Sdílej
Co se týká své poslední desky, má 50 Cent vcelku jasno. Jedná se podle něj o velmi temné a tvrdé album a nepřímo navazuje na jeho klasiku Get Rich Or Die Tryin´. Aby na ní dobře navázal, pustil ven nejdříve LP Curtis a počkal až na rok 2009, kdy bude jubileum (6 let je význačná doba?) od jeho debutu. Jako bonus pro lidi, co si koupili originální nosič, tak ještě přibalil DVD s filmem, kde samozřejmě hraje hlavní roli. Protože je 50 v situaci, kdy mu končí smlouva u Interscope a má dostatek peněz, tak se rozhodl, že nahraje desku, která bude lahodit především jeho srdci a uším. Vadí mu, že jeho posluchači zůstali na povrchu a neprokousávají se s ním pěkně do hloubky. Chtěl nahrát desku, která by byla jeho osobní interní zpovědí. Chtěl udělat drsnou desku bez pozlátek. Protože ale dnes většinu dne sedí v kanclu nebo domlouvá lukrativní zakázky, vrátil se zpět do doby, kdy bojoval každý den o přežití. Na ulici. Do světa bouchaček, drog, umírání a špinavých kšeftů. 50 se bije do hrudi, že je pořád v prvé řadě „gangster“ a „hustler“ z Queens Southside, kde se narodil a kde bude taky pohřben. Before I Self Destruct je proto comeback. Návrat na start. Album na první poslech zní opravdu syrově a agresivně. Kdyby byla tohle první nahrávka nějaké mladé začínající naděje, určitě bych se rozplýval. Bohužel se ale jedná o 50 Centa. Chtěl navodit atmosféru života v chudinském ghettu, kde rapuje z perspektivy hladového bubáka, který se chce dostat nahoru. Chápu jeho záměr, ale výsledek působí rozpačitě. Víš, že už je úplně jinde a proto ti to nesedí, i když víš, že to mají být jen krušné vzpomínky na dny, kdy všechno neklapalo, tak jak mělo. Víc než jako jeho nová deska, to působí jako méně povedené skladby, které se nevešly na Get Rich Or Die Tryin´. Jestli byl někdy někdo opravdový magnet na hity, tak to byl 50 Cent. Kde jsou ale hity tady? Spousta solidních pecek, které by se na deskách neznámých interpretů určitě vyjímaly, ale tady vyzní tak trochu na prázdno. Projedeš album několikrát, přesto tě jen napadá, že tohle je slušný, ale na 50ho prostě ještě málo. Z provařených jmen tu najdeš Dr. Dre, který servíruje brutální “Death To My Enemies“, duo Tha Bizness zhudebnilo mocný diss track “So Disrespectful“ a s troškou do mlýna přispěli i Rick Rock, Havoc, Rockwilder či Pollow Da Don. Ne, že by nezněly jejich instrumentálky špatně, ve výsledném efektu ale nepřevyšují kvalitu podkladů jejich neznámých kolegů jako Lab Ox nebo Team Demo. Tracky jako “Then Days Went By“ nebo “Strong Enough“ zní jako by vypadly z péra člena Justus League Khrysis a taky šlapou, jak mají, ale…Spíš než na rozlučkové major album bych to viděl na kvalitní mixtape. Myslím, že lidi nechtějí od něj slyšet skladby tohoto typu. Underground ho už dávno nebere vážně a pro běžné rádiové konzumenty je to velký a pěkně tvrdý sousto. Možná si to 50 sám uvědomil, a proto na závěr nasolil slaďounkou sérku pro něžné pohlaví, aby trochu „odlehčil“ a taky ukázal, že je to pořád ten stejný distingovaný gentleman s kouzelnou hůlkou. To je myslím škoda. Když už chtěl syrovou ulici, měl tam zůstat celou desku a nezabřednout do ložnic či klubů. Měkkotiny “Baby By Me“ s Ne-Yo, “Do You Think About Me“ či “Could´ve Been You“, kde pro změnu haleká R.Kelly, podle mě nezapadají do nastoleného konceptu. Je to fakt velký skok, z agresivního rappera k uhlazenému polo zpěvákovi. Diabetikům bych navíc poradil připíchnout trochu inzulínu, aby se kvůli nadměrné konzumaci sladkého nedostali do kómatu. Pecku “Hold Me Down“ ještě beru, protože má chytlavou melodii a nejsou tam vyloženě zpívánky, zbytek ale hážu pod stůl. Všichni, včetně 50, dobře ví, že dny nadvlády generála spolku goril jsou nenávratně v propadlišti dějin. Přesto, že deska Before I Self Destruct zaručí příjemný poslech, nemá rozhodně dost síly na to, aby se o ní mluvilo jako o mimořádné události minulého roku.
Už jsi četl?
