Sdílej
Rap je nevyzpytatelnou disciplínou, ve které je sláva a pozornost vratká. Obecně vnímám složitější se udržet na vrcholu než vystřelit rychle vzhůru. Obhájit své pozice není jednoduchou disciplínou, když obecně v našich končinách platí pravidlo, že první deska je nejhladovější a postupným rozšiřováním diskografie se ten zápal vytrácí. Najdou se ale i tací, kteří tento kolorit boří a umí přihodit vždy něco navíc, čím se udrží relevantní třeba i pro generace, které by hodnotami mohly souznít již se služebně mladšími. Strašnický král Smack se dá bez nadsázky označit za něco, co se zdejšímu prostředí dlouhodobě vymyká a generuje to úspěch.
Vládce značky Archetyp 51 se udržuje ve velmi dobré tvůrčí kondici také v roce 2023. Bylo zajímavé sledovat, jak se popasuje s další fází své hudební cesty po úspěšné sérii „Chimera“. Při vzniku nového disku vsadil na jediného producenta Huclberry, kterého si prověřil již před lety skrze EP „160“. V roce 2018 to fungovalo, tak proč by nemohlo i nyní.
Kvalitní podklady připravily úrodnou půdu pro majitele charismatického hlasu a flow, který je ve svých názorech zdravě striktní a i po tolika skladbách a deskách má stále co říct. „End 2 End“ startuje hned velmi silnou záležitostí „Každej z vás“, ve které se můžeme ujistit, že fanoušci nejsou pro Smacka jen rohlíky na krámě a bylo těžké je získat. I přes cenu rizika a finančních ztrát se to nakonec podařilo, čímž se dostáváme k tradičnímu příběhu vzestupu, hodin dřiny a potu.
Kvalita však po této skladbě rozhodně neklesá. „Tak jo“ má příjemný melancholický nádech a dává za pravdu autorovi, že v uspěchané době je třeba soustřeďovat mysl a energii tam, kde to každý uzná za vhodné. Pevné hodnoty, pevný názor a postoj, neuhýbání ani o centimetr. „Dřív říkali ach jo, dnes říkají ach a jo….,“ rezonuje posluchačem stejně jako pasáže, ve kterých je patrné, že z nepřejícího davu se stává dav oddaných.
„End 2 End“ vykazuje prakticky všechna tradiční témata, ale zvyklostem se vymyká právě zpracováním v doprovodu se skvělou technikou a kadencí. Odkazů zaobírajících se vděčností koncového zákazníka je tu více a než jen v úvodní skladbě a prakticky je hybnou silou. Dokládá to uvědomění Smacka, že bez nich to prostě nejde a hudba se dělá pro lidi, stejně jako fotbal. Při poslechu nechybí vzpomínka na milovanou Slavii a bouřlivou Tribunu Sever, která v minulosti také nebyla plná do posledního místečka. Vše vyšperkovává lehké pohrdání hmotnými statky.
Jediným hostem na albu je ostrovní P Money, který vhodně zapadá do konceptu a je sympatickým zpestřením. „Frodo“ dál pokračuje v signálu, že Smack se nechce zalíbit, jde si vlastní cestou a snaží se vypiplat výsledek k dokonalosti. Zároveň poukazuje na zkostnatělé lokální vody, kde se bez ostychu vykrádá myšlenek i pasáží, které už někdy někdo použil.
Nechybí ale i odkaz na systém, proti kterému Smack dlouhodobě vystupuje. „Co když“ parádně reflektuje postřehy, které mnohdy nedávají smysl a poukazují na společenský bizár. Pokračuje to i skladbou „Nines“, ve které nechybí láska k zakázanému ovoci, ale i sebepoznání skrze sebe samotného a okolí, že dvojnásob platí pravidlo „dobrý sluha, zlý pán“. A vzkaz politikům je apelem, nad kterým je vhodné se zamyslet.
Vážnější témata střídají oddychové věci, které nepostrádají rapové mechanismy a zvyklosti. To k té game patří a v podání Smacka nenudí. I po letech nesesazený český král grime music umí zatopit pod kotlem a přiložit tak, aby plamen byl tak akorát. „End 2 End“ vykazuje celou řadu silných momentů a posluchače utvrzuje v tom, že svou pozornost a přízeň vložil do správných rukou. Tohle album se zcela jistě přihlásí o korunku pro release roku, možná rozšíří i sbírku Andělů, ale především dává jasně najevo, že Smack dokáže držet krok s dobou a sám udávat tempo i třeba v konkurenci služebně mladších.
9/10
Už jsi četl?
