Sdílej
Jsou témata, o kterých se nemluví anebo se ta možnost naskytne až s odstupem času. Jsou momenty, které tě poznamenají a zanechají v tobě výraznou stopu. A je vlastně úplně jedno, jestli na to nahlížíš skrze oči interpreta či posluchače. Každá tvorba by si na silných momentech měla zakládat, neboť právě tyto chvíle činí z běžného spotřebního zboží něco navíc. Český rap se nachází ve fázi, kdy už není nutné sáhodlouze analyzovat kvalitu techniky, ale spíše se zaměřit na schopnost zaujmout. Někteří si pro pár doušků přízně stáhnou trenky v živém přenosu, jiní naopak vytáhnou pár kostlivců ze skříně a podělí se o momenty, které mohou být pro mnohé jako z krimi filmu, vlastně z jiného světa či bubliny, než v které se realizují. Ať tak či onak, v časech, kdy je obsahová stránka upozaděna a vsází se na pouhé vybláznění pod stagí, bychom si měli vážit děl, jež nabízí autentické příběhy, zřetelný rukopis a tu hmatatelnou výpověď, kterou ve sluchovodech zanechají…
„La Haine“, to jest název nového titulu, kterým se letos pochlubil Michajlov. Zástupce labelu 1312 Records přispěchal celkem s deseti stopami, několika hosty a vlastně i tak trochu s vlastní kůží na trhu. Po svém návratu z kriminálu byl hladový vrátit se do hudební hry, nebylo také důvodu, proč by tak učinit neměl, ale tak trochu se očekávalo, jaké to tam vlastně bylo. No zní to, jako by se rodiče ptali dítěte, jak se měl na letním táboře. Výsledek se mohl odtušit sám, jen až detailní výpověď může nabídnout to, o čem se mnohdy nemluví a mnozí třeba ani netuší.
Jaký život je za zdí, kde pykáte za to, že jste se dopustili prohřešku proti systému? Není to první jasný signál, že místo, které by mělo být epicentrem nápravy, je vlastně volně žijícím ekosystémem, kde směsice černých duší může s přimhouřeným okem dozorců semlít i ty, kteří si pouze přišli odsedět své. Kriminál může podpořit tvé temné já, ale i otevřít oči, že už se v takovém světě nikdy ocitnout nechceš. Čím déle tam jsi, tím více se sžíváš s prostředím, a jak to známe z filmů, o to horší je pak začlenění venku.
Vraťme se ale k novému albu Michajlova, který je velice výživnou zpovědí pozorovatele, který za jednu blbost přišel o část života a svého komfortu. „La Haine“ není ale jen o problémech za zdí, ale i tam, kde sluníčkářství nedosvítí. Je to i tom, že za rohem může být byznys, o kterém mají mnozí úplně jiné dojmy. Je to ale i srovnání vlastního já a vnímání, že zbytečné věci není třeba nutně řešit pěstmi, snažit se ovládat emoce a nad některými banalitami mávnout rukou.
V uspěchané době měl autor tohoto alba možnost poznat, že existují i místa, kde čas plyne až příliš pomalu. Stačí umět ten svůj příběh náležitě odvyprávět a zaručený výsledek je na světě. „La Haine“ si svou textovou skladbou bere z „Ronina“, ale opisuje i zkušenosti nabité později. Až v temných časech poznáš, kteří z okolí za tebou stojí a mohou ti pomoci. Otevřou se oči a přirozeně se naučíš, že ne každého si můžeš držet u těla. Nejhorší je, když temperamentnímu čoklovi dáš na krk obojek a stěžuješ mu dýchání. Každý chce vyčnívat z davu, ne každý se smíří s aportováním systémem odkývaných míčků, ale i na této straně barikády musíš umět bruslit, jinak následuje pád.
„La Haine“ vypráví stísněné příběhy nejen za zdí, ale i životní osudy, které si ne vždy hlavní postavy vybraly. Sociální problémy, které si mnozí nepřipouští, ale jsou mezi námi. Drogy, závislosti na všem možném, neschopnost postarat se o svou rodinu anebo naopak hledání toho chleba na úkor společnosti nepřijatelného. Síla tohoto alba netkví v dech beroucích beatech a jednoduchých refrénech. Je to ale důkaz toho, že i složitější cesta může zanechat v mysli posluchače zřetelnou vzpomínku.
V rapu může vyprávět i ten, který nemá diplomy, na chleba ti dnes nevydělávají tituly. Každý musí mít silné lokty a vyštěkat si své místo na tomhle kulatém nesmyslu. Já jsem dostal přesně to, co mě zajímalo. Jestli je tohle adept na album roku? V mých očích určitě ano. Dovolím si i tvrdit, že se jedná o nejsilnější zářez v diskografii Michajlova a nebudu teď řešit, kolik kulek zůstalo v zásobníku do dalších let. Takhle to je přesné, trefné a funguje to. Demonstruje to částečně fakt, že i po „Roninovi“ je světlo na konci kreativního tunelu. Pokud hledáš rap, který nežehlí realitu jak trička u nekonečných seriálů, tak jsi na správné adrese.
9/10
