Sdílej
Rap není fotbal, aby se v každém činu odrážel týmový duch. Zatímco na zeleném pažitu bývá sólista mnohdy počastován kosou, kdy jej soupeř vezme přes lýtka, v rapu můžete sami beztrestně proběhnout od branky k brance a s noblesou zakončit. Někdejší součástka Blakkwoodu Psycho Rhyme již více jak rok kope za svůj vlastní tým a vydat se cestou na vlastní pěst pro něj nebyl nikterak tíživý přechod, který by mu komplikoval tvůrčí život. Uměleckou pohodu a jistotu za mikrofonem v těchto dokládá svým novým albem „Liberty City“. Už asi tušíte, kolem čeho se především točil tento přátelský výslech, ale k probrání toho bylo samozřejmě mnohem více…
Už je tomu rok, co jsi opustil vyhřátý pelíšek labelu, který ti s mnohými věcmi pomáhal. Jaká to byla změna stát na vlastních nohách? Při realizaci nové desky se určitě objevovaly strasti, které jsi dřív řešit nemusel… Nelituješ svého kroku s odstupem času?
Jde o to, že když jsem byl v Blakkwoodu, tak jsem si stejně cca 90% věcí řešil sám. Kluci mi pomáhali natáčet klipy, vyřešit grafiku a bookovat koncerty, ale jde o to, že já jsem si řešil většinu sám nebo mi kluci maximálně pomáhali realizovat všechny moje požadavky, ale z určité části jsem všechny ty věci řešil sám, takže při dělání nové desky nebylo moc problémů. V podstatě grafiku, mix a master, takže studio jsem si zařizoval sám a distribuci mi pomáhala řešit Ruka Hore, čímž myslím vydání fyzických kopií a Universal music mi vydává digitální distribuci. Byl jsem tedy ready na vydání alba bez problémů, aniž bych měl nějaký zádrhel.
Přestože význam názvu desky odkazuje na jiné téma, to slovo „Liberty“ může aktuálně rezonovat mnohem více než jindy. Jak vnímáš na to, co se děje jen kousek od našich hranic a je to signál, že i ta svoboda není zadarmo?
Musím říct, že název alba jsem směřoval především k situaci ohledně covidu, ale ke konci tvorby alba se začala vyvíjet situace na Ukrajině, takže to může vyznít, že je to bráno i jako odkaz na válku mezi Ruskem a Ukrajinou. Každopádně situace se mi vůbec nelíbí a velmi doufám, že to, co se tam děje, se určitým způsobem uklidní a nebude se to dále rozšiřovat do světa.
Umíš si vůbec představit, že bys měl hudebně fungovat ve státě, kde by za nekorektní názory hrozil postih? Uměl by ses s tím smířit a tvorbu tak nějakým způsobem uzpůsobit nebo tušíš, že bys byl systémem označen za nevhodného?
Neumím si představit situaci, kdy by mi bylo zakázáno se svobodně vyjadřovat a absolutně nevím, jak bych tuhle situaci řešil. Jsem velice rád, že je situace taková, jaká je a jestli nastane někdy doba cenzury, tak asi půjdu sedět. (smích)
Na sociálních sítích jsi často zastižen s lidmi, se kterými by tě možná tvá hudební dráha nespojovala. Jak došlo k tomu napojení na jména třeba ze Žižkova (DJ Ill Rick ze Sodomy Gomory) a co vás pojí kromě divokých mejdanů? Sbíráš od něj cenné rady jako DJ a jaké jsou tvé ambice v této disciplíně? Jsi třeba i tajným fanouškem horrorcoru a uměl by sis v nějakém budoucím tracklistu představit mezi hosty i Řezníka?
V první řadě mám rád příjemné lidi, mezi které patří i DJ Ill Rick, LU2 a určitě i Řezník, se kterým se znám osobně. Především je ale technický djing moje hobby, baví mě scratch a beat juggling a celkově hraní staršího rapu či historie DJingu jako takového, takže jsem se s kluky seznámil přirozeným způsobem. Narazili jsme na sebe a měli společné zájmy. Určitě si vážím našeho přátelství a čerpám ze zkušeností, které mi dávají.
Na nové desce se zdáš být enormně vychillovaný a nad věcí. Dáváš to za vinu nadměrné konzumaci weedu či si prostě jen věci v osobním životě sedly a promítlo se to i v hudbě?
Od doby mého posledního projektu, který vyšel na fyzické kopii, se hodně změnilo a v dnešní době už můj život není tak moc akční, jak býval. Určitě je to i tím, že konzumuju příjemné herbální látky, ale myslím, že moje projekty většinou vychillovaně zní.
Když jsme o tom promítání svého života v tvorbě, je pro tebe autenticita důležitou stránkou výsledku? Někdo si v rapu vystaví své alter ego, kterým si třeba kompenzuje nějaké své společenské mantinely…
Rozhodně autenticita je na prvním místě, ale většinou vyjde najevo přirozeně, aniž bych se musel snažit, takže to vždy přijde samo.
Ty jsi populární nejen v řeči čísel u tvé hudby, ale i hojně sledovanou tváří na sociálních sítích. Jak se stavíš k otázce uceleného balíčku, kdy je zřejmé, že jen samotný rap dnes jen stěží proráží bez kvalitního proma a aktivity okolo?
Věřím, že kvalita si vždy najde své posluchače, aniž by potřebovala silně sponzorované příspěvky či zaplacené promo. Vždy jsem vydával podle sebe, nikdy jsem to netlačil přes reklamu a došel jsem tam, kde jsem teď.
Nabourává to nějak tvé soukromí? Umíš fanouškovi říct i ne, když je nějakým způsobem otravný nebo to bereš jako součást toho kolotoče? Necítíš se občas jako zajatcem svého vlastního talentu?
Soukromí to určitě nabourává a určitě jsem schopen odmítnout. Většinou je to ale v pohodě a zvládnu i v horších náladách všechny okolo, aniž bych musel zbytečně prudit.
Vraťme se ale k desce a mnohé možná překvapí obsazení přizvaných hostů a naopak i těch, kteří by tam být mohli, ale nakonec nejsou. Podle čeho jsi vybíral? Chceš se ubírat i směrem překvapení a nebaví tě sázka na jistotu?
Rozhodně rád obměňuju a nemám rád stereotyp, takže jsem vybíral tak, jak jsem vybral. Určitě budu rád, když do budoucna budu moct na další projekty pozvat zase nové interprety a udělat to zase jinak než dřív.
A z pohledu externích spoluprací směrem ven? Někteří interpreti prodaj sloku za pár šupů, jiní nepošlou do světa nic bez osobního kontaktu a tvůrčího souznění. Jak to máš ty?
Nikdy bych nedělal na sílu žádnou věc za účelem výdělku, takže ohledně hudby to nepřipadá v úvahu.
V rapu většinou sledujeme ohlédnutí do časů prvních kontaktů s rapem a skloňování jmen, která byla pro vývoj zásadní a ovlivňující. Tys šel ještě o něco dál a vzpomínáš na bezstarostné dětství. Jak významnou roli v tvém srdci hrají Shrek a Shakira, které v jedné skladbě skloňuješ?
Když jsem tvořil track 2005, tak jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem přetáčel na tužce kazetu se Shakirou. Tehdy a hrála v reklamě na Coca-Colu a uvědomil jsem si, že tou dobou vycházel Shrek dvojka, takže jsem to zasadil do refrénu velice spontánně. Není to nic, co by ovlivňovalo moji kariéru. Shakiru jsem si nějak extrémně nejel, ale moje dětství to v mládí určitě trošku ovlivnilo.
Nehraje v tom roli jistý druh sentimentu? Jedná se jen o nostalgické anabáze, nebo ti ty léta skutečně chybí, chtěl by ses vrátit zpět, možná se vydal i jinou cestou a třeba byl ochuzen o všechno, čeho si postupem času poté dosáhl?
Rozhodně beru dobu okolo roku 2005 jako mojí nejvíc chillovou fázi života, kdy jsem pořádně neřešil nic a užíval jsem si život jak nikdy dřív, takže na to nostalgicky vzpomínám jako na dobu, která byla super a v mém věku ještě lepší.
I odkazy na desce v rámci hudby by ale nemusely být některými tvými posluchači pochopeny. Proč zrovna Teriyaki Boyz a jejich příspěvek, který nabyl na síle díky soundtracku v sérii Rychle a zběsile?
Jde o to, že mým hoodu mám chábry, co jedou auta. Jsem velice blízce napojen na auťáckou komunitu, kterou samozřejmě doprovází i ilegální driftování po ulicích, a proto jsem zvolil sampl Teriyaki Boyz. Mí kamarádi mi přispěli svými stroji do videoklipu, za což velice děkuji a zdravím všechny, co se v klipu Kolik to píská na turbo 2 ukázali.
O víkendu tě čeká křest alba, bude v něčem pro přítomné speciální? A jak to máš s týmovým duchem? Jsi sólo hráč, co rád jedná na vlastní pěst, nebo si umíš představit, že by ses do budoucna mohl stát členem nějaké crew?
Speciální bude hlavně pro mě z důvodu, že je to můj první sólo křest, který mám stoprocentně na vlastní pěst. Vždy jsem byl z velké části sólista a myslím, že součástí nějaké další crew se určitě nestanu. Maximálně, že by to byla crew, kterou bych já z mojí iniciativy vymyslel a založil.
Už jsi četl?
