Sdílej
„Pompézní návrat Indy & Wich na scénu, kdy budou muset po pěti letech….“ Přečtené mnou recenze silně dramatizují realitu, nebo předstírají „hudební křeč“. Ano, Indy & Wich mají nové album. Je také možné souhlasit, že to bude znít jinak. Vůči čemu bych však protestoval, je kdejaké dokazování čehosi… Ostatně, něco dokazovat, není to samé jako „něco dokazovat“. Nevím, jestli skupina s nálepkou „české hip-hopové legendy“ a s 12000 prodanými nosiči musí něco dokazovat, to za prvé. A za druhé, pokud musí někomu něco dokazovat, tak v první řadě sobě. Indy s Wichem prostě zaznamenali přirozený postup/vývoj/evoluci, jenž se v hudbě občas děje. Museli sami sebe přesvědčit, že to, co dělají, se dá poslouchat i v době, kdy „je“, co poslouchat. Mám konkrétně na mysli „My Tři“ a drastickou absenci konkurence. Za to rok 2006 je jako demokracie – otevřená dvířka k novým možnostem. Možnosti jsou využity/znásilněny – rap expanduje. Indy & Wich jsou zpět v novém obleku, ale stejné kůži. Vybrat si můžeme z nabídky 17ti tracků. Abych byl přesný, 16 + intro, z nichž se ani jednoho po instrumentální stránce nedotkl nikdo jiný než DJ Wich. Za podklady děkuji svatým a 4 body z mého hodnocení jsou věnovány právě jim. Od písně jedna po devítku jsou v naprosté symbióze, kdybych fetoval, tak snad řeknu, že tvoří jakési obrazy. Perfektně na sebe navazují a Wich přesně ví, kde se utnout, aby to nepřecházelo v klišé. Můj nihilismus končí při refrénu „8 Promile“, konkrétně k jeho vokálu, jenž je precizně souzněn s rapem a instrem. V tracku „Pro naše kids“ končí veškerý řád. Planeta Země vykolejila ze sluneční soustavy a letí pryč. S lepšími následky samozřejmě. Wich celý koncept obrací v Cestománii – u písničky „Pro naše Kids“ směřoval na jih – příměs crunku je tam víc než znát. Třeba se Máňa také při dělání „Zlatokopa“ inspiroval Colliparkem, což samozřejmě není na škodu – cokoliv pro rozmanitost. Celý dojem dokresluje „Konstantin“ – opět, jiný svět a opět závan čerstvého vánku do zatuchlého českého stereotypu. Proč je ale v tom případě jeho první část tak střídmá? Za instrumentálky bych dal 5, kdyby.. kdyby se opět okatě nesamplovalo. Melodii písně „Jednou“ jsem slyšel už nejednou, ale potřetí. Stejný motiv má totiž King Syze „Truancy“ a Drvivá Menšina „Moj Svet“. Dojem dobré pecky zkazila moje zaujatost vůči podkladu.. Ještě jedna věc, která mě nesmírně irituje a tou jsou několikavteřinové skity u 5-ti písní. Nemyslím hlášky z „Dědictví“, nýbrž melodické změny na konci tracku. To už bych spíše pochopil, kdyby Wich zvlášť oddělil něco, co chtěl nějakým způsobem prezentovat, ale poslouchat např. „Stejný…Jinej Den“ a za to nějakou baladickou melodii mi nepřijde zrovna vzrušující. Byly komentáře ohledně faktu, že deska nemá svoji „hymnu“ do klubu. To nejspíš nemá, ale vzpomeňte si, „My Tři“ to mělo? Ne, proto jsme ve stejné situaci jako před pěti lety – budeme poslouchat pouze doma a u babičky na chatě. Album má co nabídnout, je bezpochyby komplexní, za což z velké části může produkce od jedné osoby a možná i rapperova jednotvárnost. Indy a rap. To bude „trošku komplikovaný“. Jedno se mu musí upřít, nezměnil se. Třeba získal větší rozhled, zkušenosti, nicméně trpím obavami, že na „Hádej Kdo…“ má občas problémy verbálně vyjádřit přesně to, co vyjádřit potřebuje, což výsledkově vypadá místy neohrabaně, ku příkladu v nejhorší písni celého alba „Muj Svet“: „Dneska se točí deska, kde bude zejtra?/Vemu si tepláky a džíny jako včera„. Zde je očividný příklad toho, jak moc se teorie liší od praxe. Indy tu má samozřejmě i výstižné momenty, kterých je naštěstí víc než faux pas, primárně bych zmínil jednu z lyricky nejlepších věcí desky, „Stejný…Jinej Den“: „Čas přines, čas vodnes/Kdo tenkrát neměl nic, tak dones to, co dones“ – Indy nás odkazuje na dobu „pankáčů“ z „My Tři“.. Andrého největší slabinou je naneštěstí prázdné skládání slov bez významu. Metafory kladené za sebe ve většině případů postrádají smysl i přes fakt, že jim nechybí vtip a originalita. Rovněž opakování stejného citoslovce „ou“ a „jou“ napříč celým albem mě také ze židle nezvedá. Lyrická stránka má 3 body z hodnocení. Jediné, co se snad nevymklo kontrole, je LA4 na featuringu. „Vysočanský Američan na půl huby“ nemá jediný špatný rým, a navíc, pokud to srovnám s ostatními hosty na albu (kromě Ega), tak jednooký mezi slepými králem. I kdyby to dal hůř, hůř než H16 to dát prostě nemohl. V případě Rytmuse si dokonce dovolím pronést, že jsme byli svým způsobem okradeni – když se píše feat od Rytmuse, čekám novou sloku a ne verše z tracku „Moja Stvrt“. Orion pobaví, ale proč proboha pořád to samé – „tři kýble cuba libre“.. Ego udržel s Lávou a částečně i Wladimírem laťku nahoře, tzn. výběr hostů nakonec docela vydařený. V Americe končí návrat v 90% případech tragicky, nebo minimálně hůř než debut. Když to však shrnu u Indyho s Wichem, nejsou o moc horší – „My Tři“ byli sice procítěnější, ale také naivnější. Na „Hádej Kdo..“ je právě vidět ta drsnost a nedůvěra, proto silnější slova, obezřetnější texty… Mám za to, že se comeback povedl.
Už jsi četl?
