Sdílej
Hudba spojuje lidi, ale některými názory vytváří mezi nimi i rozestupy. Každý má rád něco jiného, každému chutí jinej šálek kávy, ale dobré je, že jazyk v tomto selektování nehraje zase až tak zásadní roli. Buď ti to hovno voní, anebo dáš hlavu pryč. Słoń pochází z Poznaně, kterou je možné považovat za jednu z největších bašt polského rapu. Jeho jméno je u našich severních sousedů hojně skloňováno, přestože je jeho rap tvrdý, nekompromisní, místy i morbidní. Horrorcore se v jeho žilách nezapře. A redakce Bbarak.cz je vděčná, že nám na letošním ročníku Hip Hop Kempu poskytl rozhovor, který by vás mohl zajímat.
Když jsem prvně narazil na tvou tvorbu, tak mi tvůj hlas přišel dosti podobný jako ten, který má Peja, navíc jste ze stejného města. Setkal ses už s podobnými názory?
Když jsem vyrůstal, tak jsem Peju samozřejmě poslouchal. Nemyslím si ale, že bychom měli podobné hlasy. On ho má podle mého názoru trochu jiný, každopádně jsem ho poslouchal již od devadesátých let, protože to byl jeden z prvních polských rapperů, který nedělal pop rap, ale prostě rap. Ale možná ti to přijde podobné, protože máme podobnou flow a styl. Když někoho posloucháš od malička, tak je možné, že se bude zdát, že jste v tomto ohledu stejní…
Reprezentuješ polské město Poznaň, které je spolu s Varšavou a Katovicemi baštou či chloubou vaší scény. Máte tam spoustu kvalitních umělců a byly tam položeny mnohé základy. Ovlivnil tě při vývoji i někdo jiný než Peja?
Já jsem vždycky hledal spíš hardcore a horrorcore. Nedávno jsem s Řezníkem mluvil o tom, jaké to bylo, když jsem prvně slyšel ICP (Insane Clown Posse), on také vyrůstal na té samé hudbě jako já. Myslím, že jsem trochu starší, ale poslouchali jsme ten samý styl. A nedaleko Katovic byla jedna crew, která si říkala Banita, a oni měli ten hardcore sound jako Gravediggas, víš jak, devadesátky. Nikdy jsem moc neposlouchal takový ten styl typu De La Soul, jako že musíš být furt pozitivní. Já jsem vždy chtěl spíš skákat a řvát, to byl můj styl. Takže spíš Banita nebo Killaz Group z mého rodného města…
A co takový Liroy? Toho si vybavím, když se řeší polský horrorcore…
To máš pravdu. On byl taky docela známý, ale problém byl v tom, že měl beef s mým rodným městem. Vzpomínám si na rok 1996 a velký diss, který na něj byl z Poznaně vyslán. V té době ho všechna děcka v naší škole poslouchala. Pak vyšla ta skladba a po několika měsících už všichni říkali „fuck Liroy“. Teď po dvaceti letech jsme už dospělí a uvědomujeme si, že to bylo dětinské, ale v té době to bylo real a vlastně dodnes si tu skladbu pamatuji a mohu ji odrecitovat z paměti.
Řeknu ti jeden starší příběh, který je však celý pravdivý. Peja byl spíš lokální undergroundový rapper ze svého sídliště, ale já jsem vyrostl na předměstí Poznaně. Měli jsme to od sebe asi pět zastávek, ale rozdíl mezi oběma oblastmi byl asi jako Manhattan a Vietnam za války. Takhle to prostě bylo. No a Liroy byla známá tvář všech popových hitparád, rádií a televizí. Rappeři z mého města drželi spolu a hlásali, že právě my jsme ti real, nikoliv oni. Dnes už vím, že to bylo dětinské, ale takhle to prostě v těch devadesátých letech bylo.
Už jsi tu lehce zmínil Řezníka, se kterým jsi v častém kontaktu a využil si ho i na svém posledním albu. Jak k tomu celému došlo? Mám informace, že jste na sebe narazili na jednom koncertu v Londýně… Jak se ti líbí jeho tvorba? Dělá ve světě dobré jméno českému horrorcoru?
To si piš. Řezník je v Polsku velmi populární a nedávno jsem s ním o tom mluvil. Lidi ho znají především z internetu, protože dělá videa, který si tu my pomalu nemůžeme dovolit. Tady ti jen tak neprojde, když kopeš do bezdomovců nebo chčiješ na prostitutku. Pamatuju si, jak jsem na to čuměl a říkal jsi, že to je slušnej hardcore. Pro mě, který na horrorcoru vyrůstal, je to strop. Za to má ode mě palec nahoru. Shodou okolností mi Řezník říkal, že to s tou prostitutkou bylo jeho první video. Nevěděl jsem to, přestože jsem znal jeho hudbu i klipy, ale tohle jsem našel až později s odkazem na jeden pornokanál. A také si pamatuju skladbu, kde rapuje před soudem, a vím, že to je true story. U nás to tehdy všichni sdíleli na Facebooku a byl kolem toho pořádný poprask. Už tehdy jsem si říkal, že ten Řezník je chlapem, co má koule. Vidím ale, že Česká republika je v tomhle otevřenější než Polsko. Když jedeš do východní Evropy, tak Praha je na prvním místě. Dle mého názoru je to centrum východní a střední Evropy. Na střední škole jsme jezdili do Prahy na zájezdy. Ale kolik lidí z Čech kdy přijelo třeba do Poznaně? No, a když jsem se díval na Řezníka, tak jsem obdivoval, že má svůj styl. Má skills a když si přeložím ty texty, tak na tom je vtipné to, že mluvíme skoro stejným jazykem, ale některá slova sice znějí stejně, ale znamenají něco úplně odlišného. Jako například „šukat“, tím nechci u nás nikoho urazit, protože to znamená něco hledat. (smích)
Řezníka jsem potkal na koncertu Insane Clown Posse v Londýně. Moje první tetování bylo Riddlebox a mám ještě Dark Lotus. Já jsem Juggalo od roku 95 a to mi bylo 12 let. A sice je Řezník mladší, ale má to tak jako já. No a tak jsem stál na tom koncertě uprostřed všech těch lidí a uviděl jsem týpka v masce. Říkám si, tohle musí bejt ten fucked-up man z České republiky. A po koncertě, když jsme byli úplně zpocení a lidi si tam sundávali trika, tak jsem se procházel po klubu a říkal si, že to byla nejlepší show, kterou jsem kdy zažil. Tehdy jsem ho znovu zahlédl, tak jsem k němu přišel a říkám „Yo, ty seš Řezník“ polsky a on že jo. Představil jsem se mu, a on říkal, že mě zná. A já ho respektuji za to, jak prezentuje horrorcore. Mám to taky tak. Pravdou je, že Řezník už je v podstatě mainstream, přestože ho nehrajou v televizi a rádiích. O mně taky nikdy nemluvili, protože jsem rapoval o mrtvolách a podobných věcech. A pak jsem měl po pár letech několik zlatých desek, platinové album, a toho všeho jsem dosáhl sám, bez jakékoliv pomoci nějaké nahrávací společnosti. Řezník to má stejně. Je oblíbený v Česku, mají ho rádi i v Polsku a jinde. Znají jeho hudbu, což znamená, že minimálně u vás musí být mainstream.
Řezník dohlíží na celé ZNK a má i shop, na kterém distribuuje i zahraniční hudbu pro české fanoušky. Neřešili jste třeba případnou spolupráci? Že bychom tam našly i tvá alba? Jinak si je vlastně nemám ani pořádně možnost pořídit…
Myslím si, že pokud chceš mít mezinárodní úspěch a mluvit přesto svou vlastní řečí, která nezní jako angličtina, tak musíš být top mainstream nebo newschool. Ti zní fresh. Asi bych na jeho shopu prodal možná 50 alb, a to by bylo všechno. Navíc je to horrorcore, takže je to malá škatulka. Připočti k tomu také těch pár lidí, kteří dnes ještě opravdu kupují hudbu a CD´s. Samozřejmě to zkusit můžeme, ale nebude to byznys, spíše hobby pro pár skalních. Já mám pro svou hudbu svůj vlastní shop vulgarus.pl.
Bylo mi prozrazeno, že chystáš EP s Dope D.O.D. Řekneš mi k tomu více?
To jsou jen drby. (smích) Na tuto otázku nebudu zatím odpovídat, na to je ještě brzy. Ale abych byl upřímný, chystají se velké věci.
Značí to tedy, že tě také lákají zahraniční spolupráce a možnost spolupracovat třeba s velkými jmény zpoza velké louže? Řezník třeba teď nedávno tvořil s Real Wolf production…
Řezník už dělal se strašně moc lidma, které já sám poslouchám. To je také velká výhoda té Prahy, že je velkým městem a máte tam spoustu koncertů a kulturních událostí. Většina těch, co dělají turné po Evropě, se prostě v Praze zastaví, zatímco v Polsku většinou nehrají vůbec. Nevím, proč tomu tak je. Řezník například udělal věc s Madchildem a já jsem velkým fanouškem Swollen Members už 18 let. To jsou ty důvody, proč ho tak respektuji.
Na závěr by mě zajímalo, jak moc máš rád horrory či domy hrůzy.
(smích) Hele, to je zase true story, ale já se takových věcí fakt bojím. V Poznani byl jeden z nejděsivějších domů hrůzy, ale já jsem řekl, že jsem epileptik a nemůžu to absolvovat. (smích) V tomhle ohledu jsem fakt pussy. Ale jinak to vlastně není o tom, že tě něco vyděsí. Například, když se díváš na filmy Alfreda Hitchcocka z padesátých a šedesátých let, tak tam to bylo o napětí, což je hlubší, než nějaký chlap s nožem. V hororu jde o víc než jen o nějakého chlapa, který někoho vykuchá a vidíš tam vnitřnosti, srdce a tak. Viděl jsem toho mraky, ale nebaví mě to.
Primárně jde o to napětí, o tu představu, že za tou záclonou vždy někdo je. To není jen o nějakým vrahovi. Jde o to, že když dokoukáš film nebo dočteš knížku, tak si uvědomíš, že o vraha vůbec nešlo, že to bylo o něčem jiném, o něčem podstatnějším. Většina mainstreamových hororů je na hovno, páč tam máš jenom nějakou ženskou s velkými kozami, jak utíká před chlapem s nožem. Fuck that shit, to je prostě strašně povrchní. Já mám rád slasher filmy, na rameni mám vytetovaného Mike Myerse, a to byl jeden z prvních hororů, který jsem viděl.
Například film „It Follows“, který je o tom, že když máš s někým pohlavní styk, tak si předáte něco jako nemoc a ono tě to zabije…ale ne jako Aids…srát na to ale už. Jsem trochu opilej. (smích) Pravdivý příběh je ale ten, že po tom, co jsem viděl ten film v kině, tak jsem běžel domů a koupil si k tomu hned i soundtrack, protože to byl newschool horor, právě proto, že musíš jít pod povrch. Pokud chceš udělat něco kvalitního, není to prostě jen o těch kozách a sekerách, protože už mi není dvanáct let, abych z toho byl odvařenej.
Překlad: Anička Oravcová
Už jsi četl?
