Robin Zoot: Nejsem amatér, protože amatér by řekl, že každá moje skladba je nejlepší a každý nový album taky

Jméno Robin Zoot není v druhé polovině roku 2023 tuzemskému rapovému publiku nutné dlouze představovat. Hrdý patriot ze sudetské oblasti, který má v krvi zakódované PSČ 400, se již do podvědomí vklínil svou studiovou aktivitou, která čítá hned celou řadu silných momentů. Součástka labelu Milion+ však nelení a maká na dalším projektu. Na letošním festivalu Votvírák jsme měli možnost s ním prohodit kus řeči a věc se stočila nejen na budoucnost, ale i na trochu té minulosti.

Po dlouhé době tvář z Milion+, se kterou se na Bbarak.cz realizuje rozhovor a jsem rád, že sis na nás ten čas udělal. Hned v úvodu by mě zajímalo, co pro tebe znamená poštovní směrovací číslo 400?

Život. Je to místo, které žiju, co jsem žil a žít budu. Je to celej můj svět.

Nějakou chvíli si ale žil také v Praze. Byl ten návrat tedy o tom, že tě ta rodná hrouda táhla zpět?

Bylo to hlavně o lidech. U nás máme takovej specifickej livestyle. Je tam úplně jedno, jestli máš peníze nebo je nemáš. Všechno, co se řekne, tak platí… a když to neplatí, tak se to vyřeší. Praha je uskupení lidí, kde každý hraje sám za sebe. Nikdo z nich nemá páteř a mě se tam jakoby nelíbilo.

Je to tedy o vysávání energie a nulové důvěře v okolí? Ty jsi tam tehdy spolupracoval s labelem A51, panovalo to i v téhle komunitě?

Já jsem to teď nemyslel jakože hudebně. Myslel jsem to spíš lidsky, že mi tam nebylo příjemně. Všechny ty crews, který tam fungovaly, tak fungovaly tak, že se viděj, jen když na to maj náladu. Já byl v Ústí zvyklej na to, že se vidíme každej den, devět hodin denně, a když se nevidíme, tak spíme.

Nebyly potom ambice se třeba přesunout za lidmi z Milion+ do Pardubic?

Přemejšlel jsem nad tím hodně krát, ale tam už je to čistě jen o „profesionálním“ bydlení. To, co chci ale od svý tvorby, je tam, kde mám svý kamarády na denní bázi. Se kterýma nemusím řešit jen hudbu, ale můžeme spolu řešit i dětinský p*čoviny.

Proč se zrovna Pardubice staly základnou vašeho labelu? Je to sice velké krajské město ve východních Čechách, ale zrovna v tomto kraji byla rapová komunita prakticky na vymření…

To bylo z jednoduchýho hlediska. Nechci tedy mluvit za kluky, ale vadilo jim na Praze to stejný jako mně. Nezávisle na sobě vybrali Pardubice kvůli tomu, že je odtamtud Nik Tendo, a strategicky je to nejlepší místo v Český republice. Nejen co se koncertů týče… zároveň je to malý město, vyřešíš tam veškerý věci, kvůli kterým bys jinak jezdil do Prahy. Podle mě to bylo z toho důvodu, ale není to otázka úplně na mě.

Ještě bych se vrátil zpět k tvému Ústí. V pravěku českého rapu tam fungovala partička Severská Dvojka, která se dostala do celorepublikového podvědomí. Vnímáš sám sebe jako další generaci a směr, kterým se to tam ubírá?

Já si nemyslím, že jsem další generace. Já jsem jiná generace. Severská Dvojka byl snad druhý český rap, který sem tenkrát slyšel. Kámoš byl skejťák a starší lidi kolem něj mi tenkrát ve škole o přestávce na hajzlu dali jejich vypálený cédéčko…

Cítil si tam tehdy takové to patriotství, že někdo dává o tvým městě a místech, které sám znáš?

Líbilo se mi tenkrát, že někdo řekne třeba „kluci z Krásňáku nebo radši ze Skřivánku“… a já tam cejtil, že to je jakoby o mně. Určitě to tam ve mně něco zanechalo, ale hudebně to není nic světobornýho.

Ve svým městě si se nebál podávat pomocné ruce i těm, kteří nastupovali po tobě. Máš tohle zakódované v sobě, že chceš dalším otevírat dveře? Jde to i ruku v ruce s tím, proč ses stal porotcem v soutěži The Mag Wrap?

Jsou to dvě rozdílný věci. V rámci Ústí to máme tak, že jsme se nepoznali kvůli hudbě. Všechny ty lidi, ať už je to Vercetti, Forest Blunt nebo Shaka, jsem znal už předtím. Oni začali dělat hudbu nezávisle na mně a proč jim nepomoct, když je znám jako chábry, se kterýma mám zažito. Kdykoliv byl problém, tak tam pro mě byli. Ta hudba je pro nás Ústečáky jakoby druhořadá, my bysme se bavili i bez ní ve stejný sestavě.

Kdy se v tobě samotném začalo lámat, že by rap nemusel být jen koníček? Kdy nastal ten moment, že už je to relevantní chleba a nikoliv jen for fan?

To stále ještě nenastalo. Já to stále dělám for fun. Moje nová deska, která už je ready, jsem dělal čistě pro sebe. Ale ten zlom, kdy jsem začal přemejšlet nad tím, že je potřeba se nad tím trošku zamyslet, bylo, když se mi narodila dcera.  

Jestli se nepletu, tak to bylo během vzniku desky Pouzar…

Ano, dobře ty. To byl tehdy takový boj o všechno, kdy jsem házel mincí, jestli rap anebo byznys.

Deluxe verze alb v českém prostředí nejsou zase až tak častým jevem, ale možná se nám blýská na lepší časy, jak dokládá diskografie tvá, Ektora, Paulie Garanda či dalších. Proč jsi právě ty vsadil na tuhle minci? Bylo to o tom, že ta kapitola releasu nebyla z tvého pohledu ještě nějakým způsobem uzavřena nebo si dál chtěl jet na hypu toho, co u lidí zafungovalo?

Třeba album Pouzar bylo od A do Z zlomovej bod, tam deluxe nebyl na stole. Potom Robby Trouble bylo čistě o tom si to užít, udělat singly, který budou bavit mě a budou, doufám, bavit i lidi, což se povedlo. Tam ten deluxe na stole byl, ale tenkrát jsem ho neuchopil úplně správně, protože jsem tomu dal málo. Make Sudety Great Again bylo zase koncepční, a tam jsem o tom taky vůbec nepřemejšlel. Na nové desce, kterou budu vydávat, bude deluxe z jednoduchého důvodu, protože po tom, co vyšel Make Sudety Great Again, tak jsem za dva měsíce nahraných už třeba 15 nových tracků. Samozřejmě se to selektuje, selektuje a selektuje, ale momentálně mám nabito, jsou tam featy a ty tracky jsou dobrý, ale jsou to věci, které se vážou k tomu období. Takže teď vydám desku, která bude od A do Z hotová, ale deluxe je na stole, protože si na něm můžu jakoby dovolit mnohem více freestylu. Jestli bude deluxe, což asi bude, tak bude spíš pro mě. Na tý desce jsem se teď vykecal, baví mě, je to funny, každá věc má svůj point, ale zároveň bych chtěl udělat deluxe, třeba pět tracků, který jsou dobrý, akorát by už nezapadaly do toho původního konceptu. K tomu bych třeba přibalil ještě tři freestyle, který jsou starý dva roky, ale s chábrama se na nich u*rdáváme doteď.

Ty jsi tu zmiňoval ten freestyle, který je dnes už pro mnohé mrtvou disciplínou. Je to tedy něco, co u vás ve studiu na sessions či třeba na ulicích má své místo v přidané hodnotě?

On je freestyle a freestyle. Dřív byl freestyle kluk x buk, kluka x ruka, šuká x fuká…

Znamená to tedy, že nemáš rád takové to ploché přemýšlení na první signální a snažíš se jít na tuto disciplínu víc sofistikovaně?

Hele, můj freestyle vypadá tak, že jdu do studia, pustí se beat, nasaju ten vibe a freestyluje se třeba osm minut v kuse. Potom na ten beat freestyluju znova, jak se mi chce, a pak znova a znova. Nakonec vyberu ty nejlepší party, poskládáme to tak, aby to dávalo smysl. Ten proces je ale takovej, že je tam několik linek freestylu, občas jsou tam hovna a žvásty, ale poskládáme to. Je to furt freestyle, přímo z hlavy, udělaný za pár minut. Není to ale o tom, že bych se soustředil, jestli jsem dobře zarýmoval či tak.

Tvá diskografie už se dá počítat mezi ty početnější na tuzemské poměry. Vnímáš tam nějakou skladbu, kterou bys označil za svůj masterpiece nebo ještě taková věc nevznikla?

Nejsem amatér, protože amatér by řekl, že každá moje skladba je nejlepší, každý mý nový album je nejlepší…. ale řeknu ti to takhle. Z každýho alba od Pouzara, neposlouchám starší věci, na každý tý desce, když si ji zpětně pustím, jsou dvě tři věci, za který se nemusím, nechci říkat stydět, ale furt mě to hituje a tak nějak si říkám, jak jsem mohl tehdy takhle myslet a neustále mě to nějak překvapuje.

Kromě týmových věcí v rámci stáje sis ale zvykl operovat na vlastní pěst. Umíš si dnes vůbec ještě představit, že by si založil nějakou crew a fungoval v ní jako jeden z členů? Pokud bych si mohl dovolit spekulovat, mohl by to být třeba Viktor Sheen, se kterým sis na společných věcech hodně sedl?

Viktor Sheen je my bro, pár měsíců zpátky jsme spolu byli s rodinama na chatě. Ale díky tomu, že máme děti, tak se vidíme tak málo. Jinak si ale umím představit s někým udělat desku. Těch lidí je málo, ale umím. Neumím si ale představit, že bychom to dělali na dálku. Když s někým někdy nahraju společný album, tak to bude muset být člověk, se kterým si sedneme, zaplatíme si třeba apartmán nebo hotel v Rakousku, pojedem tam na deset dní i s producentama, uděláme to na místě a už se k tomu nikdy nevrátíme. Tak jak to uděláme, tak to bude. To je pro mě jedinej způsob, jak může fungovat společný album, aby mělo hlavu a patu.

Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee

Sny většiny interpretů je po čase spojit síly s někým ze zahraničí a nahrát s nimi pecku. Je to i tvá cesta nebo v tom vidíš nějaká úskalí způsobená třeba jazykovou bariérou nebo i sumou, kterou by tě to stále a chyběla by tomu ta společná oddanost pro výsledek?

Je spousta interpretů ze zahraničí, který miluju, ale miluju je ve sluchátkách. Ani nechci slyšet nás na tracku ani si s těmi lidmi nechci za celej život dělat fotku. Podívám se na ně jako fanoušek z padesátý řady a v tom je, podle mě, to kouzlo. Tak jako já mám svý hrdiny a někdo má třeba hrdinu ve mně, tak ať to tak taky zůstane.

Pokud má někdo hrdinu v tobě a chce překročit ten práh a oslovit tě na spolupráci, jak moc těmto voláním nasloucháš? Jaké aspekty v tom hrají roli?

Co se týká beatů, tak to na mailech a ve zprávách na sociálních sítích většinou sleduju. Jsou lidi, které jsem v minulosti párkrát zkusil, ale bylo to takový amatérský. Napsat ale o feat je podle mě p*čovina.