Videosingl z Evidencovy sólovky Weather or Not, která vyjde na začátku roku 2018, ukazuje, že dobrý nápad je polovina úspěchu.
Jiggova pěkně animovaná pastva pro oči připomíná první animáky z první poloviny poloviny dvacátého století, na které se ještě chodilo do kina. Vlastně do biografu.
Oproti To Pimp a Buttefly promoval K-Dot své letošní LP řadou videoklipů a na všechny se kouká dobře. V čele stojí vizuál k nejpopulárnější písni z alba.
V rohu mezi nezávislými interprety se krčí produkující L’Orange, jenž přišel s originálním námětem, skvělým hereckým výkonem a okouzlujícím vizuálním zpracováním, ve videoklipu ke skladbě Blame the Author.
Otevřený rozhovor dvou lidí, z nichž každý reprezentuje svojí rasu. Video je v podstatě jednoduché, námět a výkony protagonistů ale dodávají celé věci nesmírnou autenticitu.
Za střih, práci s efekty a kameru, šikovně proplouvající davem Joeyho fans, si zaslouží zmínku tenhle videoklip k desce ALL-AMERIKKKAN BADA$$. Jen ten konec scénáristé tak nějak přepálili…
Řezník je sám o sobě šikovným vizualistou. A z produkce Reel Wolf byste našli kandidáta na doporučený klip každý rok. Pro nás je minimálně sympatické vidět v roce 2017 nějaké světácké spojení české a zámořské alchymie. Z torontské audiovizuální sklizně letos taky doporučujeme filmový klip k jejich tracku Sinematic.
Teprve čtrnáctiletá floridská rapperka Danielle Bregoli ilustruje události v "internetovém" světě hip hopu v roce 2017 a ukazuje, že cesta na stage už nevede jen přes street nebo TV. Stačí být pilně aktivní na sociálních sítích. Bhad Bhabie mnozí odkopávají coby malého smrkáče, jiní v ní vidí příslib do budoucna. Už tím se postarala tahle malá holka letos o menší humbuk.
Jeden z nejsledovanějších videoklipů roku pracuje s prostou psychologií – člověk tak nějak zapomíná na vlastní problémy, když vidí jiné lidi se spontánně a nefalšovaně veselit uprostřed něčeho, co by leckdo označil za ruiny. Tady to zafungovalo.
Sedmadvacetiltý svěřenec Dreamville Records přistupoval k obrazovému zpracování tracku Hereditary ze svého letošního debutu The Never Story opravdu pečlivě a máme tu příběhový vizuál s téměř filmovými kvalitami.
Tyler se musel v případě nového videa Who Dat Boy z desky Flower Boy opět utrhnout ze řetězu. A nesmí samozřejmě chybět vtipná tečka na závěr.
Doggův pětačtyřicetiminutový snímek, doprovazející jeho loňskou desku Neva Left, jsme zařadili vzhledem ke stopáži o délce poloviny celovečerního snímku jako takovou menší výjimku. Jasně, nejde tu o hudební klip, a tak by si snímek Neva Left zasloužil diskvalifikaci, jde ale také o kreativní způsob, jakým obrazově rozvíjet náladu svého nosiče…
… J. Cole nám ukázal, že to jde udělat i opačně a v krátkém klipu o délce něco kolem sedmdesáti vteřin řekne všechno podstatné. Vizuální pozlátko má důvtip. Načasování Coleovy sloky s nástupem policejního komanda je přímo brilantní. Jedná se však jen o zkrácenou verzi vizuálu, který vyšel už na začátku roku.
Chcete bejt opravdu real interpret? Natočte videoklip ze svého pohledu. To už tu sice bylo několikrát, tady se ale sugestivní prostředek sešel s koukatelným scénářem.
Nejvýraznější podívaná k poslednímu dílu s Bronsoliniho série Blue Chips v podobě Let Me Breathe sice zrovna nepatří k největšímu zlatu, který kdy Action nahrál, samotné video ale opět jendoduše groteskní kousek.
Nevím, co ve mě vyvolává větší otřes. Jestli Dannyho tvorba nebo inspirace morbidními osmdesátkovými sitcomy. Záměr? Pochopitelně.