Sdílej
Velmi specifickou tváří na české scéně je i Jimmy Dickson, který jako nový sensei lásky zvolil kratší pseudonym Jickson. Pamatuji si jeho první zpívané refrény skryté za vokodér na plackách MAAT i jeho první krůčky egocentrickými texty, které mu zůstaly do dnes. Nevím, zda se jedná o pózu, nebo i u něj v bytě sněží právě jako na vrcholcích Krkonoš, ale svou posluchačskou základnu to má a na naše poměry i vcelku slušně početnou. Prvním plusem je znatelný posun, neboť od předešlých nosičů je znát vývoj. To je prostě neoddiskutovatelné.
Obsah není pro límečkové hltátory generačních mouder. Jickson se chce jako každý mladý člověk bavit a nastavuje takovou tvář, aby byl davem následován jako král mejdanu. Ono celé Yzo vsází na hereckou etudu, se kterou by nebylo těžké prorazit i Broadway. Občas je to komické, občas to člověka baví, záleží jen na vás, jestli na jejich hru přistoupíte a necháte se strhnout svobodnou myslí a chutí užívat si každý západ slunce. „Origami“ nabízí tedy klasickou problematiku okolo zábavy, závisti, upevňování a dokazování moci za účasti ostatních vlků ze smečky. Chci se bavit, sežeremu mu všechny jeho vrtochy, ale opravdu mě nezajímá, kolik stálo jeho tetování a že ho chce mít asi i mezi prsty na nohou.
Je nutné dávat prostor novým postupům v projevu a já mohu pochválit snahu Jicksona hrát si v každém svém tracku s barvou hlasu a tlačit na pilu, co z něj vytáhnout jde. Občas mám problém z vejskáním až mutováním, ale za velkou louží to funguje, tak proč neotevřít oči patriotovi starých prvků a dát šanci i něčemu novému. Bohužel se mi však zdá, že občas je flow způsobena horšími textařskými schopnostmi, kdy občasné dotahování nebo zkracování souvisí s nevychytáním slabik a arytmických šolichů.
Jickson prokazuje znalosti ve filmu citováním několika snímků nebo známých postav. Baví mě nadsázka v hávu kapitána Jardy Jágra a jsem přesvědčen, že i člen Yzo Empire by dokázal mít v kladnu před sebou plné publikum. Hosté nejsou žádným překvapením a nejsem schopný asi rozklíčovat, jestli jsou přínosem. V rapu se pohybují mnohdy na úrovni autora celé desky, bohužel svou flow a obsahem zní často jako imitátoři a je problém rozeznat jednotlivého hráče na stopě. To už je úděl tohoto subžánru, který je specifický a zároveň velmi svazující. Snad jen charisma Jackpota bych ocenil nad všemi a samozřejmě poznáte na první signáli i jméno Gumbgu, které se prezentuje ve slovenském jazyce.
Produkce jsou na velmi dobré úrovni a dokážou konkurovat vyspělým rapovým velmocem. Je znát, že Jickson sleduje dění na západ od něj a nebrání se inspirovat. Na albu „Origami“ opět dokazuje, že staví desku pro české publikum, kde však jen jazyková bariéra je tím problémem, proč se zdá být expandování za hranice velkým oříškem. I tak ale můžeme brát s povděkem jeho přínos jako důkaz, že český rap není zase až tak v prdeli a máme tu producenty, kteří sice notně vykrádají, ale umí vařit tak, že se to s přimhouřeným okem snese nejpřísnější měřítka.
Český samuraj možná svůj meč neovládá tak směle jako rodáci ze země vycházejícího slunce, ale myslím, že prokázal, že ve svém rybníčku patří k tomu nejlepšímu, co je v současné době k dostání. Oproti desce Logica jsem se u poslechu nemusel několikrát zhrozit s oroseným čelem, přesto i zde najdete v tracklistu slabší kusy a po několikátém poslechu už vám některé vtipy přijdou ohrané. Přistoupil jsem na Jicksonovu hru a „Origami“ mě dokázalo zaujmout, ale s povděkem ho zase odložím. Nebráním se tomu ho ale zaslechnout naživo, neboť myslím, že právě na stagi bude tento materiál fungovat na výbornou a kompenzovat hodiny práce, které autor do jeho tvorby vložil.
6/10
Už jsi četl?
