Ocean Wisdom: Pět let jsem trénoval v pokoji, proto nejvíce miluju ten proces psaní

Na počátku tohoto roku mi neunikla tvá deska „Chaos 93“, která obsahuje hosty jako Foreign Beggars či Four Owls. Není to trochu kontrast? Inklinuješ více ke staré nebo nové škole?

Když jsem makal na albu, tak víš jak, vždy máš nějaké vztahy, kontakty a s některými lidmi se znáš osobně. A já jsem měl to štěstí, že je znám osobně, takže jsem byl v pozici, kdy jsem se jich mohl zeptat, a obě skupiny jsou skvělé, takže to by byl zločin, kdybych je neoslovil jen pro to, že zní odlišně. Kromě toho celé mé album obsahuje různý sound, od syntetických trapových, přes hiphopové až po grime a pak zase grime a hip hop. Já jsem právě chtěl, aby tam byl ten velký kontrast různých zvuků, takže to tam zapadalo perfektně.

Grimeová scéna se zrodila v klubech, až po letech začala expandovat za hranice své země. Pokračuješ v jejich odkazu nebo máš raději otevřené pódium?

Jednoznačně Open air!

Na Ostrovech je dlouhé roky jedna z nejsilnějších scén v Evropě, která je díky své unikátnosti i dosti uzavřená do sebe. Sleduješ dění i za velkou louží, nebo tě inspirují britské striktní tváře jako Dizzee Rascal, Skepta či Wiley?

Jsou to opravdu dva různé soundy. Teď máme v UK svůj vlastní, osobitý sound, a ten já miluju a Amerika také zní různě… raději bych to řekl takhle, mám rád americkou hudbu, pokud je aspoň na nějaké úrovni, pokud je to v tom daném stylu dobrý, tak si to klidně pustím, stejně tak jako cokoliv jiného. Rozhodně nerozlišuji a netřídím podle toho, kdo odkud je. Podívej se na Iggy Azelie, jako tu já sice neposlouchám, ale ona je z Austrálie, a přitom zní, jako kdyby byla z Ameriky, dnes už to skoro ani nepoznáš, takže to je v podstatě… pokud se ti to líbí, tak si to pusť, měj to rád a pokud se ti to nelíbí, tak to nech bejt a nehejtuj. Takhle k tomu přistupuji já.

No několik tvých krajanů se již snažilo prosadit v Americe a jiní je za to pranýřovali a směřovali spíše pro domácí publikum a Evropu. Jak to máš ty? Na jaké publikum cílíš?

Celý svět. Protože pokud jsi sebevědomý a věříš, že dokážeš vytvořit něco hodně kvalitního, co může oslovit celý svět, tak proč tohle nemít za cíl? Kdybych měl méně cílů a níže postavenou laťku, tak bych nemakal tak tvrdě, jak makám. Pak bych přestal. Takže je důležité mít ambice a snažit se překonat sebe sama. V tom stadiu, ve kterém jsem zrovna teď, musím už jen pokračovat dál a snažit se o takzvané ovládnutí světové hudební scény. A pokud budeš mít menší cíle, tak se ani nikdy nebudeš moc snažit.

Technicky jsou tvé texty vymazlené, proto mě zajímá, zda se soustředíš i na obsah nebo jen na flow…

Kdyby sis pořádně nastudoval informace o mě, tak bys věděl, že jak vždy říkám, nikdy nedělám kompromisy na úkor obsahu textů, to je moje zásada. Ale možná sis právě nastudoval informace a proto se ptáš… (smích)

A baví tě to více ve studiu nebo na koncertech? Ne každý má rád ten humbuk kolem desek a ty sis tím už taky prošel…

Preferuji tvorbu hudby. To neznamená, že bych neměl rád koncerty, ale ten důvod… Hele, já jsem prostě trénoval ve svém pokoji pět let, pak jsem postupně měl možnost trénovat ve studiu, a pak jsem to nahrával ve studiu, takže to všechno bylo na prvním místě. A to je to, co na tom miluje, je to moje vášeň. A pak, když už se dostaneš na nějakou úroveň, tak pak už musíš začít dělat koncerty a já si je moc užívám, ale s rapem jsem začal právě proto, že rád tvořím umění. Když jsem s tím začínal, ani mne nenapadlo, že bych to dělal před tisíci lidmi, jenom jsem chtěl vytvořit něco kvalitního. A také jsem musel hodně dlouho trénovat. Takže ten proces psaní je to, co miluju nejvíce. Jsem spisovatel. 

Překlad: Anna Oravcová