chlapci, kteří to tu organizují. Pravdou je, že já a Peter Pann už delší dobu neděláme striktně hip-hop, tak jsem měl pocit, že na tento festival nepatříme. Bál jsem se, přiznám se…nebudu si tu hrát na tvrďáka…bál jsem se, že nedostaneme feedback od lidí pod pódiem a nebo po nás dokonce budou házet nějaká rajčata. Tohle byly ty obavy, proč jsem to celou tu dobu odmítal. Nebylo v tom nic osobního. Čtvrtý ročník jsme to přijali, dorazili jsme, Peter Pann se na hlavním pódiu už zapojil a asi vteřinu potom přišla obrovská bouřka a evakuovali celý areál. A já to vzal tenkrát jako znamení, že tu asi vážně hrát nemám… Na tento ročník mi volal Osťo a říkal, že musím dorazit, že mě tu ti lidi chtějí. Přál jsem si hrát v tuhle hodinu a bylo to super.

Přítomným tvé show nemohl uniknout emotivní závěr, kdy jsi potvrdil účast na dalším ročníku a přislíbil, že ten honorář věnuješ na dobrou věc. Bylo to nějak plánované a už máš v hlavě nápad, co tím podpoříš?

Naplánované to vůbec nebylo, Osťo moc dobře ví, že jsem strašně spontánní člověk, a že když jsem v těch emocích, tak mě dokáže namotat na cokoliv. Přesně toho využil a přišel na hlavní pódium. Já si v ten moment řekl, dobře, jdeme do toho, je to pro dobrou věc. Přiznám se, že těch koncertů mám fakt moc, a tento honorář mě nedostane do bídy, když ho věnuju někomu jinému, komu může pomoci. Já za sebe dávám hodně peněz mimo kameru a média lidem, kteří to potřebují, a nepotřebuji za to publicitu. Možná, že tímto uděláme ten další ročník zase o něco zajímavější, když lidi budou vědět, že tím podpoří dobrou věc. Zatím nevím, na co ty peníze půjdou, ale bylo by super, kdyby ten dotyčný, kterého obdarujeme, tu byl na stagi s námi a převzal si to za potlesku lidí. Věřím, že mi s tím organizátoři pomůžou. Já osobně jsem pro děti, které mají nějakou chorobu, nebo rodiče, kteří to finančně z nějakého důvodu nezvládají, a potřebují pomoc.

Zmiňoval jsi tu konec kariéry, který možná bude pro mnohé velkým zklamáním. Není to poprvé, co takto uvažuješ. Proč by měl být příští rok tvůj konec definitivní a co tě k tomu vedlo?

Už v roce 2016 jsme si mysleli, že máme takový vrchol. Koncertně to tak vypadalo, ale já jsem říkal už v roce 2011, že chci skončit… (smích) Tehdy to ale bylo kvůli penězům, které jsem už neměl na to, abych mohl fungovat dál. Potom se začalo víc dařit, proto jsem to mohl začít do hudby zase vkládat. Teď je to ale o tom, že se už cítím vyčerpaný a nemám lidem co dát a v hudbě co říct. Mohl bych začít rapovat o tom, že mám taková a taková auta, ale proč? Nemám problém rapovat dál, ale myslím, že už bych pak rapoval o pi******ch. Myslím, že je dobré odejít na vrcholu.

Cítíš se tedy vypsaný?

Přesně tak a rapuju o tom i v jednom tracku, který vyjde na konci tohoto roku. Omlouvám se v něm fanouškům a zmiňuju, že hudba mi už nedává to, co od ní potřebuju. Já tu hudbu miluju natolik, že ji nechci ždímat. Někdo řekne, že to je jen mediální tah, ale ten můj konec je možná přesvědčí. Peníze z toho jsou krásné, ale už bych ji jen ždímal a nedával ji něco sám. Textově jsem už na suchu a na dně. Jeden track mi trvá napsat i několik měsíců a některé featy už musím rušit, neboť už to jednoduše nedokážu ani napsat. Poslední věc je ta, že mám 35 let, a chtěl bych už rodinu a dítě. Chtěl bych toto všechno už bez té hudby. Doufám, že až budu končit za rok tu kariéru, tak budu mít už v rukou potomka.

Úplně se odepnout od hudby ale nebude nic jednoduchého, když se kolem ní motáš i v zákulisí. Vím, že jsi zaplatil album Fejbs a dáváš i dalším příležitost. Budeš tedy v roli skrytého pozorovatele, který bude otvírat dveře talentovaným tvářím?

My jsme toho takhle udělali s Petrem Pannem už více, že jsme podpořili někoho album nebo zaplatili videoklipy. Dělali jsme to u lidí, u kterých jsme si mysleli, že to má význam bez toho, abychom to chtěli zpět. Po mém konci bude asi záležet hlavně na tom, jak na tom budu finančně já… (smích) Určitě tu scénu ale budu sledovat, a pokud si to budu moct dovolit, tak určitě někomu pomůžu. Je těžké si dnes ale najít někoho, komu pomoci a nebát se, že nezůstane nohami na zemi. Myslím, že já s Petrem Pannem jsme za těch deset let zůstali a neuletěli jsme si na slávě.

Patříš k elitě slovenské scény, přesto budíš stále dojmem člověka z lidu. Sám jsi naznačil, že stojíš i po deseti letech nohami pevně na zemi. Je to pro tebe klíčové si zachovat ten kontakt s lidmi a neuzavřít se do té ulity, ve které často celebrity schované jsou?

Nejprve jsme to ani nevnímali a šlo to tak nějak samo, že i lidi říkali, že jsme normální. Nám to ale nedocházelo. Teď už si to uvědomujeme a nechceme z toho vybočit. Já i Peter Pann vedeme normální životy jako každý jiný, máme přítelkyně, chodíme do lesa na procházky, jezdíme na kole, navštěvujeme svoje rodiny. Myslím si, že to je i jeden z důvodů, proč máme tolik fanoušků i dnes. Já jsem moc rád za to, že mám kolem sebe lidi, které mám, protože oni mě pomáhají při tom všem okolo. Jak se říká: Vrána k vráně sedá…

Plánuješ na konec své kariéry něco velkého? Přeci jen vydat album není pro mnohé to pravé ořechové… co třeba nějaký nezapomenutelný koncert nebo něco úplně nečekaného?

Úplně na počátku nás napadla myšlenka vydat výběrovku o dvou CD s živou kapelou. Když si ale vezmeš, že by to celé měla dělat živá kapela, je to složitější, než kdyby to dělal jeden producent, což je jasné, že bych to nestihl asi udělat a deadline nestihám. Chtěli jsme to vydat v prosinci tohoto roku. Nakonec ale vydám věci, které jsem měl nahrané, ale ven jsem je nedal. Tyhle tracky jsem přerapoval do jiných beatů a půjde to ven na konci tohoto roku. Nemá to koncept, je tam všechno, od rocku, po pop house a rap. Na konci příštího roku udělám rozlučkové koncerty a můj poslední koncert bude 29. prosince roku 2019. Je to den, kdy mám narozeniny.

V závěru tohoto roku se koná v O2 Aréně souboj dvou lidí, kteří jsou ti velmi blízcí. Koho tipuješ na vítěze?

Bráško, to je těžké říct… (smích) Oba chlapce mám hrozně rád, oba cením a mám je rád i jako lidi. Měl jsem možnost být čtyři dny s Patrikem na Islandu, kde jsme točili klip. Paťo hodně maká, Marpo je velký rváč. Já tipuju Marpa, ale cením Paťa, že do toho šel, protože takové koule by tu nikdo jinej neměl. Byl bych rád, kdyby to skončilo remizou. Jednoznačné to určitě nebude. Marpo dělá thaibox, ale Paťo hodně trénuje, má silné ruce a umí se hýbat. Myslím si, že na body by měl vyhrát Marpo, ale kdyby vyhrál Paťo, vůbec nebudu překvapený.