Sdílej
Z toho všeho se ti musí zákonitě točit hlava kolem. Uspěchaná doba, člověk se pomalu nestihne ani rozkoukat a už je dospělý, plní společenské požadavky a než si život trochu užije, jeho zdraví a věk signalizují konec, šlus, ende. Víš jak, ono to tak tmavé být nemusí, stačí jen naslouchat svému úsudku a nenechat se ovlivňovat poptávkou, nezakládat své názory na tom, co si kde slyšel a umět se normálně nadechnout a rozhodnout. Zastav se a rozhlídni! Revoluce může začít dnes, třeba i zítra, ale tohle není o cinkání klíčů v davu, tohle je odpor jednotlivce.
Idea během své kariéry zřejmě nikdy nevolil nejsnadnější cestu. I díky tomu se pod jeho skladbami na Youtube objevují názory, že se jedná o nedoceněnou osobnost tuzemského rapu. Jeho přístup byl vždy odlišný, ale znázorňoval odhodlanost a zapálení pro věc. I díky němu vyje smečka Ty Nikdy již delší dobu a patří k tomu nejzajímavějšímu, co český rap nabízí. Aktivita je samozřejmost. I proto zde máme druhé sólové dítko, na kterém se makalo přes dva roky.
Ono to bylo asi dobře, že se mezitím stihl podílet na druhé stájové desce a rozdat celou řadu hostovaček, protože tohle dílo již podle přístupu, obsahu a zpracování potřebuje čas. A nepotřeboval jej jen samotný autor, ale potřebovat ho bude i posluchač. Idea sáhl po producentech, kteří netvoří podle klasických šablon, ale nutno podotknout, že podobné zvuky třeba na Ostrovech fungují. Bylo jen otázkou času, kdo je přenese do našeho prostředí. A asi je i dobře, že se o to významně nepokusil nějaký nováček.
Hudební podklady jsou jednou velkou neznámou, které vás připoutají atypickými zvuky a bicími linkami, ale ne pro každého budou magnetem. Ve složitosti je kouzlo, ale možná zde dojde k velkému nepochopení, jako třeba u alternativní partičky WWW. Idea se tímto tahem stane zřejmě ještě více nedoceněným. Je to ale dáno i dobou, která se bojí přemýšlet a stačí ji málo. Ještě před patnácti lety by celá řada opěvovaných artiklů neobstála, ale dneska prostě jo. Přemýšlet a vnímat bolí.
„Tempo“ je neotřelým materiálem nejen po instrumentální stránce. Idea se opět houpe ve změti přirovnání a skrytých významů. Na jedné straně poukazuje na hektickou dobu interpreta, který je obětí trhu a nudných bubnů, pak hovoří o uspěchaném životě dnešních lidí a stádovitosti. Jen málo kdo pak má svou identitu. Zároveň nahlížíme do hlubšího nitra samotného autora, který dává citelně najevo, že na jednu stranu miluje hudbu, ale na tu druhou jej obtěžuje to, co je se showbyznysem spojené. Celý tenhle kolos z něj vysává energii, ale zároveň mu ji dává. Vše má dvě strany mince a záleží na tobě, jak moc se tím necháš pohltit.
Účast Bow Wondera byla snad i povinností, neboť celá řada fanoušků se dožaduje pokračování Boybandu. Překvapením je zcela jistě účast Paina, který obstál projevem, ale ve svých řádcích nic moc revolučního neřekl. Laura Weng se pak stává osvědčenou spojkou s celou stájí Ty Nikdy. Dvanáct skladeb v tracklistu je v případě tohoto experimentálního počinu asi tak ideální sousto.
Bude hodně záležet na posluchačích, jak moc se otevřou tomuto albu. Obávám se, že to nebude tak, jak to učinil Idea vůči nim. Výsledek je rozhodně poutavý, ale natolik odlišný, že nebude u mnoha párů uší pochopený. Třeba i já jsem četl špatně mezi řádky, které mnohdy ukrývají pocity zabalené ve změti vtipných i trefných přirovnání. Pokud ale autor cení více jednoho vnímavého fanouška než sto povrchních, tak je to asi v pořádku a výsledek práce splní očekávání. Na koncertech by se ale nebránil určitě využití živé kapely, která by mohla ty emoce podtrhnout.
7/10
