Sdílej
Na podzim oslaví čtvrtstoletí existence na tomto světě, jeho jméno stále více rezonuje československou hudební scénou. V závěru minulého roku vydal Alan Murin své debutové album „Trueself“, stejně jako se jmenuje i jeho vydavatelství. Na svém kontě má již nespočet spolupráci s českými i slovenskými rapovými jmény a rozhodně jeho cesta není ještě u konce. Jak vnímá s odstupem času své výlety za hranice pro tvůrčí obohacení a inspiraci, kterou nyní zúročuje pro tuzemské posluchače a vnímá své profesní kolegy jako konkurenci?
Každý začíná svůj hudební sen jinak. Ty ses vydal za velkou louží sbírat zkušenosti a navázat zajímavé kontakty. Jak tento tah s odstupem času hodnotíš?
Každou z těchto zkušeností ze zahraničí vnímám absolutně pozitivně. Jsem za to extrémně vděčný, neboť mi každá dala hodně, ať už to byla zmiňovaná Amerika, studio v Londýně nebo další spolupráce po Evropě. Bylo to takové nasání nového pohledu na lidi, nové kultury a pochopit jejich pohled na věc. Tím pádem i pochopit ten náš pohled, jaký tu máme na hudbu. Je to takhle úplně perfektní možnost, protože když poznáte nové způsoby pohledu na věci, hudbu a její tvoření či všeobecně mentalitu, tak o to víc pak chápe i tu svoji. Častokrát se tam stávalo, že lidi si tam jeli hip-hop, ale kluci, se kterými jsem tam tvořil, nevěděli, kdo je třeba Dua Lipa. Ta je v Evropě oblíbená, nahrává tu bomby, teoreticky by měla být v povědomí i v Americe, ale tam ji moc lidí neznalo. Naopak jsem byl ale mile překvapený z toho, jak tam oni vnímají tu svoji scénu. Když jsem se tam bavil o lidech jako Drake, Justin Bieber nebo Chris Brown, tak je brali jako ballery a obrovská jména, ale i tak je vnímali jako normální lidi. Pro příklad jsme jeli na výlet do Beverly Hills nebo do Hollywoodu a náhle mi jeden z lidí ukazuje, že támhle má dům Justin Bieber a že támhle ho minule potkal v baru. My je tu vidíme jen na obrazovkách televizí, tak jsou pro nás trochu až jako polo nereální lidé, až takové božstvo, ale pro ně to jsou úplně normální jména a lidé jako na naší scéně zase ti naši velikáni. Vnímáš je pak také víc jako lidi, kteří něco dokázali a šli si za tím. Vnímáš, že i ty můžeš něco dokázat a být třeba jako oni. Všechny ty zkušenosti mi prostě něco daly a určitě byly krokem vpřed. A s odstupem času, přesně jak bylo v otázce, že každý má svou cestu…když se na to koukám zpětně, tak bych si dal takové nějaké pravidlo, že je dobré brát každou příležitost do té chvíle, než mi nějakým způsobem ohrožuje zdraví. Někdy se to dá vyhrotit a člověk pak vyhoří. I mně se to už párkrát stalo. Ale je dobré brát každou příležitost, která přijde, vytvářet si je, ale jen do míry, kdy je člověk schopný to dlouhodobě zvládat. Je to všechno opravdu takový maraton. Já jsem zatím jen na začátku, ale zatím se mi to potvrzuje.
V USA jsi natočil několik věcí a spolupracoval i s tamními umělci. V čem to bylo jiné oproti těm z Čech a Slovenska? Máš v plánu si podobnou cestu zopakovat a více utužovat vztahy a studiové novinky?
V mnoha věcech to bylo velmi podobné. Kluci tam spolupracují tak, jako tu spolupracujeme my. Bylo ale například zajímavé vidět, jak hlavně v Los Angeles se tam drží spíše toho trapu a málo kdy tam byl nějaký dancehall a další věci. I proto jsem si uvědomil, že ten Drake je tam takový inovativní tím, že se snaží kombinovat různé styly ze světa. Oni tam ti kluci ale poslouchali a dělali jen trap, a když jsem přinesl nějaký reggaeton, dancehall nebo nějakou tanečnější věc, na kterou jsme tu v Evropě asi víc zvyklí, tak z toho byli takoví rozladění. Ale v dobrém slova smyslu, protože je to zajímalo. Byl to taky takový ten refresh na ten pohled, že sice oni v mnoha věcech určují trendy, ale i my jsme pro ně zajímaví, stejně jako jsou oni zajímaví pro nás. Je to prostě něco nové, takový ten princip, že u souseda je tráva vždy zelenější. Bylo ale dobré vidět, že jsme pro ně zajímaví, protože to pak dá té naší kultuře, hudbě a umění tu větší hodnotu, protože to jinak bereme jako takovou samozřejmost. Když se tam všeobecně podíváš na tu scénu, tak je to tam o tom trapu, rnb a hip-hopu, ale málo kdy si tam nějaký artist dovolí uletět a vybočit z davu. I proto by mě tohle zajímalo, proč my jsme žánrově jakoby otevřenější oproti nim. Malé rozdíly tam tedy byly.
Do podvědomí ses dostal v Česku hlavně skrze chytlavé refrény na deskách tuzemských rapperů. Nestraší tě fakt, že spousta tvých profesních kolegů dokázala upoutat pozornost na cizích deskách, ale s vlastní tvorbou již veřejnost dostatečně neoslovila?
Mě takovýto pohled asi ani úplně nenapadl, protože se nekoukám na to, čeho se jakože bojím. O tom ta hudba vůbec není. Já jsem naopak velmi vděčný, že jsem mohl spolupracovat nejen s lidmi z Čech a už máme i nějaké nové další věci připravené. Naopak se spíš soustřeďuji na to, co všechno se podařilo a právě za to jsem moc vděčný. Když se toho podaří víc, budu rád, a když ne, tak ne. Nekoukám na to tak, že třeba tamten něco nedokázal, tak to teď dokážu já. Vím, že porovnávání v tomto světě existuje, ale já si to nejedu. Není to správné a asi ani zdravé, protože by to člověka časem porazilo. Od začátku se bavíme, že každý má tu svou cestu a já jsem zatím s tou svou spokojený.
Na svém kontě máš již celou řadu spoluprací s rappery z Čech a Slovenska. Které si vážíš nejvíce a je nějaká, která má pro tebe speciální kouzlo nebo se k ní váže nějaká zajímavá historka?
Vážím si každé spolupráce s každým, protože je to vždy o tom, že každý do toho musí dát kousek sebe. Když se ale bavíme o takových těch nejlepších a nejkrásnějších vzpomínkách, tak určitě je to s lidmi, na kterých jsem vyrůstal jako malý…takže Rytmus, Ego, Separ, Kali, Tina a další. Jsou to lidé, kteří pro mě byli idoly už třeba od začátku mé puberty a dodnes je tak vnímám, i když už se z nich stali, dá se říct, moji kolegové. Mám z toho radost a je to takové potvrzení, že ty sny se mohou plnit, když si člověk za nimi jde. S každým mám osobní a jedinečnou zkušenost z nahrávání, všechno myšleno v pozitivním smyslu. Je velmi zajímavé sledovat, jak ti lidé pracují různě a hodně to vypovídá pak i o jejich hudebním stylu. Když máš možnost tohle vidět, tak to pak do sebe všechno lépe zapadá. Když má někdo chaotické a komplexné flowy, tak takto i pracuje a zase někdo, je v hudbě vychillovaný a má spíše takové ty tahavé linky a zpěvy, tak je i v životě takový pomalejší a harmonizovanější. Potvrdilo se mi tam, že je dobré být sám sebou, být trueself. To je to jediné, co vlastně máme. Nechceme se po nikom opičit.
Dříve měli zpěváci koketující s tímto žánrem takový jepičí život. Proč by právě Alan Murín mohl vykázat dlouhověkost a zaujmout třeba i na dekádu či déle? Čím bys charakterizoval svůj hudební rukopis?
Nekoukám na to tak, že proč by měla být moje kariéra nějaká dlouhodobá. Spíš nevidím důvod, proč by být neměla. Pokud to tak budu cítit já nebo lidi, se kterými spolupracuji, protože bez nich se to dělat nedá…. Co se týká toho žánru, tak já se nějakým žánrem neomezuju, je mi jedno, jestli je to rap, zpěv, hip hop, pop, RNB nebo klidně i rock. Spojil jsem i lidovou hudbu s drum and bass. Nejde ani tak o žánr, ale spíš o to, zda ten člověk má stále co říct. To je celé. Každá doba a každý člověk má svou unikátní cestu a příběh, a když ji opíše svým unikátním způsobem a hlavně upřímně a autenticky, tak na tom není nějaké expirační datum. Vždycky chvíli něco frčí, uchytí se to, a pak to třeba časem už nikoho zase nebaví. Chápu, že na tuhle teorii se dá dobře namotat, že když člověk zůstane dělat jeden sound…ale o tom to není. Každý se přirozeně vyvíjí a samozřejmě jsou trendy, ale i ty není nutné jen slepě následovat. Spíše je určovat a zase je to o tom, zda si umělec dovolí jakoby zahodit ten strach z toho, jestli se to někomu bude líbit a bude si dělat věci tak, jak je cítí. Pak i v tom zpěvu a produkci nejsou limity a právě tehdy se otevírá ta kreativita. Toto si budu, doufám, umět udržet…tu volnost, a že mě to bude bavit dělat. A když ne, tak budu dělat něco jiného. Nějakým způsobem se ale nad tím nezamýšlím.
Existuje nějaká konkurence v této disciplíně? Vnímáš třeba Dana Kapitána jako konkurenta?
Právě že úplně naopak. Já jsem extrémně rád za všechno, co vzniká na naší scéně. Nejen blízcí lidé kolem mě moc dobře vědí, že jsem typem člověka, který má rád, když se vytváří taková ta společná scéna. Jsem rád, když lidem u nás daří. Rád bych třeba i někomu pomohl, ale myslím, že zatím jsem v tom stádiu, kdy musím budovat nejprve sebe sama. Umím být ale hrdý na naší československou scénu, že to umíme spojit a říct si…oukey, kokos, že tyto dvě malé zaprděné krajinky v Evropě jsou fakt umělecky velké, ať už jsou to interpreti, producenti nebo další. Naopak vnímám, že by to mohlo být ještě větší, že je tu stále ještě málo lidí a málo žánrů. Vidím tu strašně hodně otevřených dveří a prostoru pro ně. Pokud se věnujete hudbě a máte strach, že je tu toho strašně moc, tak právě naopak. Je třeba sem přinést nové styly a nechť to tu roste.
Venku máš debutovou desku „Trueself“. Co by měla fanouškům přinést a je to cesta, kterou se hodláš i nadále ubírat nebo máš v hlavě už něco nového, co by se třeba zásadně lišilo?
Trueself jako slovo a význam mě doprovází vlastně už dlouho, od první písničky. Jmenuje se tak i moje vydavatelství. Všeobecně tato myšlenka mě doufám bude doprovázet celou kariéru, neboť tam skutečně jde o tu autentičnost a o tu pravost mé tvorby. Takže vlastně moje hudba a můj život je jedno a to samé, je to propojené. Tím pádem bych chtěl říct, že ta myšlenka půjde dál, ale tím, že i já jako člověk zažívám každý den něco nového, přichází nové výzvy, vývoj atd., tak musí zákonitě přijít i nová hudba, protože to není o té stagnaci. Naopak, vyvíjí se můj život, takže se bude vyvíjet i moje hudba. Už nyní mám připravené nové písničky a projekty pro lidi, kde chci odprezentovat to nové, novou inspiraci. Určitě se tedy můžete těšit na další věci, ale stále to budu já, jen v jiné formě, subjektivně doufám, že se dá říct lepší formě. Mám z toho všeho radost, z tohoto alba i reakcí a doufám, že se budou líbit i další věci. Jsem zvědavý, co na ni řeknete, a budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
