Sdílej
Asi v polovině minulého roku vylezla na povrch zemský jedna z mnoha kompilací přinášející nějaký ten nový hip hopový chléb na scénu. Mám na mysli již třetí pokračování kompilací s docela striktním názvem Soundbombing, vycházivší na Rawkus records. Laťka byla z předešlých dílů nasazena hodně vysoko a tak jsem byl pln očekávání, cože mi tato, mimochodem 17ti tracková a přibližně hodinová, směsice hudby dokáže nabídnout. Ano, překvapení se opravdu konalo, ale je otázkou, zda-li v tom pravém slova smyslu, poněvadž po prostudování bookletu a všech účinkujících jsem toho, minimálně z hudební, tedy produkční stránky, čekal poněkud více. Ani dostatečně prověřená producentská jména typu Hi teka, Rockwildera, DJ Quika, Beatnuts nebo i Q-tipa, mě po poslechu nedokázaly ubránit dojmu, že je dotyčné album měkkčího kalibru a do striktnosti, což jistě nejen já rád, má na hony daleko. Inu, abych nebyl zase tolik přísný, je jasné, že výjimky se tu najdou, ale dají se spočítat snad na prstech jedné ruky, což se mi ale zdá,s ohledem na počet skladeb, stejně hodně málo a pokaženou reputaci zkrátka a dobře nespraví. Mezi solidnější beaty na desce bych zařadil hned titulní „The life“, pak pecku podobného jména „My life“, hned v závětří pak „Round and round“ a třeba i píseň zvanou „What lies beneath“, ve které vokální složku obstarává Q-tip, ale o tom všem až za chvilku. Většina instrumentálek postrádá, jak bych tak řekl, živou vodu, která by jim dodala na svěžesti, šlapavosti a potažmo nenudnosti hned po prvním poslechu, což pro dlouhohrající počin není jistě dobrá vizitka což? Ohledně vokální stránky, nebo-li repingu, jak chcete, tu tolika záporných mínusek, jako u produkční stránky, nenajdete, což ale vzhledem k renomé pánů artistů není až tak podivuhodné. Postupně se zde například nechají slyšet jak Q-tip, Phaorahe Monch, Mos Def, Talib Kweli, Common. Black Thought, Cocoa Brovaz či Kool G Rap, tak i třebas Missy Elliott nebo Method man, který mimochodem featuringuje na alba ostatních umělců jak o život, takže žádný překvapení, že je i na této kompilaci. Také jsem zaznamenal obrovské množství nazpívaných vokálů u refrénů, které sice někdy nejsou na škodu, ale všeho s mírou, heslo nejen mé. Že bude většina skladeb obsahovat měkké a vyzpívávané refrény, převážně od ženských interpretek, jsem tedy nečekal a nutno podotknout, že hranice vkusu a míry, alespoň pro mne, byla překročena nehorázně. Je to zkrátka bohužel dnešní standart, vše míchat s Rhytm and Blues, jež momentálně prožívá obrovskej boom nejen ve státech a vydávat je pod jménem Hip hop. Nepopírám, že se to jistě za oceánem hodně dobře prodává, ale to pro nás, známé to evropské hudební gurmány, není rozhodující a obávám se, že si zde Soundbomimg mnoho přívrženců nenajde. Pokud se mýlím, dejte vědět. Po celkem nadějných prvních dvou dílech kompilace je to určitě škoda a za rýl hip hápem se holt budeme muset poohlédnout na jiném písečku, písečku, který nejde ruku v ruce s nejmodernějšími hudebními trendy, písečku, který si i v roce 2003 udržuje statut striktnosti, vkusu i kvality. Hodnotím tedy průměrnou známkou pět a jsem zvědav případně na čtvrté pokračování kompilace, přijde-li vůbec ještě nějaké.
Už jsi četl?
