Když Beránek rozlomil sedmou pečeť svitku, tak ztichlo celé nebe a to mlčení trvalo asi půl hodiny. Tak se píše v poslední knize Nového zákona. Tenhle biblický příběh Rakimovi učaroval natolik, že mu symbolicky věnoval název nové desky. Všechny ty polnice, apokalypsa a destrukce pozemského světa převádí do světa hudebního. Chce zničit ten stávající a postavit nové a lepší království. To není konec, ale naopak začátek. Legendární pionýr a MC, který inspiroval tisíce MC´s je konečně zpátky. Jeho třetí album mělo být na světě už v roce 2002, ale Dr. Dre měl na věc jiný názor a LP tehdy nazvané Oh, My God poslal k ledu. Vypadalo to, že nezájem ze strany labelu Aftermath vyšle Rakima definitivně do penze, ale nakonec povstal z popela jako bájný pták Fénix, řečeno slovy milovníka všemožných mysterií, symbolů a archetypů. Samozvaný God MC byl pro mě vždy hrdinou. Rakim je inovátor, opravdový mistr ceremonie, který definoval flow a proto každá jeho nová skladba je pro mě velkým zážitkem. Kombinace nezaměnitelného barytonu a masívního toku slov byla mojí malou závislostí a proto jsem po prvním poslechu zařadil The Seventh Seal mezi deset nejlepších desek uplynulého roku. Mám rád jeho nadhled, suverénní projev a přesto evidentní pokoru. Navíc s Rakimem se vrátil i ztracený synek Nick Wiz, který patřil spolu s D/R Period a Easy Mo Bee mezi mé nejoblíbenější producenty devadesátých let. Byl to právě Nick, který ukuchtil první singl “Holy Are U“, který mě totálně roztřílel a natěšil na příchod uvědomělého rappera, který plive svoje klasické rýmy typu „My rhyme flow different like a hieroglyphic, mind prolific, infinite like mathematic“. Jeho spirituální propojení s tímto světem je cítit od začátku do konce a vliv víry je markantní jak ptačí výkal na bílé teplákovce. I když tomu nejvyššímu čistě věnoval pouze jednu skladbu “Man Above“, skoro všude slyšíš odkaz na stvořitele. Většina skladeb se točí kolem nelehkého života na ulici. Ne ale tak, jak to dělá většina jeho kolegů. Žádná glorifikace gangsterského pojetí, ale opravdové překonávání reálných překážek s boží pomocí. Velmi vkusný je i druhý piánkem poladěný singl “Walk These Streets“, kde hostuje Maino (jeho album If Tomorrow Comes… je masák obecný). Rakim přidává své zkušenosti jako „Money is the only thing that get love, they say don´t let it make you, but that´s how they rate you and more you got, the more they hate you“, Maino mu v tom zdárně sekunduje a člověk jen příjemně pokyvuje do rytmu. Vůbec celá deska je naprosto uvolněná, žádná agrese, žádný spěch. Vokální samply, funk, soulový nádech, pomalejší tempo, zpívané refrény, určitě příjemná alternativa k tomu, co slyšíš v klubu. Musím se ale na druhou stranu přiznat, že první poslech byl sice úžasný, při druhém jsem už z euforie trochu vystřízlivěl a uvědomil jsem si, že jsem to s tou nominací mezi top 10 minulého roku asi přehnal. Nejsem asi dostatečně objektivní, co se týká mého oblíbence. The Seventh Seal je bezesporu nadprůměrné album, ale přesto má několik slabých stránek. Vůbec nechápu, proč album postrádá více exklusivních hostů. Na mikrofonu je nejznámější Maino, jména lidí jako Tracey Horton, IQ moc neřeknou a ani mezi producenty to není žádná sláva. Needlz, Nick Wiz, Jake One, Nottz mají na kontě kopu šlágrů, proč nepozval ale legendy typu Primo, Pete Rock, Large Pro? Vždyť na The 18th Letter vše fungovalo na výbornou? Cormega se vrátil s Born And Raised, vsadil na klasiky a vyšlo to. Přijde mi, že jméno Rakimova formátu by si prostě zasloužilo víc než místy tuctovou muziku a to se týká i celkové propagace. I samotný Rakim není bez chyby. Je vidět, že do starého železa ještě nepatří, přesto už je někdy z něho cítit únava a chvílemi vypadá jak kopie sebe sama. Mám jeho styl rád, ale moc dobře si uvědomuji, že se nikam za tu dobu neposunul a že je to v podstatě rap o rapu a o vztahu k Bohu. Nápad vysamplovat notoricky známou skladbu “Don´t Speak“(komplet úvodní pasáž i s melodií) od No Doubt asi taky nebyl zrovna ten nejlepší nápad a neprojde to ani díky tomu, že ji věnoval své zemřelé matce. Zkrátka a jasně. Album The Seventh Seal zaujme určitě ty, kteří mají k Rakimovi nějaký vztah a chtějí si užít příjemný a klidný poslech ve sluchátkách. Je fakt, že na to, jak se na album dlouho čekalo a těšilo, je to určitě zklamání. Přesto si poslech zaslouží a to tvrdím nejen z pozice skalního zaujatého fanouška.