Smack – Chimera Pt. 3: Snake (2021; Archetyp 51)

Cesta nahoru je jednou trnitá, jindy procházka růžovou zahradou. Vygenerovat úspěch sebou přináší velkou dávku endorfinu, ale pro milovníky žánru je důležité, když má výsledný produkt atributy splňující požadavky jejich náročných sluchovodů. A nezapomínejme na schopnost svůj status obhájit. Žijeme v Čechách, kde mnozí milují pivo, ale neřeší, zda je jejich značka léta zaběhlá či novinka na trhu. Stejně tak by měl i posluchač přistupovat k zátěži jejich přehrávačů, předem nekastovat, jestli je to newschool či oldschool, nováček či dlouhé roky prověřená tvář, neboť hudba by se měla vždy dělit jen na tu dobrou a špatnou. Máme rádi dravé mládí s tahem na branku, ale i zkušené mazáky, kteří mají co vyprávět. Když se skloubí forma a obsah, máme tu náběh na album roku. A Jakube, jestli si toho třetího Anděla neprosadíš, tak u mě nejsi mrtvej Smack, ale nedoceněná tvář roku 2021.

Ocenění nejsou bernou mincí, ale občas se v osudí objeví míčky, které jsou dobré pro kvalifikaci, ale nikoliv finálový turnaj. S vyvolenou sedmičkou letošních nominantů na cenu Anděla nemám výrazný problém, ale také se neubráním dojmu, že mi tam kromě některých přebývajících i někdo chybí. Král ze Strašnic se vytasil v závěru roku třetím dílem série „Chimera“. Singly lítaly jak trumfy v mariáši a již předem bylo zřejmé, že tenhle tracklist bude tučnej jak menu v mekáči.

Pravidelní čtenáři recenzí na Bbarak.cz moc dobře vědí, že v této disciplíně nedáváme nikomu nic zadarmo, proto by je úvodní řádky tohoto hodnocení mohly překvapit. Je vhodné ale zacílit i na disk, kolem kterého se toto hodnocení točí. Na samotném počátku byl revolucionář, co chtěl vykročit svým směrem, a přiznejme si rovnou, že slabá nátura by pod tím náporem negativní energie balila kufry. Taktéž už jsme byli i svědky releasů od Smacka, které vykázaly pár highlightů, ale zbytek z tracklistu byla jen vata, kterou bylo vhodné po pár checkovačkách přeskakovat. Ale tahle zaběhlá značka ze Strašnic se dokázala v dobách, kdy koncertům přáno příliš není, vybičovat k výsledku, jenž kloubí vzpomínky, apely, nasranost, ale i lásku k řemeslu.

Už jen samotný otvírák „Fam“ signalizuje, že je autor ve formě. Podobné skladby chce mít ve svém portfoliu každý, ale někomu chybí zážitky, jiným fantazie při symbolickém skládání slov. Temné příběhy, ale tvář nastavená přímo k fanouškům. Už dávno nežijeme v bublině, ve které si naivně každý myslí, že většina scény nesype, ale díkybohu se nacházíme již na stupni vývoje, že si umíme před prahem zamést a chyby pojmenovat. Není to slabost, není to chlouba, ale oproti těm, co v textech otevřeně přiznávají, že bez nich to nejde, se najdou i tací, kteří je umí nazvat „zlým sluhou“. Vraťme se ale k pointě úvodu, kdy nebiologická rodina stojí vždy při sobě, pokud si nehází klacky pod nohy. Pak je na místě spálit most, protože když se nemůžeš spolehnout a opřít o kámoše, je někde problém. Téma staré jak mezilidské vztahy samotné, přesto skvěle zpracované.

Smack využil na podtitulu „Snake“ podkladů pomalejších i rychlejší, ale důležité je, že nezáleží na BPM, ale jejich síle. Musím uznat, že vybráno bylo dobře, basy rezonují, buben tluče a tvrdé bars se odráží v atmosféře. Možná nebudu skalním některých ostrovních rave prvků, ale na této desce mě to příliš nerozptyluje. Drill music je zde dávkován nenásilnou formou a také v projevu je znát, že efekt nemusí za každou cenu přinášet jen to, když se tlačí na pilu. „51 party“ mě dostává do lehkého útlumu, ale následný „Centrál“ už si zase získává mou pozornost, protože příběhy ze života jsou to, co tě nepřestane nikdy bavit. Tahle placka může stavět na singlech, ale rozhodně skrze ně nevystřílí svůj zásobník. Smekám ale před věcí „Molotow“, která přišla ve chvíli, kdy to chladem a dobou vyčpělý národ potřeboval. Totální fire, podtrhnutí zaběhlých konceptů autora, který rád koketuje s anarchií, ale s opodstatněním.

Uměl bych si tohle album představit bez hostů, ale v konečném součtu mě jejich přítomnost neirituje. Nepředvedli nic zásadního, možná mě trochu ruší, než že by výsledek zpestřovali, ale OK. Sorry, zapomněl jsem na Nuffa. Rétorika Smacka se opět košatě otevírá v „Nic nemaj“, kde skladba již názvem mluví sama za sebe, ale s přídavkem egocentrického přístupu to funguje. Poukazuje se na bizár, podle kterého se dnes měří kredit, plácá se po zádech za to, za co by se ještě před lety bičovalo. A pokud nejsi fanouškem striktnějších věcí, můžeš najít zalíbení ve „Winning“.

„P’S A Love“ v roce 2014, mělo své „Králové“, „Snake“ má „Legendary“. Další příběh ze života, real story z ulice a momenty, které fungují jak zápletky na filmovém plátně. Očitá svědectví, která nevymyslíš. Panoptikum města pražského, kterému porozumí jen ti, kteří kráčeli v podobných botách. Jsou to zápalky v rukou dítěte v suchém lese za horkého počasí. Asi tušíš, co musí zákonitě přijít. „Já a můj bro“ je asi v konečném součtu nejslabším kouskem ve výběru, ale uzavírá to parádní smeč „Další rok“. Tohle funguje svou messagí, na koncertech nabízí prostor pro energii a synergii s hladovým davem. „Chimera Pt. 3: Snake“ je za mě českým albem roku 2021 bez ohledu na to, zda čelí silné konkurenci. Možná je to i nejsilnější titul, který mocipán ze Strašnic vytvořil, ale to ukáže jen čas… Někdy je prostě dobré, když se tovar neřeže, ale vynikne ve své nahotě a syrovosti.

9,5/10