Hilltop Hoods: V Austrálii je pár týpků, co trap a další sračky dělají, ale není to moc populární

Jak těžké bylo se prosadit jako kapela z malého města v konkurenci ze Sydney či Canberrou? Tady v Čechách to zpravidla rapeři mimo Prahu mají o hodně těžší, je tomu tak i v Austrálií?

Pressure: Ani ne – když jsme začínali, nebylo moc raperů na scéně, byli to spíše DJ´s, kteří pouštěli zahraniční pecky, ale nebylo moc skupin, co by rapovali. Takže když jsme chtěli, udělali jsme show a postupně získavali fans.

Suffa: Jo, přesně jak říká Pressure. Ono pak vznikalo hodně lokálních scén, které měli svůj vlastní život a kolikrát i akcent, se kterým se nikdo jiný neshodoval. A to ztěžovalo cestu k širšímu publiku dost výrazně. Z toho, co vím, takhle to bylo i v hodně jiných zemích mimo USA, kde ten hip hop žije tak nějak všude. Ale taky tam máš East a West Coast.

Co se týče australské scény, u vás se jede spíše klasika, než nějaké experimenty s trapem, nebo podobnými subžánry. Proč myslíte, že to tak je?

Pressure: My jsme jedním z hlavních tahounů, co se týče Austrálie, ale je tam celkově masivní scéna a movement kolem hip hopu. V posledních desíti letech došlo k hodně změnám a posunu, co se lokální scény týče. V austrálské verzi Billboardu se pohybuje již několik rapových uskupení, nejenom my.

A co právě ty subžánrové kapely? Objevují se a těší popularitě jako třeba v USA?

Debris: Jo, v Austrálií je pár týpků co trap a tyhle sračky dělají, ale není to moc populární, takže pár se jich najde, ale není to nijak velké.

Jo a taky jsme neviděli moc beefů mezi australany. Je to tím, že jste všichni tak v chillu, že se nikomu beefovat nechce?

(všichni smích)

Pressure: Hahah, tak teď si mě dostal. U nás jsme všichni komunita, takže vlastně všichni dobře vycházíme mezi sebou.

Suffa: Není to beef, jako takovej, i když se něco děje, spíš jsou to takové podprahové věci, co pochopí jenom ten druhý umělec, než-li nějaké otevřené dissy.

Debris: I když pár takových dissů bylo, hodně rychle se na ně zapomnělo..(smích)

Co vy a váš přízvuk mimo Austrálií? Přeci jenom, ta angličtina je o dost jiná, než britská, nebo americká?

Suffa: Hahah, jo, občas je to trabl, máme docela silný přízvuk a tak nám občas promotéři řikájí, ať mluvíme pomaleji na stagi. Někdy mám pocit, že půlka lidí netuší, co říkáme mezi skladbama.

Debris: To samé se stalo i teď v Německu, tak se snažíme mluvit pomaleji, ale zníme jak zníme, je to těžké ovlivnit.

Které vaše album je vaše nejoblíbenější?

Pressure: Já bych řekl, že Walking Under Stars.

Suffa: Vždycky to poslední. Řekl bych, že to je tím, že je to nejblíž k těm momentálním vlivům, ve kterých to album vzniká. Hudbu děláme už docela dlouho a naše tvorba se vyvíjela, a tak se občas člověk dívá na své staré věci a háže ksichty, že jak to vůbec mohl nahrát.

Debris: Pro mě určitě Restrung, miluju živou hudbu a rap.

Kdo je největším tahounem nové tvorby? Kdo naopak největším lenochem, kterého je pořád potřeba kopat do práce?

Pressure: Debris je rozhodně ten nejvíc vychillovanej. (smích) Já a Suffa jsme tím motorem, co to žene.

Suffa: Debris je třeba schopen zalézt do pokoje a zahnízdit. Pak je problém ho vůbec dostat ven. Byl v asi 30 zemích světa a vše co viděl, byli zdi svého hotelového pokoje. (smích)

Debris: Já si klidně dám šlofíka i tady v backstagi… (smích)

A kdo je tím motorem u tvorby hudby? Kdo vás žene k novým věcem?

Pressure: Suffa je ten dříč, mimo to, že rapuje, taky produkuje, takže má pořád plyn na podlaze.

Suffa: No, možná je to náš manažer, ale přiznám se, že na něj hodně často serem. (smích)

Měli jste na svých albech pár featů známých amerických rapperů, jako třeba Brother Ali, Chali 2na, Bliss’N’Eso zas měli NASe. Na lokální scéně u nás i na Slovensku jsou tohle spíše splňené sny umělce, než-li veliký tahoun pozornosti posluchačů. Jak je to u vás, slyší lokální posluchači na tyto jména?

Suffa: Chali 2na i NAS jsou obrovské jména i v Austrálií, takže to dává smysl je mít na tracku. Chali 2na je pro mě taky obrovské jméno, takže jsem si splnil tak trochu sen.

Debris: Byli featy s Phaorahe Monch, Black Thought a to byly splněné sny nás všech, dá se říct.

Jasně a co featy na připravovaných projektech? Můžeme se těšit na nějaké velké jména?

Pressure: Yes, určitě ano. Ale ještě nemáme žádné detaily, které bychom mohli sdílet, jelikož plánujeme práci na novém albu rozjet naplno až po našem návratu z evropské tour. Ale rozhodně plánujeme několik hostovaček.

A co vaše vztahy s Bliss N Eso? Berete se vzájemně jako konkurenci, nebo je to vše tak v chillu, jak si říkal a nikdo tyhle věci neřeší?

Suffa: Hudba není soutěž. To je moje krédo již léta. Prostě neberu nikoho jako soupeře. Hudba je kreativní prostor. Jakmile soutěživost předčí kreativitu, hudba umírá.

Pressure: V Austrálií vážně nebeefujeme. Neznamená to, že jsme kamarádi, nebo že si pravidelně voláme, ale neexistuje mezi náma žádná rivalita, nebo nenávist.

Byla doba, kdy jste byli upsáni pod Elephant tracks a později Obese Records. Následně jste založili svůj vlastní label Golden Era Records. Jaký byl přechod pod vlastní křídla? Považujete se v tomto směru za průkopníky v ramci Austrálie?

Suffa: Byl to spíš přirozený vývoj, než nejaký složitý přechod. Když vypršel kontrakt s Obese, udělali jsme pár sólo věcí a uvědomili si, že to takhle dělat jde. A tak jsme si založili vlastní hudební rodinku a šéfujeme si tomu tak, jak nám to vyhovuje.

Když jsme u té rodiny, naši pozornosti neunikli ani Golden Era Cyphers. Je tohle způsob, jakým budujete svůj label a promujete mladé talenty?

Suffa: Poslední z nich, AB-Original jsme udělali v spolupráci s dalším labelem Bad Apples – tyhle kluci to pořádně odpálili a je kolem nich obrovský boom. Je dost možné, že letos vyhrají naši obdobu Grammy – Aria Awards. Chtěli jsme je pod svým labelem, ale nevyšlo to, tak jsme udělali alespoň spolupráci.

A uslyšíme někoho z těchto mladých talentů na vašem příštím albu?

Pressure: Ano, máme v plánu je použít v rámci připravovaných projektů, ale zatím nevíme přesně co a jak. Do toho se vrhnem až se vrátíme zpět z tour.

Proč muselo české publikum čekat na váš koncert až tak dlouho?

Pressure: V Evropě jezdíme koncerty zhruba 8 let. Začínali jsme v pár městech a postupně přibírali další. Když letos přišla nabídka z Prahy, vůbec jsme netušili, do čeho jdeme. Dneska tady máme vyprodaný koncert, co nás potěšilo a překvapilo zároveň! Nikdy nemůžeš vědět, jak moc tě lidi cení v dané zemi, pokud nepřijedeš a neuděláš show. A my jsme fakt netušili, že zde prodáme tisíc lístků!

A co váš pocit ohledně internetové doby? Od kazet a CDs jsme přešli k internetu, jako hlavnímu zdroji hudby. Máte pocit, že tato změna vám prospěla a pomohla vám se dostat mimo Austrálií ve větším měřítku?

Suffa: Rozhodně bychom bez internetu nebyly tak daleko, jak jsme dnes. Myslím, že tomu pomohli i australští cestovatelé, kteří šíří naši hudbu již léta, ale internet je to, co nám dalo hodně fanoušků.

Dnes hrajete před přibližně tisíci lidma, co je na naše poměry celkem dost. Co však vaše shows v Austrálií? Na kterou vzpomínáte nejraději a proč?

Suffa: Asi koncerty v rámci naší show s albem Restrung. Jeli jsme s 34 členným orchestrem, 5 velkých měst v Austrálií. Bylo to poprvé, co jsme hráli na vyprodaných stadionech a to byl kurva zážitek! Natetoval jsem si ty chvíle do mozku, ať na ne nikdy nezapomenu! (smích)

Mluvili jsme s vašim manažerem, který nám řekl, že jste Prahou do teď jen projížděli. Co vaše dojmy za těch pár hodin, co jste tady dnes strávili?

Pressure: Nikdy jsme tady nestrávili ani noc, ani se nepodívali po městě. Nemyslím, že kafe a sandwich na benzínce by se počítalo jako návštěva tohoto města. (smích)

Suffa: Rozhodně se po městě ale podíváme, zítra máme den volna a změníme se na turisty s foťákami a mapou. (smích) A něco rozhodně podnikneme i dneska po koncertě – chce to poznat i noční život!

A co vaše filmové počiny? Viděli jsme trailer k Parade of the dead – celý film jsme nesehnali, ale vypadalo to na slušný úlet…

Suffa: Neobtěžujte se tím filmem, pokud jste jej neviděli (smích) – je to tragedie!

Jste tedy fanoušky zombie filmů?

Suffa: Jo, ja jsem velký fanoušek Romera, to bylo i takovou inspiracií k tomu něco zkusit. Ale rozhodně nejsme na tohle hrdí!

To mě vede k otázce ohledně kinematografie – vaše klipy jsou vlastně krátkými filmy, mají příběh a dobrou režií – vypadá to, že se na nich aktivně podílíte – co nějaký celovečerný film z vaši dílny?

Pressure: Jo, zkusili jsme to s naším zombie flákem, nevyšlo to, takže raději ne. (smích) Zůstaneme u rapu a klipů k němu.

Suffa: Udělali jsme dva dokumenty, které můžete sehnat na hilltophoods.com, posíláme do celého světa, takže klidně si je fanoušci tady můžou objednat. A brzo vyjde další dokument ohledně našeho Restrung projektu, kde se můžete o tomhle díle dovědět víc.

A co vaše jména? Jsou docela unikátní a každé má nějaký význam – jak jste k nim přišli?

Suffa: To byly naše první tagy…

Ahá, takže jste vlastně původně grafitti umělci?

Pressure: Jo, je to tak – u toho jsme se jako partička sešli. Ale dlouho nám to nevydrželo, protože jsme v tom ani jeden nebyli nějak zvlášť dobří. A tak jsme přešli k rapu a DJingu a zjistili, že nám to jde líp. (smích)

A ovládáte ještě nejaký jiný element?

Všichni: Ne, jenom rap a tady Debris DJing.

A co vy a freestyle rap?

Pressure: Člověče, freestylovali jsme hodně, když jsme začínali, ať si zlepšíme své skills. Ale už dlouho jsem to nedělal a je to něco, co musíš dělat pořád, aby si v tom byl dobrý. Ještě pořád freestylovat umím, ale nedělám to, protože můj psaný text je prostě lepší. Ale občas si pomůžu když mi vypadne text. (smích)

Austy & Marty