Sdílej
Ještě před několika “chvilkami” tady byl teprve začátek roku, nezvyk na jiné číslo v kalendáři a já měl první měsíc obavu, jestli bude letos o čem psát. Teď, o něklik “málo chvilek” později už jsou obavy ta tam, rozhodně je z čeho vybírat a současnou situaci, kdy se doslova roztrhl pytel s hiphopovými deskami, bych nazval až luxus. Z onoho pytle si našel cestu ven i west coastovský průkopník Aceyalone a hned ze začátku můžu říct, že od svého posledního alba “Book of human language” co se týče rapu dosti zamakal, především vypiloval svůj už tak dost zvláštní styl. Pokud jste už někdy slyšeli o emceem jménem Abstract Rude, který je dosti známý svým působením na labelu Battle Axe, nepochybně jste už měli taky tu možnost poznat Aceyalona, s kterým tvoří duo A-Team a kdyby ste zašťourali ještě trochu víc, zjistili byste, že v roce 2001 vydali poměrně povedené LP “Who framed A-Team”, které spolu s “Book of human language”, “All balls don’t bounce” a “Accepted electic” tvoří kompletní repertoár tohoto černého “gentlemana”. I když jsem albu dal 8/10 nemohu říct, že se bude líbit jen tak ledakomu, to určitě ne. Producent Elusive, který si desku kompletně vzal pod svá produkční křídla, zřejmě neměl zrovna nejšťastnější dětství, alespoň výběr samplů pro tuto desku by tomu odpovídal. Při poslechu alba mi připadalo, jako bych se zrovna díval na nějáký thriler nebo spíše horor (Psycho, Noční můra z Elm street nebo tak něco) a neustále jsem se musel ohlížet s pocitem, že si pro mě jde sama zubatá s kosou. Elusive je vysazený především na hluboké bassové nástroje, strašidelné pijánka a někdy mi připadá, že to ani nejsou samply jako spíš kousky soundtracků z filmů (převážně tedy z těch hororových), někdy až příliš hlasité, ale zato vkusně vybrané hajtky a úderné, většinou rychlejší beaty, které se navzájem s přesnými a sebevědomými rýmy perfektně doplňují, někdy mi flow Aceyalona hodně připomíná Sluga z Atmosphere, který však svoje texty ala buchty prožívá mnohem více. Název desky nám tak trochu napoví, o čem album tak zhruba je po textové stránce, Aceyalone rýmuje především o tom, jaký má hip hop vliv na něho samotného a na jeho okolí, nejvíc mě v jeho rýmech bere jak dokáže každou věc vtipně přirovnat a taky jeho sklony dělat si ze všeho prdel. Opravdu si netroufám z celku vyzdvihnou lepší nebo horší pecku, Elusive přesně věděl jaké typy zvuků vybírat aby z toho vznikl kompaktní kousek jako je tenhle, spíš kdybychom měli mluvit o originalitě, tak by to určitě byla pecka “Future Rockers” a velmi strašidelně působící, o svobodě slova pojednávající “Say”. Aceyalone, ostatně jako většina jemu podobných “left coast” emcees (BusDriver, Radioinactive) má v sobě obrovskou dávku originality a humoru, což se velice kladně projevuje na jeho práci. Beaty: 8/10 Rap/Rýmování: 7/10 Originalita/Kreativita: 9/10 Tracklist: 01. Introduction 02. I Think I Know Too Much 03. Future Rockers 04. Rapps On Deck 05. Art Club 06. Dirty Birdie 07. Shooby Dooby 08. Blink Blink 09. Scribble On A Clean Surface 10. Organic Electricity 11. Bigger They Come 12. Not When You Get Down 13. Say 14. Jack Of All Trades
Už jsi četl?
