Sdílej
Zatímco film 8 Mile teprve nyní doráží do našich biografů, sountrack z tohoto počinu už je venku trochu déle. V následujích několika řádcích bych si dovolil tuto 16-ti trackovou kompilaci kus po kusu rozebrati, abyste si udělali obrázek, zda-li si právě tento soundtrack obstarati či nikoliv. Bez zbytečných okolků tedy k věci. Album otevírá peckou “Lose yourself” sám Eminem, hlavní to postava výše zmíňeného filmu, který se zde ale nechá slyšet ještě několikrát. Nicméně se jedná o hodně zdařilou věc, která v kombinaci s Emovým striktním rýmováním a zajímavě šlapající instroškou, docela odsejpá a né nadarmo se právě z téhle skladby stal singl. Druhou v pořadí je peckovice “Love me”, pod kterou se opět podepsal Eminem, kterému ale tentokráte vypomáhají Obie Trice a 50 Cent a nutno říci, že i když je o něco slabší než její předchůdkyně, stále se drží v rámci poslouchatelnosti na vyšší úrovni, neshazujíc ji dolů ani líbivé vokály. A do třetice, je na vás, zda dobrého či špatného, opět pan E, s písní nesoucí stejný název jako film, tedy “8 Mile”. Hudební podklad svižnějšího charakteru doplněný o reping kontroverzního chlapíka více méně funguje a i tento kousek se řadí mezi ty lepší na albu. Ihned poté přichází “Adrenaline Rush”, první to věc od jiného umělce než Eminema a nutno říci, že se zde také premiérově setkáváte s pocitem, zda pecku přeskočit na další kousek, či ji nechat dohrát, ale zároveň s vědomím, že při dalším poslechu hrozí usnutí. Zkrátka a dobře, pecka neslaná nemastná, nesoucí se v duchu dnešního rádoby moderního štýlu produkce, nezaujme a ani lehce nazlobenej rap jí nedodá to správné aroma. Pátým zářezem se prezentuje 50 Cent s peckou “Places to go” a i z této pecky je cítit, že to není to pravý ořechový, jakým bychom si přáli. Instrumentálka, na můj vkus příliš elektronicky znějící, díky které mám nutkání pecku přeskočit ještě dříve, než se nechá slyšet i samotný umělec, nepůsobí zrovna valným dojmem a skladbu jako celek bohužel posouvá do šedi průměru. “Rap game”, další to pán, nebo vlastně v tomto případě píseň na holení, je o něco lepšejší, i když byste samosebou čekali od pánů umělců ještě více, než nám v tomto případě nabízí. Jde vlastně o Emovu domácí skupinku D12, bandu to detroitských plantážníků střídajících se v rapování, jež jim celkem jde, to se upřít nedá. Menším trnem v oku je pro mně ale opět produkce, u které by nebylo na škodu být více striktnější a kdyby se i tohle vypilovalo, skladba by to byla jako lusk. Po ní najíždí pecka zvaná “8 Miles and runnin'”, která je dílkem Jay-Zího, jemuž vypomohl na feauturingu mě neznámý Freeway. Zase tu však něco nehraje a zase je to beat, kterej i když se tváří k světu, tak mnoho valný není a překvapivě i pan rappa Jay-Z ho svým flow z letargie či nudy nevysvobodí. A máme tu věčně nasraného, alespoň z hlediska hlasu, potažmo stylu rapu, Xzibita, jež nám servíruje, v pořadí osmý kousek nesoucí název “Spit shine”. Už je mi to trapné i psát, ale jedinou věcí na vytknutí je tu…chvilka překvapení:), jo, uhádli jste, opět instroška, což ale zas tak překvapivé právě u tohoto artisty není, poněvadž se ví, že jeho poslední dvě alba, nesoucí se v podobném duchu, také hudebně postrádají nějakou tu živou vodu, jež by dodala peckám na větší poslouchatelnosti. Trochu toho ladného a něžného vokálku přináší další pecka, tentokráte od zpěvandy Macy Gray, u níž ale nevím, zda-li předešlá slova platí, poněvadž jak známo, má právě ona hodně specifický hlas, odlišující se od ostatních interpretek podobného ražení a křehkým bych tento hlásek zrovna nenazval:) Jinak kdyby bylo po mým, což není, bych tento kousek na albu klíďo oželel. Dostáváme se k písni “U Wanna be me”, se kterou se zde prezentuje Nas, o němž se ví, že umí a u nějž předpokládáte, že se vyšvihne s řádnou peckovicí. Chyba lávky však, poněvadž ani Nas, jinak rapující jako vždy na jedničku, nezajíždí své sloky do kdovíjakého podkladu a skladba jako celek, alespoň z instrumentálního hlediska, nešlape a celá působí poněkud nezdravě utahaně. Dalším polínkem do táboráku je celkově třetí pecka od 50 Cent, nazvaná “Wanksta”, která ale docela nudí a žádného překvapení se zde nedočkáte. Po ní nastupuje svým způsobem pohodová balada, kde se opět dočkáme i líbezných to ženských vokálů jedoucích do super měkkého podkladu, který má do jakés takéž striknosti na míle daleko, ale přesto se na albu neztratí. Pro puntičkáře doplňuji, že je od Boomkat a jmenuje se “Waiting my time”. S poměrně vydařenou peckou se záhy prezentuje i pan mc zvaný Rakim, s peckou “R.a.k.i.m.”, která jaksepatří víceméně šlape a zajímavý motiv tleskotu v beatu se také uchytí. Když se k tomu všemu přidají i repingové party výše zmíněného rappera, není co řešit a skladba se dostává mezi ty nej na celé kompilace, jež se bohužel dají spočítat snad na prstech jedné ruky. Náladu před posledními dvěma dobrými kousky ještě kazí Young Zee s “That’s my n**** fo’ real”, kterou opět díky slabé instrošce a utahaným zdechlým refrénům doporučuji přeskočit. Nuže, mezi výjimky potvrzující pravidlo, se jisto jistě řadí i legendární Gangstarr s peckou “Battle”, u níž myslím, že jde o singl z připravovaného alba skupiny. Primoš Peterka:) na produkci nezklame a mezi ostatnímy zde vyniká jako socha svobody na poušti. Jeho parťák Guru také zajíždí svůj rapovej standart, a tak je všem doufám jasné, že se jedná o jeden z hudebních vrcholů alba. Poslední, šestnáctou písní vše zakončuje symbolicky Eminem, jež je poslední dobou u nás, minimálně od hip hopových rozumbradů, hodně zatracovaný, a nutno podotknout, že neprávem, protože rapovat umí, a to více než dobře. “Rabbit run”, závěrečná to skladba nesoucí kvalitku na svých bedrech, zvyšující úroveň soundracku alespoň o stupínek výše. Svižný a úděrnější podklad si zde s Emovým rapem rozumí, se ví. Suma sumárum, od této kompilace jsem čekal o něco více, než mi ve finále byla schopna nabídnout. Na jednu stranu tu jsou k mání docela povedené pecky, které jsou však naneštěstí zastoupeny v menšině a tak se nelze divit, že díky onomu zbytku nevýrazných skladeb album ztrácí na výsledné kvalitě. Právě díky hlavnímu protagonistovi filmu, potažmo soundtracku a pár dalším artistům si album jistě nějakou tu pozornost zaslouží, ale to je tak vše. A já se filozoficky ptám, není to málo? Dávám 5 z 10 a těším se na samotný film… stránky filmu a soundtracku 8 Mile
Už jsi četl?
