Sdílej
Ve světě showbyznysu si často posluchači idealizují své oblíbené tváře do role nadpřirozených hrdinů, kteří na venek budí dojem nezranitelných a za každé situace odolných idolů. Opak bývá ale pravdou a nejeden případ z minulosti nám již poukázal na jejich křehkost, v mnohých případech na narušenou psychiku či problémy, které zažívá každý z nás. Interpreti jsou také jenom lidé, byl jim sice dán jistý dar, kterým si dokázali získat pozornost, ale i oni musejí o své výsady bojovat. Nahlédnout občas pod pokličku toho všeho humbuku nabízí překvapivá zjištění, které každý vstřebává po svém. Jisté je ale to, že každá duše je zranitelná a občas se objeví chvíle, kdy se navenek tváří silně, ale vnitřně jsou křehké jako porcelán.
Hudební cesta Majselfa skýtá velmi pestrý vývoj a je dost možné, že fans, které měl na samotném začátku, s ním celou tu dráhu možná nedokázali absolvovat. Transformace osobnosti, výrazná obměna koncertního i studiového materiálu, kterým se dnes bývalý člen labelu Neni Problem prokousal až k vlastní značce Neptun Clan. Výměna striktních boombapových podmazů od Mugise za mainstreamové hávy nejprve Grizzlyho, posléze pak poprapové příspěvky Fillipiana. To všechno byla rozcestí, kde nelze autorovi vyčítat směr, kterým se ubral. Buď jsi přistoupil na jeho volbu, anebo jsi šel prostě o dům dál.
Předešlý release „Romeo A Julia“ signalizoval velkou změnu, ale nejednalo se o nečekaný obrat o 180 stupňů. Z výsledku jsem ale měl vcelku rozporuplné dojmy, i když jsem kvitoval, že i tak si Majself zachoval svou tvář a zmíněná deska nebyla diskem bez duše. Pokud se však v čase posunu dále, tak „Porcelán“ má mnohem větší charisma a rukopis. Ustálila se nastolená filozofie, rozvinula se interpretační stránka. Výsledek nabízí velmi osobní pocity, ve kterých se autor posluchačovi otevírá, ale i klasické skladby, které by měly zvednout náladu.
Jako letitý konzument rapového žánru mám v některých místech problém s hudebními podklady, které už jsou dosti mimo můj level, což však neznamená, že nemají potenciál se uchytit v rádiích a za hranicemi žánru. Majself přerostl pomyslné škatulky, snaží se být univerzál a přidat do své tvorby něco více i v projevu, aby se nejednalo jen o sterilní odříkávání rýmů. Už v minulosti se tím prezentoval, ale chuť experimentovat se zpěvem je stále četnější.
I přes holý fakt, že se mě některé věci nedotýkají svým zpracováním, oceňuji obsahovou stránku výsledku. Rozhodně se nejedná o verbální cenzuru, kdy by Majself volil taktní slova, ale prostě to řekne tak, jak to cítí. V pestrém tracklistu lze nalézt silné momenty, které pomohou nahlédnout pod pokličku interpreta a domýšlet si souvislosti. Mnohdy si všímám posluchačů, kteří dají na první poslech a nechápou kontext, ale texty u umělců, kteří jimi chtějí něco sdělit, je nutné vnímat i mezi řádky.
Přizvaní hosté vypomáhají tak akorát a jsou příjemným zpestřením výsledku. Nejsou možná na stejné myšlenkové vlně, ale po hudební stránce také rádi experimentují se svým hlasem a hudbu vnímají jako celek, nikoliv jen selektovaní na formy a obsahu. Rozhodně to pak celý tracklist dělá barvitějším, košatějším artiklem. Pokud mám vyzdvihnout nejsilnější momenty, tak si vzpomenu na věci typu „Nebo je tu“ či „Horizont“, pro odreagování mi zde pak skvěle funguje „Keby bola moja“.
„Porcelán“ je diskem pestrým a výživným, leč bude sbírat preferenční hlasy snáze u posluchačů, kteří se kolem rapového žánru pohybují jen okrajově. Asi zřejmě nikdy nebudu skalním fanouškem bubnů od Fillipiana, ale na druhou stranu oceňuji jeho schopnost generovat hity pro rádia. Já si z desky odnesl to, co mě zaujalo a rozhodně mě to neuráželo. Oproti předešlému releasu si to ale sedlo, vnímám větší lehkost v projevu a jistotu v záměru.
7/10
Už jsi četl?
